Z listáře Františka Řehoře (7)

František Řehoř pronikal do tajů života haličských Ukrajinců, zejména Huculů, stále hlouběji a zároveň začínal patřit k prvotřídním znalcům haličských reálií. V době dvou delších pobytů v Čechách na sklonku 80. let 19. století měl příležitost podívat se na haličskou tematiku soustředěněji a své znalosti poněkud syntetizovat i v rámci korespondence.

Z listáře Františka Řehoře (6)

Může se zdát, že pozornost, kterou zde věnujeme svědectví dopisů Františka Řehoře o jednotlivých obdobích jeho života, je nadměrná. Nemáme však z konce 19. století jiný, tak podrobný korespondenční soubor o vztazích někoho z Čechů s haličskými Ukrajinci. Ze svědectví osamoceného národopisce-samouka se přitom dá vyčíst opravdu dost…

Z listáře Františka Řehoře (5)

Muž, jehož osud v tomto cyklu sledujeme, se v červenci roku 1888 mohl konečně vydat na delší dobu z Vovkova zpět do Čech. Rodnou zemi neviděl plných jedenáct let. Jeho pobyt v rodných Stěřerách, kde žil do svých dvaadvaceti let, se protáhl skoro na celý rok. Do Vovkova se Řehoř vrátil až v červnu 1889.

Z listáře Františka Řehoře (4)

Sedmadvacetiletý František Řehoř, tak trochu „rozmazlený“ půlročním pobytem ve Lvově, se na počátku léta roku 1886 vrátil do Vovkova, kde hospodařil jeho otec. Začala tím závěrečná etapa jeho pobytu v této vsi, která trvala už jen necelé dva roky. V létě roku 1888 se František rozjel po mnohaleté přestávce na delší dobu zpět do Čech.

Z listáře Františka Řehoře (3)

Putování životem Františka Řehoře nás dovádí do roku 1886 na určitou křižovatku jeho osudu. Ta souvisela s dočasným osamostatněním a přesídlením tohoto autora ze vsi Vovkiv, o které tu už byla několikrát řeč, do hlavního města Haličského a Vladiměřského království – města Lvova. To překonalo v roce 1880 magickou hranici stotisícového města.

Z listáře Františka Řehoře (2)

V úvodní části tohoto cyklu jsme upozornili na dokument z konce roku 1882. František Řehoř požádal o finanční pomoc spolek Svatobor, aby mohl uskutečnit delší badatelskou cestu do huculského regionu. Tento pokus nebyl úspěšný a Řehoř zůstal vázán na pobyt v rodinné usedlosti v obci Vovkiv nedaleko Lvova. Dopisy z dalších tří let ale dokládají, že tam vůbec nezahálel.

Z listáře Františka Řehoře (I)

Už je to skoro dva měsíce, co byla zahájena výstava z etnografických sbírek Františka Řehoře. Amatérský, ale dobře poučený sběratel z Královéhradecka je vytvářel v 80. a 90. letech 19. století v Haliči a Bukovině – východních částech Rakousko-Uherska, které dnes tvoří část západní Ukrajiny. Zájem o unikátní výstavu v Letohrádku Kinských snad potrvá po celou dobu jejího trvání – tedy až do jara příštího roku. 

Pocta Františku Řehořovi v letohrádku Kinských

Jméno František Řehoř patří v rámci dějin české kultury, vědy a také cestování k zapomínaným či zapomenutým. Tuto skutečnost žádoucím způsobem napravuje výstava z jeho etnografických sbírek. Zahájena byla v pátek 4. června v letohrádku Kinských na úpatí pražského Petřína. Stalo se tak jistě ne náhodou v předvečer 120. výročí Řehořova úmrtí.