Ukrajinsko-krymskotatarská literární antologie s fíkovou příchutí

Alim Alijev – Anastasija Levkova (red.): Qirim inciri – Krymskyj inžyr

Knížka, které zde chci věnovat pozornost, je nazvaná podle fíkovníku či jeho plodu a je dvojjazyčná. Hlavní, výše posazený a větší název je krymskotatarský, jinak je však podíl obou jazyků v knize prakticky identický. Málokterý ze čtenářů (včetně mne) zná obě zmíněné řeči. Proto se tato „předběžná recenze“ omezuje na texty psané ukrajinsky, kterých napočítáme ke čtyřicítce.

Na jednu prozaickou antologii s krymskou či krymskotatarskou tematikou tu bylo předloni upozorněno. Publikace, která nás zde bude zajímat dnes, má v mnohém odlišný charakter, přestože je také výsledkem literární soutěže. Stručné informace o soutěži podává ve vstupu ke knize koordinátor celého projektu Alim Alijev. Ten byl také spolu s Anastasií Levkovou redaktorem vzniklého svazku.

Ukrajinsko-krymskotatarská literární soutěž, nazvaná stejně jako kniha podle fíkovníku i jeho plodu, má zabránit hrozbě úpadku krymskotatarské literatury a posléze i jazyka. Oba jevy, které by znamenaly pro Krymské Tatary katastrofickou událost, by se mohly stát teoreticky jedním z výsledků ruské okupace poloostrova.

„Fíkovníková soutěž“ byla zamýšlena jako prostředek, který by podobným procesům zabránil a zároveň by přiměl ukrajinské spisovatele věnovat Krymu větší pozornost. Výsledek této snahy představovalo 244 soutěžních prací, které posoudila pětičlenná krymskotatarsko-ukrajinská porota – její ukrajinskou část vytvořil známý ruskojazyčný prozaik z Kyjeva Andrij Kurkov spolu s Katerynou Kalytko. Přiznám se, že jména krymskotatarských porotců mi nic neříkají, což je jen důkazem nedostatečné znalosti této součásti územně ukrajinské, evropské a světové literatury.

Sborník, vydaný nákladem 1 000 výtisků, přináší nejprve skupinu prozaických a básnických textů v ukrajinštině, následují ve stejném pořadí (od s. 155) příspěvky krymskotatarské. Následují příspěvky tří ukrajinských autorek, zvlášť vyčleněné pod titulem „Ženský pohled“. Motivace tohoto přístupu není zcela jasná, protože ženy jsou výrazně zastoupeny už v dříve zmíněných oddílech knihy. Tu uzavírá od s. 281 více než stostránkový oddíl překladový. Zde je umístěn vždy literární text v původním jazyce a poté překlad do jazyka druhého, ať už tedy z ukrajinštiny do krymskotatarštiny nebo vice versa. Poznamenejme ještě, že zdrcující většina krymskotatarských příspěvků je tištěna v azbukovém přepisu tohoto jazyka, ale objevuje se v několika případech také transkripce do latinky.

V ukrajinském oddílu je představeno čtrnáct zatím zcela či skoro úplně neznámých autorských jmen, v krymskotatarském je jich devět – neumím přitom posoudit, zda jde o známé či zcela nové autory a autorky. Tři z nich se podíleli na překladech ukrajinských literárních děl do svého jazyka, v případě Ukrajinců se představili jen dvě další osoby. Celkem se tedy na vzniku sborníku podílelo šestadvacet osob. Mezi autory, překládanými z ukrajinštiny, jsou ovšem další a známá jména, např. Serhij Žadan, Halyna Kruk nebo Marija Matios. V tomto případě jde o práce, které nevznikly v souvislosti se soutěží a publikovány byly už dříve.

Mluvit o tematice a stylisticko-slohových aspektech otištěných prací nebo hodnotit jejich úroveň je za situace, kdy polovina příspěvků mi zůstala z jazykových důvodů uzavřena, dost těžké. Stálo by za to se k této tematice vrátit, pokud vznikne druhá část této dílčí recenze, která by byla věnována krymskotatarským příspěvkům.

Omezím se zde na konstatování, že realističnost a snovost se v ukrajinských prozaických příspěvcích doplňují a navzájem prostupují a stejně tak je to s podílem motivů z nejnovějších dějin před rokem 2014 i po něm. Motiv ruské okupace a jejích důsledků je v části příspěvků opravdu výrazně přítomen, objevuje se ale samozřejmě také těžké téma brutálního vysídlení krymských Tatarů z jejich vlasti stalinským režimem.

V závěru musím konstatovat, že v knize mi tak trochu chybí soubor základních údajů o autorech, což je v případě debutantů docela škoda. Celkově však hodnotím vydání této obsáhlé, více než čtyřsetstránkové publikace jako nesporně užitečný pokus. Jeho pokračování by bylo vítáno a bylo by v zájmu obou národních literatur i jazyků, které se zde, snad poprvé v takové šíři, setkaly a protnuly.

Koordinátorovi projektu Alimu Alijevovi nezbývá než závěrem popřát, aby se splnilo jeho přání, vyslovené v úvodu. Ať se opravdu literární festival „Krymský fík“ může zanedlouho uskutečnit „v našem svobodném Bachčisaraji“…

Alijev, A. – Levkova, A. (red., 2019): Qirim inciri – Krymskyj inžyr. Lviv, Vydavnyctvo Staroho Leva. 423 (1) s. /ISBN 978-617-679-693-0/

(boz)