Jsou Vršovice „nejukrajinštější“ částí Prahy?

Vršovice byly kdysi jednou z mnoha vesnic v blízkosti Prahy se zámkem, kostelem a potokem Botič, který potokem zůstává, přestože se mu občas furiantsky říkalo „Rio Botičo“. K Praze byly Vršovice připojeny jako samostatné město v roce 1922, zástavba v rámci jejich katastru však pokračovala i v dalších desetiletích.

Před 50 lety (IX): Z deníku bubenského chlapce (březen 1968)

O historii vypovídají v nemalé míře také osobní dokumenty, mimo jiné deníky. K našemu tématu může něco povědět také deník jednoho hocha ze sedmého pražského obvodu. Vedl si v něm zápisy docela krátce – mezi koncem února a začátkem dubna 1968. Pak už zjevně ztratil trpělivost a v psaní nepokračoval.

Pražský Ševčenkův den a Ševčenkův pomník

Básník Taras Ševčenko je pro každého Ukrajince klíčovou, velmi složitou osobností, která není ukotvena jen v historii, ale mluví i k současnosti své země. Jednu z příležitostí k připomínání Ševčenkova osudu a díla dává den básníkova narození, 9. březen. V Praze bývá taková vzpomínka v poslední době spjata se smíchovským náměstím Kinských.

Před 50 lety (VIII): Petro Šelest „soudcem“ sotva probuzeného Pražského jara

V tomto cyklu jsme se s Petrem Šelestem setkali už dvakrát, především v třetí části. Je na čase věnovat tomuto stranickému funkcionáři větší pozornost. Sehrál totiž důležitou, často klíčovou úlohu v kritice, kterou sovětské stranického vedení stíhalo od počátku protagonisty Pražského jara i celý jeho reformní program.

Ivan Puljuj – ukrajinský fyzik v česko-německé Praze

Velká část historických článků na těchto stránkách se obírá střídavě událostmi z let 1918 a 1968. Nechceme sice být zajatci těchto dvou výrazných jubileí, upozornění na zdánlivě zcela vzdálené osobnosti a děje však mnohdy evokuje současnou ukrajinskou situaci i rozdíly, které ji charakterizují ve srovnání s časově vzdálenými obdobími…

„Ukrajina jako kulturní a historický narativ (jazyk, dějiny, literatura)“. Mezinárodní konference v Praze 24.–26. 11. 2017

Potřeba uspořádat větší ukrajinistickou konferenci v Praze byla pociťována už dávno a v posledních několika letech se ještě více zvýraznila. Zahraniční ukrajinisté jsou často těmi prvními, kdo utváří povědomí o Ukrajině a způsob nazírání na ni. Pokud takoví odborníci chybí, nutně to má negativní důsledky pro image a pro pochopení Ukrajiny v zahraničí.

Vzývání Ševčenka a Masaryka – a co dál?

„Vzájemná úcta a pocit důstojnosti spojují dva slovanské národy. Češi vždy cítili vzájemnost (sounáležitost) s Ukrajinci, protože po tisíce let /!/ vztahů mezi námi nebyly násilné střety nebo konflikty,“ píše autorka a redaktorka v úvodu knížky, kterým by nepochybně ráda tuto vizi prohloubila.