Hutný slovník československých diplomatů

Jindřich Dejmek (za spolupráce Jana Němečka a Slavomíra Michálka), Diplomacie Československa. Díl II. 

Slovník československých diplomatů vzbuzuje respekt už svým výrazným rozsahem. Obsahuje přes tisíc životopisů  dnes převážně zapomenutých osob, které v různém rozsahu spoluvytvářely československou zahraniční politiku, a to v jistém rozsahu i na území Ukrajiny.

Hlavní autor slovníku, známý historik Jindřich Dejmek, mj. autor biografie o Edvardu Benešovi, vysvětlil v několikastránkovém úvodu, podle jakých principů byli (nebo nebyli) příslušní jedinci do slovníku zařazeni a z jakých pramenů autoři čerpali. Následují tři řady životopisů rozdělených podle období – sledované téměř tři čtvrti století dělí jako mezníky roky 1948 a 1989. Bohužel nejsou připojeny fotografie jednotlivých diplomatů.

Zajímat nás může patnáct biogramů. Čtyři z nich se v Ukrajině narodili na sklonku existence carské říše a stali se později československými diplomaty. Oproti tomu jedenáct osob v Ukrajině zastupovalo Československo v různých dobách existence, nebo zde působily v prvních letech po jeho rozpadu. První republiku reprezentují jen roky 1921-1923 a 1936-1938, protože v letech 1924-1935 nemohl žádný československý zastupitelský úřad v této sovětské republice působit. Životopisy Václava Beneše a Rudolfa Brabce ovšem naznačují, že svědectví o jejich působení by mohlo být cenné.

Žádní českoslovenští diplomati či „diplomati“ na ukrajinském území nepůsobili až do r. 1958. Situace se změnila po zřízení generálního konzulátu ČSR v Kyjevě, který pak fungoval až do r. 1992. Pro toto období přináší slovník údaje o šesti československých generálních konzulech, kteří v Kyjevě úřadovali ještě krátce po zániku Sovětského svazu, z poloviny se jednalo o Slováky. Nejpozoruhodnější z uvedených „diplomatů druhého řádu“ byl jistě Josef Horák (1923-1990), vypovězený ze Sovětského svazu kvůli odmítnutí srpnové sovětské invaze do Československa.

Z českých velvyslanců, kteří Českou republiku v Kyjevě reprezentují už téměř pětadvacet let, je představen jediný, dodnes nejpozoruhodnější. Pavel Máša celou tuto „novou řadu“ českých diplomatů v Kyjevě otevřel a po svém návratu do České republiky psal o Ukrajině vícekrát a s přehledem do Lidových novin.

Všechny příslušné údaje bylo nutno vyhledat v knize mírně „detektivním“ způsobem, protože místní rejstřík do ní nebyl zařazen. Přesto lze slovník považovat za zajímavou a užitečnou příručku.

Dejmek, J. (za spolupráce Jana Němečka a Slavomíra Michálka) (2013): Diplomacie Československa. Díl II. (Biografický slovník československých diplomatů 1918-1992). Praha, Academia. Stran 802 (2). /ISBN 978-80-200-2285-1/

(boz)