Ukrajinští studenti na českých vysokých školách

Migrace do Evropy není jen fenoménem současnosti a migranti nebyli vždy jen „nežádaní.“ Po druhé světové válce začal ekonomický boom řady západoevropských zemí a potřeba pracovní síly je vedla k přijímání migrantů z jejich kolonií i z jižní a jihovýchodní části Evropy. Silná poválečná „pracovní“ migrace trvala do ropného šoku v roce 1973.

Nízko kvalifikovaná a kvalifikovaná pracovní migrace z Ukrajiny: odliv šikovných rukou v rámci „Režimu Ukrajina“

Českou republiku dnes charakterizuje rekordně nízká nezaměstnanost i poměrně značný ekonomický růst, zvyšování mezd a rozšíření benefitů pro zaměstnance. Stále se ale diskutuje o nedostatku pracovníků v českých firmách. Podobně to bylo v poválečném Německu, které přijímalo v zájmu udržení růstu pracovní migranty.

Ukrajinští migranti ve fotoportrétech i ve vlastním vyprávění

Pořádání menších výstavek na schodišti pražské filozofické fakulty se už stalo tradicí. Tématem, kterému je zde vyhrazen prostor od konce listopadu do konce roku, se staly osudy současných ukrajinských migrantů v Česku. Málokdo si uvědomí, že tento fenomén má kořeny staré už čtvrt století. Přitom se jeho naléhavost nezmenšuje.

Má zkušenost s prací v ukrajinských oblastních archivech

Archivní materiály z dob Sovětského svazu představují pro historiky vděčný materiál. Nahlédnout do utajených dokumentů se pokoušejí mnozí zahraniční badatelé, mezi nimi i Češi. Rozsah zpřístupnění archivních fondů a přístup k badatelům se v jednotlivých postsovětských republikách liší.

Ukrajinské kvazilegální agentury zprostředkovávající zaměstnání v Evropě

Zprostředkovatelské agentury působící na Ukrajině, tedy organizace poskytující vízum Ukrajincům a překonávající restriktivní vízovou politiku evropských států, jsou v českém prostředí relativně známé a řada Čechů je spojuje s nelegálními „mafiánskými“ nebo „klientelistickými“ strukturami působícími v České republice zejména v 90. letech 20. století. Jak však takové agentury vypadají dnes a jak jsou hodnocené samotnými Ukrajinci?

O ukrajinských dělnících v televizní „překřikovně“

Problematika Ukrajinců pracujících v ČR je už delší dobu předmětem jakési přetahované mezi odbory a zástupci zaměstnavatelů. Vláda je soustavně pod tlakem obou stran, jejichž představitelé vedou nekonečné polemiky a opakují stále stejné argumenty. Není divu, že tvůrci pořadu „Máte slovo“ neodolali a ohlásili velkou debatu na toto téma.

O snahách vzdělaných Ukrajinců legálně se u nás usídlit

Čtenář J. Trhlík z Rožnova pod Radhoštěm se zastal ve Fóru čtenářů Mladé fronty dnes z 20. 12. mnohospisovatele a trochu i historika Vlastimila Vondrušky. Žádný xenofob to prý není a ostatně tento jev prý v ČR vlastně není – pan Trhlík mluví věcně mj. „o snahách vzdělaných Ukrajinců legálně se u nás usídlit“. Vadí mu současný nájezd islámské kultury do Evropy - to je jiná věc.

Z hlediska národností převládají v Praze Ukrajinci

Z hlediska národností převládají v Praze Ukrajinci“, píší Lidové noviny č. 285 ze 7. 12. Dovídáme se ještě, že ze 173 259 pražských cizinců se Ukrajinci podíleií slušným počtem 45 894 osob, je jich tedy více než čtvrtina. V článku Blahoslava Hrušky však už jiné podrobnosti o postavení Ukrajinců v Praze nenajdeme.

Projekt tzv. modrých zaměstnaneckých kart pro osoby z Ukrajiny

„Kvalifikované Ukrajince Česko netáhne“,  konstatují Naďa Adamičková a Marie Koenigová v Právu č. 282 (3. 12.). Projekt tzv. modrých zaměstnaneckých kart pro osoby z Ukrajiny sice umožnil získat více než 1 300 z uvažovaných 3 800 osob, většinou však jde o méně kvalifikované zájemce. Získávání vysokoškoláků prý vázne a uvažovaný počet 500 osob se nepodařilo naplnit ani poté, co byly do této skupiny přiřazeny zdravotní sestry. „Vzdělaní a lépe situovaní Ukrajinci svou zemi opouštět příliš nechtějí“, soudí L.

„Východní schengenská hranice“ v pohledu etnologa

Z názvu této práce opravdu nevyplývá, že by se mohla týkat také Ukrajiny, přesto je tomu tak. Autor ovšem věnoval hlavní díl své pozornosti „pašovacímu provozu“ na polsko-běloruské hranici, který měl možnost podrobně sledovat, a to i jako průvodce běloruských „děvušek“, v době zhruba před deseti lety.