Předposlední vydání Lidových novin (č. 303 z 30. 12.) se Ukrajiny dotklo třikrát. Rusista Libor Dvořák hodnotí Putinovu dvojznačnou bilanci z r. 2016. Putin prý letošní kampaní v Sýrii „překryl jasný neúspěch na Ukrajině“ (srv. názor Jana Macháčka ze 17. 12.). Neúspěchem se míní projekt Novorusko z let 2014 a 2015: ruský prezident „se musel spokojit ´jen´ s několika okresy kolem Luhanska a Doněcka a dlouhodobou destabilizací svého jihozápadního souseda /…/ Konflikt s Ukrajinou, za jehož rozpoutáním Putin stál, je tragédií pro obě země a oba národy“.
Lidové noviny č. 294 ze 17. 12. se věnují Vladimíru Putinovi. Jedenáct odstavců Jana Macháčka vyjmenovávajících prezidentovy letošní úspěchy naštěstí do jisté míry bourají dva odstavce závěrečné, kde čteme mj. stručná a výmluvná slova „Na Ukrajině – vyjma Krymu – Putin prohrál“. Takže ani jemu, jako komukoli jinému, nic neroste do nebe – doufejme...
V příloze Práva č. 292 z 15. 12. (Salon, č. 1001) najdeme rozhovor s ruským novinářem a prozaikem Michailem Ševeljovem, jehož próza nejsem Rus zaujala i české čtenáře. Na dotaz, zda se v budoucnu dokážou dohodnout V. Putin a D. Trump, odpovídá Ševeljov: „Myslím, že ne. Rozpory mezi USA a Ruskem došly příliš daleko, po Krymu a po sestřeleném boeingu na Ukrajině už nemohou nalézt společnou řeč.“
V loňském roce se v Ukrajině odehrály události, které lze bezesporu označit za unikátní a jejichž význam daleko překonal hranice země. Devět let po počátku prvního, časově kratšího Majdanu, se zrodilo obdobné, ale daleko hlouběji založené a odhodlanější hnutí, které se udrželo v centru Kyjeva téměř tři měsíce, než se mu podařilo prosadit hlavní svůj cíl. Obě hnutí bojovala v zásadě proti témuž nepříteli – Viktoru Janukovyčovi: jednou jako nečestně zvolenému prezidentovi, podruhé proti prezidentovi. který se zpronevěřil svému úřadu.
