Politika

Válka. Ve vzduchu napětí a občas zlověstné ticho. A vy nevíte, jestli budete mít ještě práci, jestli budete mít co jíst, jestli vás ošetří, jestli se vaši blízcí vrátí domů. Nevíte, co přinese zítřek. Neustálá obava a strach. Hlavně o svoje blízké. O děti, které si neuvědomují plný rozsah nebezpečí a jejichž přirozeností jsou i v této těžké době hra a zábava. Rozvrácené hospodářství, zničené továrny i lidé, kteří zde pracovali. Nekonečné problémy s dodávkami vody a elektřiny. Život doprovázený jen zřídka ustávajícím duněním ne příliš vzdálené střelby.

Josef Mlejnek jr.: Boj o svatého Vladimíra (Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou autokefalitu)

Velký i malý Radniční klub se nacházejí v jednom z vyšších podlaží Staroměstské radnice. Mnoho lidí asi tyto prostory nezná – je z nich slyšet i odbíjení pražského orloje a následný aplaus přihlížejících. Možná proto přišlo v Den nezávislosti Ukrajiny na besedu o této zemi tak málo posluchačů. Těch dvanáct lidí zaplnilo pouhou čtvrtinu kapacity sálu. Navíc se většinou jednalo o Ukrajince, lépe řečeno – Ukrajinky.

Současná podivná a neklidná doba odsouvá do jiné časové kategorie to, co tu bylo ještě docela nedávno. „Doba předkoronavirová“ se svými kulturními i světovými akcemi skončila náhle a rychle zhruba před týdnem. Posledním jejím větším projevem v oblasti česko-ukrajinských vztahů byla beseda, která se konala 9. března. Zájemci se v Knihovně Václava Havla setkali se čtyřmi známými novináři.

Všude kolem nás je teď plno vzpomínání na události třicet let staré včetně hodnocení celého následujícího vývoje. K napsání této vzpomínky a úvahy v jednom přispěl i dotaz ukrajinského diplomata, který se do Prahy dostal až počátkem 90. let. Jde o to, co měl společného pražský 17. listopad 1989 s tehdejším děním v prostředí českých Ukrajinců.

Píšu tuto noticku v den klidu před nedělními parlamentními volbami v Ukrajině. Počítám-li dobře, jsou osmé za dobu její nezávislosti, resp. od roku 1994. Jako českého občana se mne tato událost bezprostředně netýká, vnímám ovšem určité napětí a očekávání, které ji doprovázejí. Že by byl v neděli 21. 7. konečně zvolen „ten pravý parlament“ a vše se pohnulo k lepšímu?

Tři týdny, které dělily jednání v Čierné nad Tisou a sovětskou intervenci do Československa, byly dobou velice dramatickou. Vyvrcholily zde také všechny předchozí snahy československých Ukrajinců, ať byly zaměřeny na perspektivu jejich života v zemi, kde zůstávali nepočetnou menšinou, nebo na vztahy se sovětskou Ukrajinou.

V plném a nezměněném znění přinášíme vyjádření ukrajinských organizací v České republice ke zvolení Zdeňka Ondráčka do čela Sněmovní komise pro kontrolu GIBS.

Jen málokterý český zájemce zná výsledky práce ukrajinských sociologů, přestože jejich pracovní obor se může vykázat slušnou tradicí. V důsledku svých nedostatečných znalostí tak můžeme zůstat přes nejlepší úmysly uzavřeni v kategoriích, které vycházejí ze středoevropské nebo jen z české perspektivy.

Středeční ráno: nelze přehlédnout zlověstný titulek webového zpravodajství. Mluví o smrti pěti ukrajinských politologů při autonehodě na Volyni. Mezi oběťmi je uveden i Oleksandr Nykonorov z Donbasu. Zpráva je během dne potvrzena a přichází bezmocný smutek.