Rusové a Ukrajinci v „Karlovarsku-Ivanovce“

Karlovy Vary byly poměrně dlouho považovány za ruskou, popř. rusko-vietnamskou enklávu severozápadních Čech. Domy, byty i jiné objekty zde vlastní dodnes množství osob z okruhu současných i bývalých úředníků z Ruska i jiných postsovětských států, ale také osoby vyšetřované nebo hledané z kriminálních důvodů.

Vzpomínky uprchlého ukrajinského premiéra

Nezávislá Ukrajina se do dnešního dne mohla „pochlubit“ dvěma předsedy vlády, kteří za různých okolností opustili svou zemi a zcela zmizeli z jejího veřejného života. Prvním z nich byl Pavlo Lazarenko, druhým Nikolaj Azarov. První z nich byl odsouzen a uvězněn v USA, druhého přivítalo jako exulanta putinovské Rusko.

Nejen o ukrajinském provedení Havlovy Asanace

V roce 2016 se vzpomínalo na Václava Havla dvakrát – u příležitosti nedožitých osmdesátin a koncem roku, kdy uplynulo pět let od jeho smrti. Ve výroční den, 18. prosince, zařadila Česká televize do večerního programu stanice Art dokumentární film Josefa Abrháma (mladšího) Asanace v modrožluté.

Ukrajinské dějiny posledního století ve hře dat

Když si historik trochu hraje s odborným materiálem, který má k dispozici, a zapojí do toho své skrovné znalosti matematiky, může být výsledek zajímavý i problematický zároveň. Právě to je však obsahem následujících řádků psaných na sklonku roku 2016. Za úvahu snad podobný pokus stojí.

Ukrajinský rok 2014 a další výhledy

V loňském roce se v Ukrajině odehrály události, které lze bezesporu označit za unikátní a jejichž význam daleko překonal hranice země. Devět let po počátku prvního, časově kratšího Majdanu, se zrodilo obdobné, ale daleko hlouběji založené a odhodlanější hnutí, které se udrželo v centru Kyjeva téměř tři měsíce, než se mu podařilo prosadit hlavní svůj cíl. Obě hnutí bojovala v zásadě proti témuž nepříteli – Viktoru Janukovyčovi: jednou jako nečestně  zvolenému prezidentovi, podruhé proti prezidentovi. který se zpronevěřil svému úřadu.

Silné jméno Nadija (Naděje): autobiografie N. Savčenkové

Osud ukrajinské letkyně N. Savčenkové neušel pozornosti ani v českém prostředí. Vzbuzoval velmi nejednoznačné reakce, většina hodnocení však vycházela ze značně omezeného počtu zpráv či informací. Sotva si někdo přečetl úplný text autobiografie, kterou Savčenková napsala ve vazbě.