Čítárna (2): Varia z první poloviny listopadu
Rubriku, která má upozorňovat na drobnější příspěvky českého tisku, jsme zavedli před několika měsíci. Vracíme se k ní po delší přestávce. Druhé pokračování je věnováno jednotlivinám z různých oblastí, které mohly většině našich čtenářů uniknout. Napříště se pokusíme pokračovat v pravidelnějším rytmu.
Není běžnou věcí najít ukrajinika ve čtvrtletníku Archivní časopis, který je hlavním pojítkem příslušníků archivářské obce a letos vychází už v 69. ročníku. Jeho třetí číslo je v tomto ohledu výjimkou. Zasloužil se o ni především vojenský historik Jiří Plachý krátkým informativním článkem Kořistní fond československého pěšího pluku 36 ve vojenském archivu v Budapešti. Zmíněný pluk sídlil do podzimu roku 1936 v Užhorodě a poté několik měsíců v Perečynu, Svaljavě a Velkém Berezném. Zbytek jeho písemností, uložený ve Vojenském historickém archivu v Praze, zaplňuje jediný kartón – na počátku ústupu před Maďary v březnu 1939 byla podstatná část dokumentace zničena.
Nyní se ukázalo, že jiný zlomek jeho písemností se zachoval v Archivu vojenské historie v Budapešti, kam byly předány po ukončení nástupu maďarských vojsk. Je to opět jediný kartón a dochované písemnosti „činí dojem jednotlivin, zapomenutých v hloubi psacích stolů a úředních skříní“. Budoucí badatele může zaujmout mj. několik dochovaných slohových prací na téma „Moje dojmy z Podkarpatské Rusi“. Kdo a za jakých okolností je psal, se neuvádí.
Ze zmíněného čísla Archivního časopisu si zmínku zaslouží ještě recenze Michala Wannera na 25. svazek varšavského sborníku Miscellanea Historico-Archivica, vydaný v roce 2017. Většina svazku je totiž vyplněna zprávami o polonikách v petrohradských archivech. Z výkladu je patrné, že polonika jsou nemalou měrou spíše ukrajiniky a alborutheniky. Písemnosti se totiž týkají materiálů pravoslavné a řecko-katolické církve na území někdejší polsko-litevské unie. Do Petrohradu se dostaly v důsledku obsazení třetiny Polska carským státem na sklonku 18. století.
-----------------------------------------------------------------
V minulé Čítárně jsme upozorňovali na skutečnost, že poměrně často se vrací k ukrajinské tematice Týdeník Rozhlas. V jeho 46. čísle ze 4. listopadu informuje ukrajinista a zástupce šéfredaktora René Kočík o slovenské knize, která může být cenným příspěvkem k poznání války v Donbasu. Napsal ji reportér bratislavského Denníku N Tomáš Forró a jmenuje se „Donbas – svatebný apartmán v hoteli Vojna“. Tento titul vyšel v Knižní edici Denníka N, doslov napsal známý publicista Martin M. Šimečka.
Kočík označuje Forróa za novou slovenskou reportérskou hvězdu a naznačuje, že pobyt autora v Donbasu a pohled na utrpení místních lidí, které se mu jevilo jako nesmyslné, vedl ke ztrátě jistoty, „kdo je obětí a kdo je predátorem“. Hrdiny, kteří autorovi konflikt ztělesnili, našel na obou stranách fronty – je mezi nimi i Čech, bojující za ruské zájmy. Podle Kočíka jde o silnou knihu. Zdá se, že v češtině analogickou publikaci zatím postrádáme.
Současných osudů Ukrajiny se týkají také dvě recenze v 47. čísle Týdeníku Rozhlas (z 11. listopadu). Viktor Bezdíček připravil rozhlasovou úpravu úryvků ze známé knihy Timothy Snydera „Cesta k nesvobodě“ a o této společné novince nakladatelství Paseka a Prostor také píše. Upozorňuje na Snyderův výklad současné ruské propagandy a hybridní války a vítá možnost seznámit se s názory dobře informovaného a vyhledávaného autora. Jistě jde o důležitou knihu i s ohledem na některé aspekty současného českého vývoje.
O deset stránek dál najdeme ještě rozsáhlejší, celostránkovou recenzi Radima Kopáče. V tomto případě se dostala do hledáčku jeho pozornosti monografie politologa Marka Galeottiho „Musíme si promluvit o Putinovi“ (vydalo nakladatelství Paseka). Také v tomto případě recenzent s kritikou putinismu a jeho vnitropolitických a zahraničněpolitických důsledků souzní.
-------------------------------------------------------------------
Poměrně rozsáhlou informaci o nadcházejícím Festivalu ukrajinského filmu dodala do rozšířeného deníku 5plus2 (číslo 41 z 8. listopadu) Eva Jarošová. Autorka informuje o obsahu čtyř celovečerních a pěti krátkých filmů a v názvu příspěvku slibuje, že festival nabídne silné zážitky. K článku je přidána fotografická upoutávka – záběr z filmu Agnieszky Holland Pan Jones.
Končíme upozorněním na 22. číslo čtrnáctideníku Knižní novinky, který pravidelně uveřejňuje žebříček nejprodávanějších knih. Z toho nejnovějšího, shrnujícího údaje z konce října, vyplývá, že kniha Serhije Plochije o Čornobylu si po mnoha týdnech stále ještě udržela místo mezi deseti nejprodávanějšími populárně-naučnými tituly – uvedena je jako devátá v pořadí.
Na závěr připojuji jednu noticku z 18. čísla literárního obtýdeníku Tvar – vyšlo sice 31. října, ale to už je skoro listopad. Autor, který se podepsal Bogdan Baranowski, popsal pražskou prezentaci uměleckého projektu RozdIlovI, uskutečněnou 27. září za spoluúčasti Serhije Žadana. Označuje ji za ukrajinsko-bělorusko-polskou akci. Nepopírá její zajímavost, ale zároveň konstatuje, že nepřekročila hranice ukrajinského etnického ghetta, tedy toho pražského – Češi se produkce snad kromě dvou výjimek nezúčastnili.
(boz)
- Pro psaní komentářů se přihlaste