Začal Týden ukrajinského filmu v Praze

Už třetí ročník festivalu Týden ukrajinského filmu zahájilo promítání filmu Atlantida v pražském kině Atlas. Již sám název filmu je jako celý film obrazem, paralelou. Představa kvetoucí a prosperující Atlantidy, která náhle zaniká a mizí, ještě před zhlédnutím snímku režiséra, autora scénáře, kameramana a koproducenta v jedné osobě Valentyna Vjasnovyče ostře kontrastuje s představou dříve vzkvétajícího a prosperujícího Donbasu, který zničila válka.

Film, v němž vystupují pouze neherci a jehož hlavní roli ztvárnil vystudovaný psycholog a vojenský rozvědčík, kterého na frontu povolala mobilizace, Andrij Rymaruk, představuje Donbas v roce 2025 po ukončení války s Ruskem. Spálená země naprosto nevhodná k běžnému životu, kde se pitná voda musí dovážet v cisternách, protože spodní vody jsou kontaminované jedy z dávno opuštěných dolů, kde není ani práce, ani perspektiva, dobrovolní hledači pohřešovaných vojáků a patologové, kteří jimi nalezené pozůstatky ohledávají, doslova jako v přímém přenosu vytváří temnou kulisu příběhu, který by se skutečně mohl stát. Partnerkou mu je bývalá frontová záchranářka Ljudmyla Bileka. Hlavní hrdina, veterán, který ve válce přišel o rodinu, a jehož kamarád, rovněž veterán, pod tíhou válečných zážitků není schopen najít sama sebe a své místo v životě, ukončí svůj život skokem do nádoby s roztaveným železem, se snaží, bez ohledu na zdánlivě beznadějné prostředí, v němž žije, najít cestu zpět do běžného, smysluplného a naplněného života.

Film sleduje tři základní dějové linie: veterány trpící posttraumatickým syndromem z válečných hrůz, které prožili, na Ukrajině jich dnes je okolo 350 tisíc a podle statistik každý desátý posttraumatickým syndromem trpí, ekologický apel, z dolů zničených nebo uzavřených kvůli válce již léta neodčerpávaná kontaminovaná voda prosakuje so spodních vod a již dnes je prakticky jasné, že ekologická katastrofa je neodvratitelná, a víra v nezlomnost člověka a ve znovuzrození života v regionu.

Na filmovém festivalu v Benátkách zvítězila Atlantida v kategorii Horizonty. Před nedávnem se film promítal například v japonském Tokiu.

Plný velký sál kina Atlas, kde významnou část tvořili čeští diváci, a přes pokročilou dobu téměř hodinová diskuse dokreslují nejenom o současnou ukrajinskou kinematografii, ale i zájem o dění na východní Ukrajině.

Mimochodem, dnes jsem zhlédl další z festivalových snímků, film Agniezsky Hollandové „Pan Jones“. Ale o tom zase zítra, dojmy jsou příliš čerstvé.

(jer)