Ukrajinská kronika 2020/3: první polovina února

Také první polovina února zůstávala v Ukrajině nejvíce poznamenána aktivitami prezidenta Zelenského. Přestože průzkumy naznačily určitý pokles důvěry v jeho osobu (meziměsíčně z 63 % na 49 %), Zelenskyj předstihuje z tohoto hlediska nadále jak šéfa parlamentu Razumkova, tak premiéra Hončaruka.

Zelenskyj a papežVe sféře zahraniční politiky vzbudily v uplynulých dvou týdnech pozornost dva zahraniční výjezdy V. Zelenského. Výraznější zájem k sobě připoutaly jeho rozhovory s papežem Františkem, kterého pozval k návštěvě Ukrajiny. O něco později odjel Zelenskyj do Mnichova, kde se zúčastnil každoroční světové bezpečnostní konference. Na obou místech zopakoval aktuální ukrajinské stanovisko k válce s Ruskem, zůstává ale otázkou, nakolik své partnery přesvědčil o oprávněnosti ukrajinských postojů a požadavků. Zajímavé je, že v Mnichově se jako jakýsi prezidentův stín objevil také Zelenského předchůdce Porošenko, který sice nepronesl žádný projev, ale vedl řadu bilaterálních jednání.

Na ukrajinsko-ruské frontě vše pokračovalo beze změn. Uzavřené příměří je skoro každodenně porušováno, byť lze konstatovat, že se to tentokrát obešlo bez větších lidských ztrát. Vyhlídka na dalekosáhlejší pokrok, který by pomohl současný konflikt řešit, tu však nadále není. Nijak výrazně nemohl napomoci ani nejnovější telefonický rozhovor obou prezidentů. Dalo by se říci, že Putin se snaží hrát si se Zelenským jako kocour (přestárlý) s myší (ještě ne zcela zkušenou). Poslední projevy ukrajinského prezidenta se však zdají naznačovat, že v základních otázkách nehodlá Putinovi ustoupit.

V Ukrajině zatím pokračují úvahy o určitém přeskupení či přeformátování vlády premiéra Hončaruka, zatím však došlo jen k rezignaci dosavadní ministryně pro rozvoj obcí a regionů, kterou nahradil Denys Šmyhal. Není jisté, zda mají reálný základ úvahy o možném odvolání ministra zahraničí Prystajka, které by mohl na základě svých pravomocí uskutečnit právě prezident. Prystajko patří k těm politikům, kteří hájí kontinuitu linie ukrajinské zahraniční politiky, tak jak byla zformována v době vlády prezidenta Porošenka.

Nejvyšší rada Ukrajiny se zabývala návrhy dvou zákonů, které budí pozornost. Jen malou většinou byl v prvním čtení schválen návrh zákona na zmenšení počtu poslanců z dosavadních 450 na 300, tedy o plnou třetinu. Tato idea vzešla od ukrajinského prezidenta a její možný dopad je hodnocen velmi nejednoznačně. Možná by se ušetřily nějaké peníze, ale takovýto důvod nemůže být sám o sobě dostačující.

Ještě větším oříškem bude návrh zákona o prodeji zemědělské půdy. Tento problém budí v Ukrajině vášně už celé čtvrtstoletí. Řada politiků stále znovu poukazuje na problém možných machinací při prodávání a na nebezpečí, které by mohlo vytvořit získání velkých půdních komplexů cizinci. Velmi radikálně odmítá možnost schválení podobné právní normy např. strana Julie Tymošenkové „Baťkivščyna“. Stále aktivní expremiérka zde může ve velkém uplatnit svůj osvědčený populismus.

V první polovině února pokračovala také diskuse o jiném návrhu zákona, který má dát možnost postihu za šíření nepravdivých informací. Jeho návrh budí oprávněný neklid v řadách novinářů, politicky aktivní veřejnosti i evropských kruhů. Celkem pochopitelně je poukazováno na snadnou možnost zneužití takového zákona v zájmu umlčení kritiky vládnoucí politické síly.

V médiích se probírá problém policejních prohlídek v prostorách televizního kanálu „1+1“, jehož pracovníci byli asi zamíchání do zaznamenání rozhovorů premiéra Hončaruka s jeho spolupracovníky. Zaujal i záměr prezidentského úřadu soudit se s novináři z televizního programu „Schemy“, kde zazněla teze o setkání prezidenta Zelenského s tajemníkem ruské bezpečnostní rady Patruševem v době lednového pobytu prezidenta v Ománu.

V tutéž dobu rostou obavy části veřejnosti z návratu některých představitelů někdejšího Janukovičova režimu do některých významnějších funkcí ve státním aparátu. Z tohoto důvodu se na představitele ukrajinského státu obrátili otevřeným dopisem představitelé rodin příslušníků Nebeské setniny z roku 2014. Varovali zde před „revanšem“ někdejší mocenské garnitury – tento význam slova „revanš“ je dnes v Ukrajině dost často používaný. Autoři dopisu poukázali na to, že vedoucí představitelé státu nereagovali na jejich dřívější výzvu k setkání.

Andrij Jermak
Andrij Jermak

Asi nejvýznamnější událostí vnitropolitického vývoje v první polovině února byla však rezignace šéfa prezidentského úřadu Andrije Bohdana a jeho nahrazení dosavadním prezidentovým poradcem Andrijem Jermakem. Příslušná funkce bývá považována za důležitou a občas bývá neoficiálně označována za „viceprezidentskou“. Jermak se zatím nestačil coby Bohdanův nástupce dostatečně projevit, bývají však vyslovovány obavy, že je stoupencem vstřícnějšího postupu vůči putinovskému Rusku.

V každém případě je výměna tak blízkého spolupracovníka V. Zelenského signálem toho, že v prezidentově okolí probíhá stálý boj o míru vlivu na jeho rozhodování a konání. Ostatně ani strana „Služebník lidu“ není ušetřena podobných problémů a zůstává otázkou, zda byly výrazněji probírány při třetí etapě jejího sjezdu těsně před polovinou tohoto měsíce. Jedním z momentů, které při této příležitosti zaujaly, bylo definování profilu strany coby centristické síly.

(boz)

Rubriky