Před 50 lety (LII): Marná naděje jménem UKOS

Zkratka UKOS dnes nikomu nic neřekne, v letech 1968 a 1969 však symbolizovala naděje českých Ukrajinců na zlepšení situace této minority v souvislosti s krátkodobými možnostmi Pražského jara ´68. Celostátní vývoj po srpnu 1968 vedl nakonec k tomu, že tento spolek Ukrajinců žijících v českém prostředí nebyl úředně povolen.

Genesis: současní ukrajinští umělci na týden v Tančícím domě

V posledních letech bylo možno v Praze navštívit několik výstav, které dokumentovaly tvorbu současných ukrajinských výtvarníků. Nyní přišla řada na kolektivní výstavu skupiny umělců, která mohla po jeden týden vystavovat v Tančícím domě na nábřeží u novoměstského Jiráskova náměstí. Pražským zájemcům se tak naskytla možnost posoudit různé podoby směřování současné ukrajinské tvorby.

Do šestého roku Pražského majdanu

V neděli 15. září se na Staroměstském náměstí sešly asi tři desítky lidí, aby vzpomněly jednoho pražského výročí spojeného s Ukrajinou – pátého výročí vzniku Pražského majdanu. Uvedené sousloví poměrně srozumitelně odkazuje na nedávné ukrajinské reálie, díky kterým získalo obecně užívané slovo „majdan“ docela nové vyznění, zatlačující jeho původní významy.

Ukrajinské knihy a knižní ilustrace k vidění v Praze

Aktivity letošního pražského jara, související s Ukrajinou, kulminovaly před polovinou května. V několika dnech se sešly akce v rámci uznávaného festivalu Svět knihy, první koncert obnoveného sboru, jdoucího ve stopách Ukrajinské republikánské či republikové kapely, a promítnutí dvou ukrajinských dokumentárních filmů.

Barrandovské náměstí a Praha očima ukrajinského básníka

Osmatřicetiletý Oleh Kocarev si už v Ukrajině udělal jméno nejen jako básník i prozaik, ale i jako odborník, který se snaží postihnout moderní zákruty vývoje ukrajinské poezie. V Brně mu vyšla překladová knížka před čtyřmi lety, teď přibyla druhá. Vydaná byla pražskou Městskou knihovnou a souvisí s autorovým předloňským pobytem.

Před 50 lety (XXII): Panorama české kultury v časopise Duklja

Srpen 1968 přivedl na svět ještě jednu tiskovinu, kterou připravili čeští a slovenští Ukrajinci. Jednalo se o zvláštní číslo literárně-publicistického časopisu Duklja, který vycházel v Prešově od roku 1953 nejprve v ukrajinštině a ruštině a posléze už jen ukrajinsky. Díky šťastně organizované redakční práci nabyla Duklja koncem 60. let zjevně nadregionálního významu.

Jsou Vršovice „nejukrajinštější“ částí Prahy?

Vršovice byly kdysi jednou z mnoha vesnic v blízkosti Prahy se zámkem, kostelem a potokem Botič, který potokem zůstává, přestože se mu občas furiantsky říkalo „Rio Botičo“. K Praze byly Vršovice připojeny jako samostatné město v roce 1922, zástavba v rámci jejich katastru však pokračovala i v dalších desetiletích.

Před 50 lety (IX): Z deníku bubenského chlapce (březen 1968)

O historii vypovídají v nemalé míře také osobní dokumenty, mimo jiné deníky. K našemu tématu může něco povědět také deník jednoho hocha ze sedmého pražského obvodu. Vedl si v něm zápisy docela krátce – mezi koncem února a začátkem dubna 1968. Pak už zjevně ztratil trpělivost a v psaní nepokračoval.

Pražský Ševčenkův den a Ševčenkův pomník

Básník Taras Ševčenko je pro každého Ukrajince klíčovou, velmi složitou osobností, která není ukotvena jen v historii, ale mluví i k současnosti své země. Jednu z příležitostí k připomínání Ševčenkova osudu a díla dává den básníkova narození, 9. březen. V Praze bývá taková vzpomínka v poslední době spjata se smíchovským náměstím Kinských.

Před 50 lety (VIII): Petro Šelest „soudcem“ sotva probuzeného Pražského jara

V tomto cyklu jsme se s Petrem Šelestem setkali už dvakrát, především v třetí části. Je na čase věnovat tomuto stranickému funkcionáři větší pozornost. Sehrál totiž důležitou, často klíčovou úlohu v kritice, kterou sovětské stranického vedení stíhalo od počátku protagonisty Pražského jara i celý jeho reformní program.