Vězněný Roman Suščenko cestuje ve svých kresbách po světě

Jméno ukrajinského novináře Romana Suščenka je v Ukrajině známo snad stejně jako jméno režiséra Olega Sencova, v zahraničí se však o Suščenkovi ví méně. Oba přitom reprezentují, ač každý jinak, kus ukrajinské kultury, držený za ruskými mřížemi. Tuto skutečnost je třeba připomínat v dosti lhostejném českém prostředí stále znovu.

Roman Suščenko se narodil v únoru 1969 v jihoukrajinském přístavu Mykolajiv u Černého moře. Vystudoval sice vyšší vojenskou školu, ale pak upřednostnil žurnalistiku a začal pracovat ve známé ukrajinské zpravodajské agentuře Ukrinform. Ta ho vyslala v roce 2010 jako svého korespondenta do Francie, kde Suščenko strávil šest let života a napsal stovky, ne-li tisíce materiálů.

Osudným se stal pro Suščenka odlet do Moskvy, uskutečněný na počátku podzimu roku 2016. Vypravil se do Ruska za svým starším bratrancem, ale ruské úřady využily této příležitosti k jeho zadržení a uvěznění – to se stalo skoro před třemi lety, 30. září 2016. Poté byl Suščenko obviněn v duchu nejlepších rusko-sovětských tradic ze špionáže a po téměř dvouletém pobytu ve vazbě vynesl soud tvrdý rozsudek – osmnáct let vězení.

Své letošní padesátiny tedy Suščenko strávil v ruské provinční věznici a teprve před několika dny ho věznitelé převezli do smutně známé věznice Lefortovo v ruské metropoli. Snad se tedy hraje o to, že bude s jinými politickými vězni, drženými v Rusku, vyměněn za osoby, držené či vězněné v Ukrajině kvůli porušování její svrchovanosti nebo z jiných důvodů. Vše se snad vyjasní v nejbližších dnech.

Málokdo v Česku asi zná Suščenkovy reportážní texty, sepsané za jeho pobytu ve Francii. To jeho barevné kresby, vzniklé z dostupných materiálů v době vazby a věznění, viděly už tisíce lidí v celé řadě zemí. Suščenko přitom není profesionálním malířem, byť ho kreslení a malování zajímaly už od dětství. V dobách studií, v devadesátých letech, prý obdarovával příbuzné či známé při návštěvách právě menšími obrázky. Jaká byla tehdy jejich tematika, jsem nikde nezjistil a neviděl ani žádnou jejich reprodukci. Vězeňské obrázky vznikly za úplně jiné situace a je nepochybné, že autora vedla při jejich přípravě snaha o udržení psychické rovnováhy.

Prohlížet si Suščenkovy obrázky v malém rozměru na monitoru počítače je samozřejmě něco jiného, než se zadívat na jejich zvětšené kopie. Právě takovou možnost nabídla malá výstava, umístěná ve čtyřech vitrínách u vchodu do bubenečského sídla velvyslanectví Ukrajiny v ČR. Snad si je prohlédli kromě návštěvníků velvyslanectví a konzulátu aspoň místní obyvatelé, možná se zajel podívat i někdo z jiných částí Prahy.

Suščenko postupně namaloval od jara roku 2017 přes třicet kreseb s různými krajinnými náměty z Ukrajiny, ale převážně z jiných míst ve Francii, z jiných evropských zemí a výjimečně ještě na třech dalších kontinentech. Maloval propisovací tužkou, čajem, cibulovou šťávou a dalšími netradičními materiály, které měl k dispozici. Pražská výstava nabídla reprodukce třinácti kreseb, tedy téměř poloviny celku. Vyjmenujme jejich náměty. Francii reprezentují kresby Paříže (ta působí asi nejmohutněji), Saint-Malo a pobřežního majáku, Itálii předměstí Parmy a Peruggia, dále je vystavena kresba Lisabonu, Luzernu, aténské Akropole a Gibraltaru. Asie je na výstavě zastoupena kresbami Istanbulu a Bombaje, celou přehlídku uzavírají náměty z měst New York a Sidney. Ukrajinské náměty na pražské výstavce chybějí – jistě o tom rozhodl nedostatek potřebného místa.

Vesměs jsou vystaveny krajinomalby měst s důrazem na architektonické detaily. Jen málokdy zde vidíme lidské postavy – nejvíce u vyobrazení Saint-Malo a Bombaje. O to výrazněji je na obrázcích zastoupen jednak vodní živel, jednak obloha – v obou případech důležité atributy svobody. Bylo by jistě zajímavé vědět, zda Suščenko všechna vyobrazená místa viděl a maloval jen po paměti, nebo zda měl ve vězení k dispozici nějaké pomůcky. Není to však tak podstatné. Suščenkova tvorba je symbolem snahy o udržení základů osobní svobody a myšlenkového rozletu i v těžkých podmínkách, které představuje nespravedlivé uvěznění.

Suščenkovy kresby mohou být povzbuzením pro každého, kdo si je prohlédne. Mimochodem, zatím jsme nic neslyšeli o podobných tvůrčích osobnostech z Ruska, které by byly vězněny v Ukrajině.

(boz)