Třicet let česko(slovensko)-ukrajinských diplomatických vztahů

Vloni jsme se pokusili vrátit prostřednictvím krátkého cyklu k událostem roku 1991, které zásadním způsobem ovlivnily tehdejší československo-sovětské vztahy. Poměrně rychle se z nich začaly vydělovat jako samostatné položky vztahy k jednotlivým republikám zanikajícího SSSR. Ukrajina nebyla samozřejmě výjimkou – naopak, stála v čele tohoto procesu.

Návraty do roku 1991 (5). Cesta k československému uznání nezávislé Ukrajiny

Data 24. srpna a 1. prosince dělí od sebe necelá stovka dnů. Bylo tomu tak i v roce 1991. Ukrajina tehdy prožívala velmi dynamické období, naplněné velkými očekáváními a nadějemi. Vše bylo zaměřeno na přípravu celostátního referenda, týkajícího se osamostatnění této země. Pouze úspěšný výsledek hlasování otevíral možnost mezinárodního uznání Ukrajiny coby nezávislého státu.

Vladivostocké úvahy o ukrajinsko-českém spojenectví (1919)

Nedávné 103. výročí vyhlášení československé státnosti upozornilo znovu na potřebu zkoumání stavu a vývoje česko-ukrajinských vztahů v době, kdy oba národy usilovaly o dosažení nezávislosti a o její uznání světovými velmocemi i ostatními státy. Bude třeba prozkoumat tehdejší periodika, vydávaná v českém i ukrajinském jazyce, a najít co nejvíce dokladů, ilustrujících tehdejší vzájemné vztahy.

Zmínky o „Holodomoru“ ve zprávách české mise z Moskvy

Otázka, jaký byl ohlas ukrajinského hladomoru roku 1933 v českém prostředí, zůstává zodpovězena jen v malém rozsahu. Dokud se nedobereme konkrétnější odpovědi, zůstane ve znalosti vývoje česko-ukrajinských vztahů citelná a docela bolavá trhlina. Každý pokus o její zacelení bude určitě velice vítán.