Hladomor na Ukrajině neznamenal jenom smrt milionů lidí, ale také 66 tun zlata, 1 439 tun stříbra, diamanty...

Hlad na Ukrajině v létech 1932-33 nebyl jen největší genocidou v historii, ale také největším a nejefektivnějším okrádáním lidí.  
(Volně přeloženo a zpracováno podle CREDO.pro)

Byla to taková těžba zlata, zlatá horečka po komunisticky, kdy samy oběti přinášely své ukryté rodinné poklady dobyvatelům. Jen když to pomůže oddálit smrt hladem. A možná přežít. Přiznáváme, že i autorům tohoto článku tato myšlenka hned nedošla. Prostě se jeden z nich se zeptal v telefonním rozhovoru své matky, jak se tehdy jejich rodina dokázala zachránit. Ukázalo, že pouze díky sedmi masivním zlatým předmětům vzácné hodnoty a vysoké čistoty kovu (999), které jim ještě za carského Ruska daroval dědeček – šlechtic Kiričenko, kapitán lodi dálnovýchodního loďstva. Odevzdáním této památky jejího otce (kromě nemála peněz!) v tzv. torgzinu babička zachránila život rodině a mnoha obyvatelům vesnice Monastyryšče v Ičňjanském okrese Černihivské oblasti. Zbytek vesnice vymřel.

Automaticky vznikla otázka: kolik takového kapitálu vymetlo koště komunistického hladomoru z Ukrajiny? Abychom získali podrobnější informace, navštívili jsme mnoho knihoven a obtěžovali několik profesorů.

„Torgziny“ (v některých zdrojích se uvádí „torgsiny“, od slovního spojení „torgovlja s inostrancami“, tedy obchodování s cizinci) se v době hladomoru staly jedinou sítí státního obchodu, kde si obyvatelstvo mohlo koupit ty nejpotřebnější potraviny. Platilo se ale pouze drahými kovy nebo valutami. Formálně tato celounijní kancelář vznikla v létě 1930 pod Lidovým komisariátem pro zahraniční obchod. Na Ukrajině však obchody torgzinu začaly aktivně fungovat až od ledna 1932 a v praxi nikoliv s cizinci, ale s hladovějícími rolníky. Vyhlášku o zřízení „Celoukrajinské kanceláře torgzinu“ schválilo Ukrajinské ekonomické shromáždění při Radě národních komisařů USSR 29. června 1932. Experti poukazovali zejména na to, že „mobilizace efektivních valut uvnitř země sehraje kolosální roli ...“ a že „domácí zlato je nezbytné prostřednictvím systému „torgzin“ odebrat a nasměrovat na službu zájmům proletářského státu.“

Jsou tato data a směrnice náhodné?

Srovnali jsme čas a obsah různých rezolucí a dalších dokumentů o organizačním rozšíření sítě torgzinu na Ukrajině s vyhláškami strany o organizaci genocidy hladomorem (o zvýšení produkce obilovin, o „třech kláscích“, o zamezení jakéhokoli obchodu s produkty v obcích, o boji proti „sabotérům“ atd.). A byli jsme zděšeni. Uvedené dokumenty vyšly ve stejné době a jednaly koordinovaně a synchronně. V zásadě šlo o následující:

1. strana sebere obyvatelům ukrajinských vesnic veškeré obilí,
2. torgzin odebere veškeré zlato a peníze.

Z analýzy vlastní organizace práce strany a torgzinu vyplynul další bod:

3. ale udělejte to tak, aby „chochli“ (hanlivé ruské označení pro Ukrajince) stejně nepřežili.

Výměnou za zlato dostávali zemědělci lístky na produkty (tzv. bony), od roku 1933 – tzv. výplatní knížky, které se poté vyměňovaly za výrobky (zejména za chleba, pozn. překl.). Tento proces byl často zpožděn až o dva měsíce a nikdo nebyl schopen poukázky nebo výplatní knížky uplatnit.  Existoval dokonce tajný pokyn: "neslibujte kupujícím, že produkty získají rychle." Očití svědci dokládají, že případy úmrtí v kilometrových frontách na chleba či bezprostředně po jeho získání byly masové.

Hladové vesničany u obchodů torgzinu často kontrolovali pracovníci GPU (Státní politické správy, tedy tajné policie). „Majitelům zlata“ odebírali zakoupený chléb a zavírali je do vězení. Nebo lidi "jen tak" prostě vyháněli či zavírali, aby se postarali o jejich zaručenou likvidaci.

Další podrobnosti v článku.

Zdroj: https://credo.pro/2019/11/224588

(jer)