Hudba

V předvečer dvou týdnů nouzového stavu, během kterých se zpěv ve školách a koncertních síních stává nežádoucím, se v pražském Klementinu zpívalo ukrajinsky. Pěvecký sbor svatého Vladimíra oslavil jubilejním, pěkně zorganizovaným koncertem pětasedmdesáté výročí existence a přizval si k tomu i zdatné hosty. Zmíněné výročí skupiny pražských a českých Ukrajinců si připomenutí rozhodně zasloužilo.

Snad se od září vrátíme v Praze i jinde k normálnějšímu životu ukrajinské komunity a jednotlivých jejích organizací. Bohatý program, který velká část z nich naplánovala na letošní jaro, se nakonec nemohl uskutečnit. Jeho realizaci zabránila celostátní opatření, zavedená v Česku při nástupu koronavirové epidemie.

Dnes zde chceme připomenout osobu, která výrazně přispěla k udržení národního povědomí českých Ukrajinců v době, která pro ně nebyla nijak lehkou. Máme na mysli především šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století. Tehdy příslušníci této národnostní skupiny nemohli uplatňovat prakticky žádná skupinová práva.

Ukrajinská varianta knížky o starozákonních jerišských trubačích a o mnohém jiném je dílem tří tvůrců. Prózy známého českého hudebníka a prozaika přeložil před více než půlstoletím Stepan Zabužko. Toto vydání nyní pozvedla ze zapomnění jeho dcera, známá spisovatelka Oksana Zabužko. Výsledkem je vskutku hezký nakladatelský počin.

Dnes přinášíme informace o třech textech – o rozhovoru s baletním sólistou Janem Váňou, působícím v Kyjevě (Divadelní noviny), o recenzi na dvě dětské knížky přeložené z ukrajinštiny (Týdeník Rozhlas) a o souhrnné informaci, věnované nahrávkám ohlasů židovského (jidiš) hudebního folklóru z Ukrajiny, spojeným se jménem Psoje Korolenka.

Titulek dnešního pokračování se může zdát poněkud zvláštní. Právě před padesáti lety vyvrcholily v řadě ukrajinských měst tzv. Dny české a slovenské kultury v Ukrajinské SSR. Pokud začleníme tuto informaci do širšího chronologického a věcného kontextu, zjistíme, že se jednalo o akci povýtce politickou, která zapadala do konceptu tehdejší husákovské „normalizace“.

17. září odstartoval v ukrajinském městě Černovice (Černivci) jubilejní 30. ročník Všeukrajinského hudebního festivalu Červona ruta.

Praha se stala v posledních letech místem konání rostoucího počtu ukrajinských koncertů. Umožňuje to nebývale početná ukrajinská komunita, ač jen nevelká část pražských Ukrajinců se takových koncertů či jiných kulturních akcí účastní. Je třeba doplnit, že mám na mysli hudbu tradiční, nikoli různé žánry moderní pop music.

Jméno Karel Gott znám odjakživa. V malém domku na okraji ukrajinského městečka Šepetivka, kde mne vychovávala má česká babička, jsme měli mimo jiné černou vinylovou desku Karla Gotta a zarámované časopisecké foto „zlatého slavíka“. Milovala jsem písničku „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“, kterou nazpíval v pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Hudba může hrát ve vztazích dvou národů či států poměrně podstatnou roli, pokud existuje vůle organizovat vzájemné vztahy také v této oblasti. Velvyslanectví Ukrajiny v České republice na tuto skutečnost nezapomíná, a přistoupilo proto letos už podruhé k uspořádání kulturní akce, která pomáhá tuto skutečnost napravit.