Odesa 2021 (7). Mušličky IV. Cesta dolů k moři a zase zpět

Lermontovská ulička, o které jsem už něco napsal, se pro nás stala východiskem dvou možných cest – jednu či druhou jsme počátkem srpna denně nastupovali. Směrem od hotelu doprava jsme se vydávali k centru města. Pokud jsme zabočili doleva, dalo se dojít jenom k moři. Sestup k němu i výstup trvaly něco mezi deseti a patnácti minutami.

Oděsa 2021 (6). Ukrajinci (ne)mluví ukrajinsky

O ukrajinštině a ruštině v Oděse jsem už na webu My a Ukrajina psal. To bylo v roce 2017. Rád bych se po čtyřech letech, během nichž v roce 2019, mimo jiné vstoupil v platnost i zákon „O zajištění fungování ukrajinského jazyka jako státního“, podělil nejen se svými dojmy, ale i svým pohledem na věc. Uvědomuji si, že tím nejspíš opět vyvolám vlnu emocí a možná i spustím lehce vášnivou diskusi. Historici a jazykovědci nechť mi prominou, ale názorové rozpolcení a místy až nesmiřitelná náruživost, s jakou někteří prosazují svůj pohled na věc, mi tak nějak připomínají naše národní obrození.

Odesa 2021 (5). Mušličky III. Lermontovská ulička

Na půldruhého týdne jsme se stali obyvateli Pereulku či Provulku Lermontova a právě jemu je věnováno dnešní povídání. Je to ulička opravdu nevelká, ale přesto je o čem psát. Dívali jsme se na ni z hotelového okna každé ráno – skoro vždy už ve chvílích, kdy se začínalo hlásit obvyklé horko. Jen jednou jsme za oknem zastihli deštivé ráno, ale ani tehdy nepřestala naše ulička působit sympaticky.

Odesa 2021 (4): Mušličky II. Do města jednou z jeho bran

Do starověkých a středověkých měst se vstupovalo branami. Odesa patří díky svému pozdnímu vzniku k lokalitám, které se od samého počátku bez hradeb i bran obešly: tyto stavební prvky už tehdy ztratily původní účel. Slovo „brána“ tu tedy užívám čistě symbolicky. A pro nás se takovou branou stalo místní mezinárodní letiště.

Odesa 2021 (3): Mušličky I. Foršmak na úvod

Málokdo z nás, vnitrozemců, odolá při pobytu u moře jedné zvláštní výzvě. Mám na mysli hledání nebo přímo sbírání mušliček. Takovou činností se ve volných chvílích zabývají nejen děti, ale i zcela dospělí lidé – vždyť mušličky jsou asi nejdokonalejším zhmotněním hezkých vzpomínek na moře. Vracejí nás na jeho břehy aspoň na chvilku i po letech…

Štítky

Oděsa 2021 (2): Prázdninový pobyt v éře kovidu

Po loňském debaklu způsobeném pandemií jsme letos do Oděsy vyrazili a užili si dvanáct velmi zajímavých dní naplněných koupáním, obhlížením památek a muzeí, zkoumáním města i návštěvou slavného divadla a dvěma výlety do okolí. Se svými dojmy se chceme my, účastníci z okruhu redakce tohoto webu, rozdělit s vámi, čtenáři a přáteli.

Oděsa 2021: Člověk míní, covid mění

Třetí velkou expedici do Oděsy jsme začali plánovat už koncem roku 2019. Kromě šéfredaktora My a Ukrajina Bohdana a jeho ženy, tvořily výpravu ještě moje tehdy sedmiletá vnučka Samanta, moje nejmladší dcera Dáda, její teta, no a já coby organizátor a průvodce amatér v jedné osobě. Odlet byl stanovený na 4. srpna 2020, letenky koupené a záloha za hotel zaplacená. Pobýt jsme měli třináct dní. Jenže pak přišel covid a všechno bylo jinak.

Portréty představitelů odeské mnohonárodní identity a kultury

Autor posuzované knihy, literární historik a kulturolog starší generace, pochází ze severoukrajinské Volyně. Jak píše v úvodu své knihy, poněkud náhodně se dostal do kontaktu s tematikou Odesy – největšího přístavního města ukrajinského Černomoří a třetího největšího města Ukrajiny. Výsledkem je soubor pěti biograficko-analytických portrétů odeských kulturních osobností – čtyř minulých a jednoho tvůrce současného.

Pláže jižní Ukrajiny a kraj nikoho - říjen 2019

Pokud jsem popisovala předešlé cesty na tomto výletě jako peklo či brutální, tak vůbec nevim jak popsat tyto. Jak když to přejede traktor, do asfaltu navrtá nepravidelný díry tak, že se prostě nedají objet ani když se sebevíc snažíš a boční cesty po poli v noci vidět spíš nebyly... Jestli někam dojedeme, tak to bude zázrak.