Kultura

Dnes zde chceme připomenout osobu, která výrazně přispěla k udržení národního povědomí českých Ukrajinců v době, která pro ně nebyla nijak lehkou. Máme na mysli především šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století. Tehdy příslušníci této národnostní skupiny nemohli uplatňovat prakticky žádná skupinová práva.

Marko Robert Stech je ukrajinista, literární vědec, autor internetových popularizačních projektů a také spisovatel. Poněkud zvláštně může působit, že všechny tyto aktivity koná v Kanadě, se zázemím na Yorské univerzitě v Torontu. Zde získal v 90. letech doktorát a na této vysoké škole vyučuje.

V průběhu předávání cen vítězům soutěže „O nejhezčí reportáž s cest po Ukrajině“, které proběhlo 6. listopadu tohoto roku v prostorách Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, poskytl pan velvyslanec Jevhen Perebyjnis našemu médiu krátký rozhovor.

Už třetí ročník festivalu Týden ukrajinského filmu zahájilo promítání filmu Atlantida v pražském kině Atlas. Již sám název filmu je stejně jako celý film obrazem, paralelou. Film, v němž vystupují pouze neherci a jehož hlavní roli ztvárnil vystudovaný psycholog a vojenský rozvědčík, kterého na frontu povolala mobilizace, Andrij Rymaruk, představuje Donbas v roce 2025 po ukončení války s Ruskem. Na deprimujícím pozadí zdevastovaného území, naprosto nevhodném k životu, se odehrává příběh válečného veterána hledajícího cestu zpět do běžného, smysluplného a naplněného života.

Titulek dnešního pokračování se může zdát poněkud zvláštní. Právě před padesáti lety vyvrcholily v řadě ukrajinských měst tzv. Dny české a slovenské kultury v Ukrajinské SSR. Pokud začleníme tuto informaci do širšího chronologického a věcného kontextu, zjistíme, že se jednalo o akci povýtce politickou, která zapadala do konceptu tehdejší husákovské „normalizace“.

17. září odstartoval v ukrajinském městě Černovice (Černivci) jubilejní 30. ročník Všeukrajinského hudebního festivalu Červona ruta.

V Praze 6, konkrétně v Dejvicích měl stát nedaleko od velvyslanectví Ukrajiny pomník bardovi této země – Tarasu Ševčenkovi. Historické odůvodnění pro takové umístění existovalo, pomník byl ale nakonec vybudován na druhé straně Prahy – dnes zdobí smíchovské náměstí Kinských.

Hudba může hrát ve vztazích dvou národů či států poměrně podstatnou roli, pokud existuje vůle organizovat vzájemné vztahy také v této oblasti. Velvyslanectví Ukrajiny v České republice na tuto skutečnost nezapomíná, a přistoupilo proto letos už podruhé k uspořádání kulturní akce, která pomáhá tuto skutečnost napravit.

Srpen 1968 přivedl na svět ještě jednu tiskovinu, kterou připravili čeští a slovenští Ukrajinci. Jednalo se o zvláštní číslo literárně-publicistického časopisu Duklja, který vycházel v Prešově od roku 1953 nejprve v ukrajinštině a ruštině a posléze už jen ukrajinsky. Díky šťastně organizované redakční práci nabyla Duklja koncem 60. let zjevně nadregionálního významu.

Prázdniny roku 1968 se blížily k poslední dekádě srpna. Doba tuzemských i zahraničních dovolených odváděla pozornost části lidí od aktuální tematiky, jiní se však snažili dotáhnout k žádoucímu konci různé započaté projekty. Nikdo si nemohl být jistý, že se Sověti nepokusí o zastavení polednového vývoje a likvidaci dočasných svobod.