Za ukrajinskými kroji na Kampu

Název „Ke kořenům“, zvolený pro další pražskou ukrajinskou výstavku, sám o sobě mnoho neříká. Více vysvětlují až slova za dvojtečkou: Ukrajina krojů a tradic. Na velmi exponovaném a vyhledávaném místě Malé Strany, v prostoru mezi Vltavou a Čertovkou, si lze prohlédnout opravdu hezké barevné fotografie, výrazně dokumentující jednu z tradic ukrajinské hmotné i duchovní kultury.

Snímky, odpovídající velikostí svému účelu, jsou rozmístěny na deseti panelech. Lemují okraj cesty, protínající Kampu rovnoběžně s tokem Vltavy i jejího čertovského ramene – úvodní panel najdeme ve směru od „kampovského“ náměstíčka. Tam si zájemce přečte základní informace obecného charakteru. Pak už následují panely s oboustranně umístěnými snímky. Kroje jsou představeny jednak podle ukrajinských regionů, jednak podle určení ke svatbě či k oslavě tradičních venkovských svátků.

Na výstavě je prostřednictvím krojů prezentováno jedenáct z dnes existujících ukrajinských oblastí, tedy necelá polovina. Z většiny oblastí bylo možno předvést jeden či maximálně dva kroje. Jen jeden je např. ze zakarpatského regionu, ale plných sedm (!) reprezentuje Ivano-Frankivščynu, tedy oblast, kde se dodnes nejvýrazněji dochovala huculská tradice. Poměrně málo toho je k vidění z jihovýchodní části Ukrajiny včetně Krymu. Bylo by asi chybou vykládat tuto skutečnost prostě tak, že se zde kroje zachovaly v menší míře nebo že jsou méně krásné či zajímavé. Podrobně by nám to ale vysvětlil jen odborník.

Autorem všech devatenácti vystavených snímků je Dmytro Peretrutov, který si vybral jako „předvaděče“ krojů známé ukrajinské celebrity. Nejvíce je asi moderátorek a moderátorů ukrajinských televizí. Ty doplnili lidé z herecké a především hudebnické branže, např. Ada Rohovceva, Nina Matvijenko (zpěvačka, která vystoupí koncem října v Praze), Tina Karol a Džamala. Ještě je třeba zdůraznit, že ženský živel je zastoupen na fotografiích podstatně výrazněji než mužský, což je pochopitelné.

Jak už bylo zmíněno, výstava zachycuje kroje dvojího typu – především sváteční (zejména s ohledem na sedm tradičních svátků církevních), ale také svatební. Text popisek vysvětluje neznalému divákovi česky i anglicky detaily a zvláštnosti jednotlivých zastoupených krojů, ale informuje také o svátcích a o některých lidových zvycích, které s oběma fenomény souvisejí.

Zavedlo by nás příliš daleko, kdybychom tu detailně probírali iniciativu, na jejímž základě vznikly tři kyjevské výstavky, reprezentující projekt „Ščyri“. Slovo ščyrisť znamená ukrajinsky upřímnost, ale také srdečnost nebo opravdovost. To je jistě zajímavý slovní základ takovéhoto projektu, který zatím vyvrcholil konáním tří fotografických výstav v Kyjevě a posléze i vydáním nástěnných kalendářů, které slavily velký úspěch i v zahraničí – kupodivu i v Rusku, což nejspíše dokládá schizofrenní přístup značné části jeho obyvatel k Ukrajině. Na snímky z kalendáře, věnovaného svátkům, které se dostaly i do Prahy, se lze podívat zde: http://styleinsider.com.ua/2018/11/shhiri-svyata/.

Všechny popsané akce, které umožnily i letošní výstavku na Kampě, mají podobný zdroj jako jiné ukrajinské iniciativy, které postupně poznáváme. Všechny podoby pozoruhodného „výbuchu“ ukrajinských společenských aktivit, který tady v Česku nedoceňujeme, byly iniciovány událostmi z konce roku 2013 a celého roku následujícího. Nejen Majdan, ale v nemenší míře ruská agrese na Krymu a v Donbasu vedly k snaze oživit maximum z ukrajinských tradic, které byly do té doby často pozapomenuty nebo upozaděny.

V současných ukrajinských podmínkách jsou podobné akce podnikem nejen etnografickým či kulturním, ale bez nadsázky také politickým a obranným. Je samozřejmě otázkou, zda zkušenost národa, který není podobným způsobem ohrožen, umožní pochopení takové skutečnosti. V každém případě si laik z řad kteréhokoli jiného národa (na výstavě jsem slyšel např. italštinu) něco z Kampy odnese. I kdyby to byl jen všeobecný dojem krásy, bohatství a síly tradice, která je na výstavce prezentována, nebude to málo. Našim čtenářům samozřejmě doporučujeme, aby se na Kampu podívali, dokud je čas, to je do 6. října.

(boz)