Vánoční nadílka pro děti padlých vojáků v Mukačevu

Vánoce již tradičně trávím v Mukačevu, v rodině padlého vojáka ukrajinské armády. Letos jsme se rozhodli jsme obdarovat i děti dalších padlých vojáků. V Mukačevu a v Mukačevskému rajonu jich je osmnáct nezletilých.

Kuma (kmotra, pozn. red.), hlava Organizace rodin hrdinů (padlých) Zakarpatí, rozhodla, že obdarujeme ty děti, které přijdou na dětský večírek v mukačevské restauraci, kam měli děti padlých vstup zdarma. Tím se nám výběr zúžil na dvanáct dětí. Abychom mohli koupit nějaké hezčí dárky než bonbóny a ponožky, obrátil jsem se na rodinu Domalípovu a Jana Šípa ze Svazu C. K. Vysloužilců, jehož jsem také členem. Na svého bývalého spolužáka Miroslava Majera jsem se obracet nemusel, protože už mi asi rok pravidelně píše, že by s rodinou rád pomohl potřebným v Ukrajině. 

Hroby padlých vojáků

Dali jsme tedy dohromady 9 200 Kč, což je při dnešním kurzu přibližně stejně hřiven, a dělili jsme je mezi dvanáct dětí ve věku 5,5 až 16 let. Správce Myaukrajina nám peníze nabízel také, nechali jsme si ho v záloze, což se později hodilo.

Nakoupené dárky

Za tuto částku jsme nakoupili panenku s "bytovou" výbavou pro nejmladší holčičku, dvě velké sady Lego friends pro starší dívky (sice čínské Lego, ale to v Mukačevu nikomu nevadí) a velmi slušnou kosmetiku pro nejstarší dívku. Chlapci od nás dostali celkem pět dronů, autíčko na ovládání a dva bráchové dva RC tanky, které se umí navzájem vypnout "palbou". 

Předání se neobešlo bez slziček, protože nejmenší z chlapců si nejdříve nechtěl převzít svůj dárek. Krabice se mu zdála malá. Potom si to rozmyslel, a nakonec měl z autíčka radost. Většina z obdarovaných před námi dárek nerozbalovala s tím, že si ho rozbalí na nový rok, a většině toto předsevzetí vydrželo jen cestou domů. Později večer nám začaly chodit fotky dětí s rozbalenými dárky. 

Předávání dárků

Tím by náš Vánoční příběh mohl skončit, ale neskončil. Když jsme se z dětského večírku vrátili domů, řekla kuma, že je jí líto vdovy z vesnice, která se prostě nikam nedostane, protože v nemá auto a v neděli autobusy jezdí dvakrát denně. To mi ovšem kuma měla sdělit dříve! Zeptal jsem se tedy, zda by mě tam vzala autem, pokud bychom koupili dárky. Vzala. Jenže na účtu nám zbylo už jen 600 Kč a za to člověk dárky pro tři děti ve věku 2, 10 a 15 let nekoupí. Můj osobní účet už také nebyl v nejlepší kondici. S žádostí o finanční pomoc jsem se obrátil na Správce Myaukrajina, kterého jsem měl v záloze. Již druhý den jsem měl peníze na účtu. Další, kdo rychle zareagoval, byla rodina Domalípova a situaci nakonec jistil Miroslav Majer, který se ubezpečil, že máme z čeho rozdávat radost. Ač nás zbrzdily nákupy potravin a potom i nečekaná návštěva, nakonec jsme odvezli dárky ještě v ten den, jak bylo plánováno. Radost byla veliká, rodině jsme předali dárky v hodnotě cca 2200 Korun, a to jsou v Zakarpatí velké peníze. Padli jsme ovšem do rukou "zákeřných" Zakarpaťců, kteří se nás pokusili nejdříve přežrat a potom opít.

Předávání dárků

Člověk si ovšem nemůže dělat obrázek o životě v zemi po první návštěvě. Ukrajinci vás totiž královsky pohostí i kdyby měli potom dva měsíce jíst suchý chleba. Když se ocitnete na návštěvě u obyčejných Ukrajinců, v krásném domě, obvykle to znamená to, že děda třicet let pracoval v zahraničí, jedl rohlíky s vlašákem a rodinu viděl dvakrát za rok jenom proto, aby mohl na ten dům vydělat a postavit ho. A po svátcích pojede zase, aby dodělal, co nestihl.

31. prosince jsme předali poslední dárek, čímž pro nás tato akce skončila. Celkem jsme dali dohromady 12 200 korun, z nichž zbylo 264 na další akci.

Šťastný nový rok Vám všem!

(AKU)

Rubriky