24. srpen 1991 - den vyhlášení nezávislosti Ukrajiny

Ukrajinci starší a střední generace si dobře pamatují na události z 24. srpna 1991. Tehdy, pět dní po uskutečnění amatérského, přesto však velmi nebezpečného státního převratu v Moskvě, zareagoval na tuto událost ukrajinský parlament jediným možným způsobem.

Nejvyšší rada Ukrajiny zahájila své mimořádné zasedání v deset hodin dopoledne, kdy se zaregistrovalo 347 ze 450 zvolených poslanců. Jako první zazněl projev tehdejšího předsedy ukrajinského parlamentu Leonida Kravčuka. Ten obhajoval svou vyčkávací taktiku z minulých dní a vysvětloval ne vždy známé události a okolnosti. Ve svém projevu však neuvedl žádný návrh na konkrétní a jednoznačné řešení tehdejší situace.

AKT O NEZÁVISLOSTI UKRAJINY

Leonid Kravčuk o vyhlášení nezávislosti otevřeně nemluvil. Cestu k ní otevřela následující mnohahodinová diskuse. Kravčuka a tehdy ještě komunistickou většinu parlamentu přivedl k podpoře názoru o nezbytném vyhlášení nezávislosti Ukrajiny tlak ukrajinské demokratické opozice. Za ni nejobšírněji hovořil jeden z jejích tehdejších vůdců, akademik Ihor Juchnovskyj. V podobném duchu krátce vystoupil také básník Roman Lubkivskyj, který byl o půl roku později jmenován prvním a zároveň posledním velvyslancem Ukrajiny v zanikajícím Československu a později vykonával svůj úřad v České republice.

Komunističtí poslanci, jejichž projevy naznačovaly značnou míru nejistoty, chabě bránili svůj postup v době po převratu, který znamenal faktickou podporu protigorbačovovského převratu. Mluvil za ně jejich tehdejší první tajemník Stanislav Hurenko, za tuto skupinu ale mluvili také poslanci z Krymu.

Po diskusi, která probíhala převážně v ukrajinštině, ač se vyskytly i některé ruské proslovy, se Nejvyšší rada dostala k meritu věci. V závěru odpoledne schválila dva dokumenty zásadního významu. Jednalo se o slavnostní Akt o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (pro něj hlasovalo 346 poslanců, tedy skoro všichni). Ti schválili brzy poté kratší usnesení o téže otázce. Snaha vznikající ukrajinské reprezentace doložit maximální podporu Ukrajinců pro tento dokument, vedla po čtvrt roce k širšímu hlasování o jeho textu. Ukrajinští občané se vyjádřili v referendu z 1. prosince 1991 a většina s ním vyslovila souhlas.

Ukrajinský parlament hlasoval v následujících hodinách ještě o dalších důležitých otázkách, např. o tzv. departizaci, namířené hlavně proti komunistické straně, a o převzetí kontroly nad sovětskými ozbrojenými jednotkami na území republiky. Do jednacího sálu byl vnesen také modrožlutý národní prapor, který krátce nato zavlál nad budovou parlamentu.

Pokud se nemýlím, nebyl zatím český překlad tohoto základního dokumentu novodobé ukrajinské státnosti publikován. Z tohoto důvodu jej předkládáme čtenářům našich stránek, protože se jedná o jeden z důležitých státoprávních dokumentů moderních ukrajinských dějin. Od něj vede cesta, charakterizovaná obdobím vlády prezidentů Kravčuka, Kučmy, Juščenka, Janukovyče a Porošenka až k dnešní situaci Ukrajiny. Její východní soused zpochybnil před pěti lety (a dělá to dodnes) nejen článek Aktu o nedělitelnosti a nedotknutelnosti ukrajinského území, ale nepřímo celý dokument z 24. srna 1991.

(boz)

AKT O VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI UKRAJINY

V důsledku smrtelného nebezpečí, které ohrozilo Ukrajinu v souvislosti se státním převratem v SSSR ze dne 19. srpna 1991,
  • v návaznosti na tisíciletou tradici budování státu v Ukrajině, s odvoláním na právo na sebeurčení,
  • které je uvedeno ve Statutu OSN a jiných mezinárodně-právních dokumentech
  • a jako krok, který uvádí v život Deklaraci o státní suverenitě Ukrajinské sovětské socialistické republiky /z července 1990 – pozn. překl./ Nejvyšší rada Ukrajinské SSR slavnostně

VYHLAŠUJE

NEZÁVISLOST UKRAJINY a vytvoření samostatného ukrajinského státu – UKRAJINY.

Území Ukrajiny je nedělitelné a nedotknutelné.
Od tohoto okamžiku platí na území Ukrajiny jen její vlastní ústava a zákony.
Tento Akt vstupuje v platnost hned po svém schválení.

Leonid Kravčuk
Nejvyšší rada Ukrajiny
24. srpna 1991

Rubriky