Miniatury (6): Bůh

Náš třetí a poslední cyklus z prozaické tvorby Ludmily Zilynské je v polovině. Všichni nemohli sledovat oba cykly předchozí, a proto připomínáme, že v překladech zpřístupňujeme drobné prózy česko-ukrajinské autorky, která se v Praze pokoušela o tvorbu v ukrajinštině těsně před r. 1968. Do třetího cyklu byly zařazeny texty, nesouvisející bezprostředně s ukrajinskou tematikou.

Miniаtury (5). Vina

Dnešní krátká povídka nás přenese k moři – je jedno, ke kterému, třeba to bylo právě moře Černé. Vždyť i k němu patří slunce jako nenahraditelný souputník… Jde vlastně o podobenství vyprávějící o přílišné touze po slunci. Snaha přivlastnit si je představuje nepochybně příliš troufalou myšlenku, za kterou se musí zaplatit…

Miniаtury (4). Beránek

V této kratičké povídce ukrajinsko-české autorky nacházíme ještě jednou skrytý odkaz na ukrajinské reálie, ač není tato vazba výslovně naznačena. Mlčenliví keramičtí beránci neboli barančyky, kteří na nás často shlížejí spolu s jinými zvířátky či předměty z domácích skleněných vitrín, pocházejí skoro vždy z Ukrajiny.

Miniatury (3). Podkovy

Ve třetím příspěvku letošního letního cyklu se autorka dotkla svým způsobem ukrajinského kozáckého motivu. Ten ji nepochybně zaujal, a proto jej důkladně představila českým dětem v souboru pohádek, nazvaném Jak čerti na světě vyhynuli. Tato knížka byla vydána v r. 1965 s výraznými ilustracemi Miloslava Váši a zaznamenala čtenářský úspěch. Setkal jsem se s lidmi, kteří si ji pamatují dodnes.

Miniatury (2). Holoubek

Tento krátký text se mohl zrodit třeba při náhodném vyhlédnutí do jednoho z pražských dvorů, třeba v Bubnech nebo na Letné, kde jeho autorka prožila několik desetiletí. Na přesném místě ovšem vůbec nezáleží. Jde spíš o způsob vnímání světa, který odlišuje vnímavého či umělecky založeného člověka od člověka nelétavého.

Miniаtury (1). Učitel

Vracíme se letos v létě potřetí а nаposledy k drobným prózám autorky, bez které bych tu nebyl. Vybral jsem z její knížky, vydané ukrajinsky v roce 1968 v Prešově, překlady asi desítky miniаtur. Z tematického hlediska už ovšem nepůjde ani o Sázavské motivy z předminulého roku, аni o Karpatské ohlasy z loňska.

Redaktor z chlívku: městská cesta Stepana Radčenka v románu V. Pidmohylného

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny má „na svědomí“ velkou část překladů ukrajinské literatury do češtiny. V posledních letech jsou to například Dlouhé časy Vladimira Rafejenka, Felix Austria Sofije Andruchovyč nebo Bestiář Tani Maljarčuk. Všechny jmenované knihy jsou dílem soudobých autorů a stejného trendu se drží většina vydávaných překladů v jiných nakladatelstvích.

Karpatské ohlasy (12): Pozvání

Letošní léto je u konce a k závěru v tuto chvíli dospěl také druhý letní cyklus krátkých povídek. Vybírali jsme je z drobné knížky, která vyšla v roce 1968 v Prešově pod jménem „Z ptašynoho slovnyka“ (Z ptačího slovníku). Letos v létě jsme vybírali texty, ukazující, jak autorku ovlivnily karpatské reálie – mytologické i jiné. Závěrečná část však ukazuje na dílo dvou ukrajinských básníků.

Karpatské ohlasy (11): Vrásky

Tento karpatský ohlas se obsahem liší od ostatních. Vznikl jako výsledek autorčiných rozhovorů s rodákem z horské vsi v někdejší Podkarpatské Rusi a jejím někdejším starším spolužákem z ukrajinského gymnázia v Modřanech u Prahy. Fedir, narozený v podkarpatské vesnici nedaleko železniční stanice Volovec, žil od poloviny 30. let v Čechách.

Karpatské ohlasy (10): Pstruzi

Opouštíme svět neobvyklých či nadpřirozených bytostí a jevů – autorku přeložených povídek evidentně lákal a inspiroval. Můžeme se v závěru cyklu vrátit do reálného světa, reprezentovaného v tomto případě dvěma představiteli živočišné říše. Dosadíme-li do tohoto rámce pstruhy a medvědy, je tím obsah tohoto autorčina zamyšlení jasně dán.