České knihy

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny má „na svědomí“ velkou část překladů ukrajinské literatury do češtiny. V posledních letech jsou to například Dlouhé časy Vladimira Rafejenka, Felix Austria Sofije Andruchovyč nebo Bestiář Tani Maljarčuk. Všechny jmenované knihy jsou dílem soudobých autorů a stejného trendu se drží většina vydávaných překladů v jiných nakladatelstvích.

Filmovému režiséru a spisovateli Olehu Sencovovi bude letos v červenci pětačtyřicet. Jeho nerovný zápas s ruským represivním systémem a prezidentem Putinem sledovali v létě roku 2014 lidé v mnoha zemích. Větší pozornost však tehdy asi přece jen vzbuzovalo fotbalové mistrovství světa, které Rusko s velkou pompou pořádalo. Mimochodem, lhostejný k němu nezůstal ani hladovějící Sencov.

Četba kterékoli knihy, týkající se období stalinismu, je nepříjemnou a opravdu tíživou činností. Dvojnásob to platí v případě publikací, věnovaných vrcholnému období stalinského teroru, které nastalo v letech 1937 a 1938. K dispozici je nyní český překlad syntézy, vzniklé v USA, která je založena na autentických pramenech a zkoumá málo známou epizodu – procesy s pracovníky NKVD, tedy sovětské státní bezpečnosti.

Josef Mlejnek jr.: Boj o svatého Vladimíra (Křesťanství a nacionalismus v zápase o ukrajinskou autokefalitu)

Počátkem letošního roku byl v Knihovně Václava Havla prezentován nevšední literární a zároveň dokumentaristický sborník. V knize obdélníkového formátu dominují překlady poezie čtyř převážně ruskojazyčných autorů. Dále zde najdeme překlad scénářů dvou dokumentárních filmů. Všechna tato díla vznikla jako ohlas už skoro šest let trvající války, způsobené ruskou agresí proti Ukrajině.

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny je známo mimo jiné vydáváním překladových knih ze současné ukrajinské literatury. Nejvýrazněji se takto projevilo v roce 2015 u příležitosti Měsíce autorského čtení, tehdy ukrajinského. Dnes recenzovaný sborník obsahuje aspoň jeden text přeložený z ukrajinštiny. Jeho autorkou je lvovská básnířka Halyna Kruk.

Taňa Maljarčuk se právě dočkala prvního knižního překladu do češtiny. Autorka pocházející z Ivano-Frankovska působila v Kyjevě a na počátku tohoto desetiletí přesídlila do Vídně. Díky tomu vydala některé své práce i v německých překladech. Její „lidsko-zvířecí“ knížku převedla do češtiny skupina deseti překladatelek a jeden překladatel k tomu.

Útlá, ale obsahově velmi hutná knížka, vydaná předloni, připomněla 40. výročí úmrtí významného ukrajinského slavisty obdivuhodně širokého záběru. Universitní profesor Dmytro Čyževskyj (1894–1977) byl jedním ze špičkových intelektuálních reprezentantů svého národa. Přesto je v Česku dodnes znám v poměrně malé míře.

Už skoro dvacet let vycházejí drobné překladové výbory z tvorby ukrajinských básníků, jejichž seskupení je tradičně nazýváno Pražskou básnickou školou. Vytrvalá snaha o prezentaci této etapy česko-ukrajinských literárních (ale i jinak definovatelných) vztahů za první republiky zasluhuje uznání. Po osmileté přestávce můžeme přivítat další pokus.

Osmatřicetiletý Oleh Kocarev si už v Ukrajině udělal jméno nejen jako básník i prozaik, ale i jako odborník, který se snaží postihnout moderní zákruty vývoje ukrajinské poezie. V Brně mu vyšla překladová knížka před čtyřmi lety, teď přibyla druhá. Vydaná byla pražskou Městskou knihovnou a souvisí s autorovým předloňským pobytem.