Z hlubin dávnověku (XVIII): Germáni a Sarmaté – první kontakt

Ještě za mého mládí byla germánská epocha našich dějin prezentována asi tímto způsobem: Až do přelomu letopočtu u nás kvetla keltská kultura, ale pak přišli zlí Markomani vedení Marobudem, vyhnali hodné Kelty a usadili se v Čechách, zatímco jejich příbuzní Kvádové obsadili Moravu (odkud a kdy přišli Kvádové, se neřeší). Dvacet let nato byl Marobud potupně vyhnán, pak ještě vládl na Moravě nějaký „rex Quadis datus“ a potom je tu jen sem tam nějaká germánská zemljanka až do 6. století, kdy dorazili Slované. V rámci světových dějin jsme se ještě učili o jakýchsi Ostrogótech a Vizigótech, kteří spolu s Huny přitrhli od východu k hranicím římského impéria a nakonec je zničili. Ve skutečnosti tato germánská epizoda, skrytá pod názvem „doba římská“ a „doba stěhování národů“, trvala asi půl tisíciletí a věci byly, jak už to bývá, mnohem složitější. A taky zajímavější.

Z hlubin dávnověku (XIV): Od sarmatských katafraktů ke středověkým rytířům

Sarmati zavedli do starověkého válečnictví nový prvek: těžkou kavalerii na obrněných koních. Tato inovace, která se rozšířila na Západ i na Východ, byla spojena s vynálezem třmenů, vyšlechtěním nového, specializovaného plemene koní a s novou bojovou taktikou. Sarmatští obrnění jezdci – katafrakti - se stávají součástí armády velkých říší: Persie, Byzance, Číny, a během výbojů se šíří dále do Evropy. Ve středověku se jezdec v brnění stává ikonou šlechtického stavu. I když středověký rytíř není přesnou obdobou starověkého katafrakta, nepochybně se z něj vyvinul. A pozorný pohled odhalí určité přežívající stopy sarmatských katafraktů ještě dnes.

Z hlubin dávnověku (XIII): Sarmatský odkaz v nás aneb „Dejte vejce malovaný“

V prvních staletích našeho letopočtu indoíránská etnika, označovaná souhrnně jako „skytsko-sarmatské kmeny“ expandovala z Černomoří do lesostepní oblasti mezi středním Dněpru a Dněstrem, kde probíhala etnogeneze Slovanů. Gótský historik Jordanes hovoří v souvislosti se Slovany o kmenech Sklavinů a Antů, přičemž Antové jsou dnes považováni za íránské etnikum z jihozápadní Ukrajiny, které se časem poslovanštilo. Část historiků zastává názor o íránském původu Chorvatů a Doudlebů. Íránské kmeny na jedné straně převzaly od Slovanů jazyk, na druhé straně předaly Slovanům řadu svých zvyků a náboženských představ.

Z hlubin dávnověku (XII): Sarmati od Kazachstánu po Británii

Sarmati představují další skupinu íránských kmenů, která v černomořských stepích postupně nahradila Skyty. O Sarmatech máme už bohatší zprávy od řeckých a římských autorů. Vystupovali někdy jako nepřátelé Říma, jindy jako žoldnéři v římských legiích a v rámci jejich tažení se rozšířili po značné části Evropy. Rozsah, v jakém jejich přítomnost ovlivnila evropskou kulturu, si leckdy ani neuvědomujeme.