Volodymyr Zelenskyj

Dostali jsme svolení k tomu, abychom čtenáře seznámili s příspěvkem a překladem našeho čelného barokisty a latinského filologa dr. Martina Svatoše. Tento na slovo vzatý odborník nám předkládá velmi zajímavou paralelu, spojující publicistické dílo jednoho z českých barokních historiků se současnými, válkou vynucenými projevy ukrajinského prezidenta. Máme možnost poznat, jak mohou být propojeny události a projevy vzdálené navzájem více než tři a půl století. (red.)

Středobodem dění ve sledovaném období byly oslavy třicátého výročí vyhlášení ukrajinské nezávislosti dne 24. srpna. Málokteré z předchozích jubileí vyvolalo takový zájem a pozornost. Více než dříve byla v předchozích měsících patrná snaha o reflektování cesty, kterou Ukrajina od r. 1991 ušla, a o zdůraznění dílčích úspěchů, jichž se podařilo dosáhnout.

Text známého českého historika, profesora Jiřího Peška, byl psán v první srpnový den. Není věnován pouze Ukrajině (úvahy, které jsou jí věnovány, najdete v závěru), ale to je právě dobře – občas nám unikají historické, zeměpisné a jiné souvislosti. Proto jej se svolením autora přetiskujeme na našich stránkách.

V den nástupu nového ukrajinského presidenta si dovolím malý exkurz do prostředí, které jej formovalo. Rodištěm Volodymyra Zelenského je poměrně mladé město Kryvyj Rih. Jeho prehistorie začíná koncem 17. století a existence větší osady až o sto let později – jako datum jejího vzniku se nejčastěji uvádí rok 1775. To je v prostoru střední a celé jižní Ukrajiny běžné.

Do funkce prezidenta Ukrajiny bude v druhé polovině jara uveden jedenačtyřicetiletý Volodymyr Zelenskyj. Stane se šestou osobou, která v průběhu necelých osmadvaceti let nastoupí tento úřad. Tato skutečnost nás přiměla k malému bilančnímu zamyšlení, které se týká různých drobností – i ty však mohou být zajímavé nebo dokonce důležité.

Volební místnosti jsou uzavřeny, brzy budeme znát jméno prezidenta. Získali jsme zamyšlení českého historika, který není ukrajinistou, ale o Ukrajinu se výrazně zajímá. Jeho názory asi vyvolají reakce různého, ba možná zcela protikladného typu.

Pohled na mapu Ukrajiny se zanesenými výsledky prvního kola prezidentských voleb odhaluje celou řadu dělících linií. Ty se zdaleka neomezují na stereotypní odlišení západu a jihovýchodu země. Potvrzuje se, že se od sebe v mnoha ohledech neliší ani tak ukrajinsko- a ruskojazyčná část země, ale spíše různé historické regiony včetně oblastí, v nichž žijí různé národnostní menšiny.