Hudba

Titulek dnešního pokračování se může zdát poněkud zvláštní. Právě před padesáti lety vyvrcholily v řadě ukrajinských měst tzv. Dny české a slovenské kultury v Ukrajinské SSR. Pokud začleníme tuto informaci do širšího chronologického a věcného kontextu, zjistíme, že se jednalo o akci povýtce politickou, která zapadala do konceptu tehdejší husákovské „normalizace“.

17. září odstartoval v ukrajinském městě Černovice (Černivci) jubilejní 30. ročník Všeukrajinského hudebního festivalu Červona ruta.

Praha se stala v posledních letech místem konání rostoucího počtu ukrajinských koncertů. Umožňuje to nebývale početná ukrajinská komunita, ač jen nevelká část pražských Ukrajinců se takových koncertů či jiných kulturních akcí účastní. Je třeba doplnit, že mám na mysli hudbu tradiční, nikoli různé žánry moderní pop music.

Jméno Karel Gott znám odjakživa. V malém domku na okraji ukrajinského městečka Šepetivka, kde mne vychovávala má česká babička, jsme měli mimo jiné černou vinylovou desku Karla Gotta a zarámované časopisecké foto „zlatého slavíka“. Milovala jsem písničku „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“, kterou nazpíval v pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Hudba může hrát ve vztazích dvou národů či států poměrně podstatnou roli, pokud existuje vůle organizovat vzájemné vztahy také v této oblasti. Velvyslanectví Ukrajiny v České republice na tuto skutečnost nezapomíná, a přistoupilo proto letos už podruhé k uspořádání kulturní akce, která pomáhá tuto skutečnost napravit.

Ve středu 2. 5. 2018 uvedlo pražské kino Oko ukrajinský film „Mýtus – proč zahynul Vasyl Slipak“. Druhé společné dílo režisérů Leonida Kantera a Ivana Jasnije je hodinu trvajícím životopisným dokumentem. Snímek je věnován ukrajinskému opernímu pěvci obdařenému výjimečným hlasem a neobyčejně pohnutým životem.

Středočeské muzeum je veřejnosti známo svým sídlem v půvabném zámečku v Roztokách u Prahy. Už po několik desetiletí zůstává tato instituce aktivní i populární v regionálním i nadregionálním rozměru. V prvních měsících tohoto roku poskytlo muzeum část prostor dílu sochařky Marie Leontovyčové.

Ještě poměrně nedávno, do počátku tohoto roku, se nedalo o příliš aktivní práci ukrajinského velvyslanectví v Praze ve směru k české veřejnosti mluvit. Od konce minulé zimy se situace výrazně změnila k lepšímu. Ukrajinská mise hledá různé způsoby, jak o Ukrajině a její kultuře informovat a ke slovu přišla několikrát i hudba.

Pod heslem „Ukrajino, vítej v Evropě“ se v pátek 1. prosince v Divadle Archa uskutečnil benefiční rockový festival. Výtěžek z prodeje vstupenek i dobročinného jarmarku, který byl součástí festivalu, putuje na pomoc válkou postiženým ukrajinským dětem, jež budou v Praze pobývat na ozdravných a poznávacích pobytech během roku 2018.

Státní či národní ceny za významná umělecká díla jsou udělovány v mnoha zemích a vyznačují se rozdílnou mírou prestižnosti. Snad se dá říci, že Ukrajina patří mezi státy, kde si toto vyznamenání udrželo určitý zvuk i lesk. Dnes už má cena, pojmenovaná v době svého vzniku po Tarasu Ševčenkovi, tradici delší než šedesát let.