“Dva misjaci v Ukrajini”, část 1: Čech v Ivano-Frankivsku

Jsem Čech, rodilý Brňák. Ačkoliv, co vím, nemám žádné ukrajinské předky, celé moje jméno může někoho utvrzovat v opaku. Ukrajinu jsem poprvé navštívil rok a půl zpátky. Po první návštěvě Ukrajiny jsem si dal závazek, že chci, aby alespoň dvě stránky mého pasu byly plné ukrajinských razítek dřív, než mi expiruje. 

Z první ani z druhé cesty jsem si neodvezl žádný špatný zážitek (až na pár drobností v Kyjevě, které svádím na pro mě nezvykle velké město). Přišla tedy zásadní otázka: “Jakou záminku si mám najít, abych měl důvod na Ukrajinu znovu zajet?”

Poměrně rád pracuji s lidmi a myslím, že i svůj rodný jazyk znám celkem dobře. Když jedna lvovská kamarádka, díky níž mám rád Ukrajinu a začal jsem se učit ukrajinsky, sdílela na Facebooku odkaz Českého centra, který lákal lidi na pozici lektora českého jazyka, dlouze jsem přemýšlel. Představa dvou měsíců v nějakém ukrajinském městě, kde bych dělal práci, o které jsem přesvědčený, že má smysl, mě velice lákala. Ale pořád ve mě hlodala nejistota, že nejsem učitel a rozhodně ne filolog. Nakonec jsem jim napsal. S přesvědčením, že mě stejně nevezmou.

Lvov z Vysokého Zámku
Lvov z Vysokého Zámku

Uteklo několik měsíců, proběhlo několik pohovorů a briefingů. České centrum o mě mělo zájem, a dokonce i souhlasilo s mým požadavkem jet někam na západ, kde se nemluví rusky. Ve hře byla města Lvov, Ternopil nebo Ivano-Frankivsk. Trochu jsem doufal, že půjdu do Lvova, protože tam znám několik lidí. Když mi oznámili, že pojedu do Ivano-Frankivsku, zmínil jsem svou původní naději, že to bude Lvov. “Neboj se, bude se Ti tam líbit, mají tam veliké jezero,” řekli mi. No tak teda jo.

Ze začátku jara se postupně stal začátek léta a já vyrazil do Bratislavy na Letiště M. R. Štefánika. V plánu byl den ve Lvově a pak cesta vlakem do Frankivska. Cestou z Letiště krále Danyla mi v trolejbusu revizor zkontroloval jízdenku. Nikdo z místních mi tu příhodu nechtěl věřit, prý je to opravdu hodně výjimečné. Po přespání u lvovských známých následovala tříhodinová cesta “starým sovětem” (vlak 606 Rachiv). Proběhla v den Ústavy a utekla rychle díky příjemným spolucestujícím. Po příjezdu a ubytování v krásném a moderním bytě Českého centra mi kamarádka napsala, že chvilku po mém odjezdu ze Lvova vypukl na městském nádraží menší požár. Čekaly mě dva měsíce pobytu a práce v nádherném městě plus dva výlety do Kyjevské oblasti – jednou kvůli kempu Ukraїner, později kvůli Černobylu (už podruhé!).

Ivano-Frankivsk

Celý život žiji v Brně, které má necelých 400 000 obyvatel. Nejsem zvyklý na velkoměsta, a tak byl pro mě Ivano-Frankivsk, který obývá ještě o 100 000 lidí méně, naprosto ideální. Pěšky deset minut do centra, do parku nebo do obchodního domu, patnáct do práce, třicet volným tempem na nádraží. Co víc si člověk může přát.

Ivano-Frankivsk z radnice
Ivano-Frankivsk z radnice

Bývalý Stanislaviv, nyní pojmenovaný podle velikého básníka Ivana Franka, disponuje krásným a udržovaným centrem. Popsal bych jej jako soustavu tří náměstí, ulice s pěší zónou a starých městských hradeb. Ve slunečním svitu město oplývá veselými odstíny a v měsíčním odrazu může atmosférou konkurovat romantické Paříži. Srdcem města proudí lidé dnem i nocí, až je to Čechovi, v jehož městě je o víkendu méně lidí než ve vysídlené Prypjati, trochu líto.

Zeptáte-li se místního, co v tomto městě navštívit, nejspíš vám krom centra a radnice navrhne i park a jezero. Z centra se do městského parku kultury a odpočinku Tarase Hryhorovyče Ševčenka, kde můžete vidět hned dvě jeho sochy, dostanete pěší ulicí, která rovněž nese jméno tohoto básníka. Popravdě, s jistotou vám vyjmenuji víc ukrajinských básníků než českých. 

Radnice v Ivano-Frankivsku
Radnice v Ivano-Frankivsku

V létě park žije stejně, jako centrum. Představte si následující situaci. Koukáte z dálky na lunapark, načež z jedné strany vás objede dítě na kole, z druhé na šlapací motokáře, kousek od vás kluci trénují triky na koloběžce, o cestičku vedle jede rodina s kočárkem a na nedaleké lavičce dva plešatí “didusi” hrají dámu. Do pozadí ještě voní grilovaný šašlik z venkovních restaurací, a navíc slyšíte kachny z nedaleké soustavy jezírek, které někdo krmí starým chlebem.

Park T. H. Ševčenka
Park T. H. Ševčenka

Když se otočíte, na druhé straně ulice se před vámi rozprostře veliké jezero, které je lemováno dlážděným chodníkem, rybáři a cedulemi se zákazem koupání, které všichni ignorují a ani policistům to nevadí. Míjíte ostrůvek lásky, nad kterým zrovna zapadá slunce, kolem vás probíhají běžci a vy míříte ke studánce, která slouží pro všechny jako zdroj pitné vody. Pět lidí u ní plní demižony, dva odpočívají na blízké lavičce a jeden sleduje šlapadlo, co zrovna pluje kolem. Takovou procházku kolem parku a jezera by měl povinně zažít každý, kdo město navštíví.

Na Ivano-Frankivsku je vidět, že se snaží rozvíjet. Nabízí proto poměrně zajímavý kontrast mezi novým a starým. Běžně se stane, že jdete po ulici, kde jeden chodník připomíná terénní tankodrom, zatímco ten druhý je krásně vydlážděný barevnou zámkovou dlažbou, která je uspořádána do vzorů. Míjíte staré a omlácené sloupy pouličního osvětlení, na kterých je instalováno moderní LED osvětlení. Procházíte kolem starých chruščovek ("chruščovky" – obvykle čtyřpatrové nebo i nižší panelové domy s plochou střechou a bez dekoru, které se stavěly v druhé polovině 50. let - pozn. red.), které stojí okolo krásného, právě dostavěného bytového domu. Před ním parkuje jedna Škoda, Mercedes, Audi, Volkswagen a dva Žigulíky. Na konci ulice je oprýskaná dopravní značka a semafor s odpočtem do změny barvy. Při čekání na zelenou vedle vás stojí člověk s jorkšírem a naproti spí v trávě toulavý pes.

Městské jezero
Městské jezero

Dva měsíce se nedají shrnout v jednom článku. Po první části, zabývající se začátkem mého příběhu a samotným Ivano-Frankivskem, bude následovat povídání o ukrajinských vlacích, automobilech a hromadné dopravě.

(vkoz)

Rubriky