Sám proti milovníkům „alexandrovců“

Rádi zde otiskujeme obšírnou informaci našeho čtenáře Pavla Davida o jeho tichém protestu proti koncertu tzv. alexandrovců. Jeho osamocený protest byl uskutečněn u ČEZ Arény Pardubice dne 24. května mezi 17. hodinou a čtvrt na osm večer a zasluhuje dodatečně ocenění ze strany všech, kteří se ho nemohli nebo třeba i obávali zúčastnit. 

Jakmile jsem se dozvěděl, že bude zase vojensko-propagandistická jednotka Putinova režimu v Pardubicích, řekl jsem si, že vyjádřit nesouhlas půjdu třeba sám. Konec konců mne před dvěma lety přišli podpořit tři přátelé, ale tehdy nastal termínový souběh s důležitou demonstrací v Hradci Králové. Tentokrát jsem vytvořil událost „Tichý protest - Alexandrovci v Pardubicích“ a přispíval jsem k ní. Postupně se mi přihlásilo kolem 30 lidí k účasti a kolem 180 napsalo, že je to zajímá. Přesto jsem nespoléhal, že by přišel kromě mne někdo jiný a nikomu nevyčítám, že nedorazil. Byl to tak pro mne daleko silnější zážitek.

Na místo jsem dorazil kolem sedmnácté hodiny - to už se objevovali první návštěvníci „koncertu“. Měl jsem připravenu vlajku Ukrajiny a pro případné další účastníky „Tichého protestu“ řadu cedulí s nápisy typu „Krym je Ukrajina“, „Ukrajina je Evropa“, „Alexandrovci oslavují okupaci Kymu“, „Alexandrovci jsou jednotkou Putinovy hybridní války“, „Alexandrovci nejsou umělci, ale vojáci“, „Kdo odpovídá za sestřelení letadla MH 17?“, „Kdo odpovídá na chemické útoky na syrské děti?“, „Kdo zabil Sergeje Magnitského?“, „Kdo zabil Alexandra Litviněnka?“, „Kdo zabil Borise Němcova?“, Kdo zabil Annu Politkovskou?“, „Kdo a proč vězní Oleha Sencova?“, „„Kdo a proč vězní ukrajinské námořníky?“ … a výčet agresí Ruské federace v tomto tisíciletí. Měl jsem i fixy a čtvrtky na další cedule, kdyby přišlo více lidí. Tak tedy příště…

Ještě důležitější bylo, že jsem si předem zopakoval důležitá potřebná fakta z historie Ukrajiny a Krymu a také sovětské dějiny včetně druhé světové války a konfliktů posledních let. To se mi hodilo v diskusích, abych nebyl přeargumentován a mohl být klidným diskusním partnerem leckdy velmi vytočených návštěvníků. Upozorňuji ovšem, že nejsem historik a, pokud jsem něco řekl špatně, dodatečně se omluvám.

Návštěvníci začali proudit už kolem čtvrt na šest. Všimnout si mne museli v podstatě všichni. Řada z nich sklopila zrak a dělala, že mě nevidí. Asi kolem stovky na mne pokřikovalo něco o bláznech, několik stovek si to evidentně myslelo. Několik z nich mě posílalo ať jdu něco dělat, několik (aniž se mne ptalo, odkud jsem), ať „táhnu na Ukrajinu a nevyžírám“, nebo vykřikovali o fašistech, Banderovcích atd. Častým výkřikem těchto propagandou zblých lidí v reakci na mou ceduli bylo, že Krym byl vždycky ruský a dokonce, že jen třetí světová válka by to mohla změnit.

Nemusím snad podotýkat, že mi spousta z nich tykala a nebyli rádi, když jsem odpovídal, že si s každým hlupákem netykám. Někteří se zastavili a začali nadávat, nebo dokonce i vyhrožovat. Vyhrožovali mi policií, nakládačkou, Putinem (až přijde), ale i Američany (až přijdou). Na rozdíl od obdobné akce před dvěma lety mi nikdo nevyhrožoval tentokrát smrtí, ani policii na mne tentokrát nepoštvali. Někteří přišli diskutovat, kvůli těm jsem tam byl. Většinou mluvili česky, byť mnozí s výrazným ruským přízvukem, řada dialogů se odehrála v jazyce Puškinově, který jsem vždy měl rád a nadále (bez ohledu na politickou realitu dnešního Ruska).

Pokusím se o výčet pár zajímavých dialogů, hodně se jich týkalo (kvůli ceduli) Krymu:

Otázka: Proč tak nenávidíte Rusy a Rusko?
Odpověď: Naopak, protože mám Rusy a Rusko rád, nemohu mít rád ty, kteří jim škodí, ať už v minulostí Lenin, Stalin a další bolševici, nebo Putin a jeho oligarchická skvadra.

Otázka: Krym věnoval Ukrajinec Chruščov Ukrajině, když se ožral.
Odpověď: Pravdou je jen to, že byl Chruščov ožralý, to byl permanentně. Jinak to byl Rus od Kurska. Ukrajině Krym věnovat nemohl, protože byl v roce 1954 jen členem kolektivního sedmičlenného vedení. Převod Krymu byl dlouhodobý proces, schválený Nejvyšším Sovětem a změnou v ústavě.

Otázka: Ukrajinci jsou fašisti - oslavují fašistu a vraha Banderu a staví mu pomníky.
Odpověď: Krajně pravicové strany a kandidáti tam mají podstatně slabší pozici, než v Rusku nebo v řadě evropských zemí. Bandera je sice rozporuplná postava, ale bojoval za svobodu Ukrajiny proti Němcům i Sovětům. Byl Němci i vězněn. Na jeho rukou byla krev, ale nepatrně ve srovnání se Stalinem, kterého oslavuje drtivá většina Rusů - nejnovější pomník mu postavili v Novosibirsku v březnu.

Otázka: Stalin byl hrdina a měli byste mu být vděčný, že porazil Hitlera a osvobodil Československo.
Odpověď: Stalin byl masový vrah na svém národě i v okupovaných zemích. Válku rozpoutal společně s Hitlerem, a kdyby ho Hitler nezradil, rozdělili by si pokojně sféry vlivu. U nás začal vraždit a unášet zejména občany ruského původu už v květnu 1945 a odvážet je do gulagů.

Otázka: Na to měl právo, to byli kriminální zločinci a odvezl je jen na převýchovu do pracovních táborů, kde bylo o ně dobře postaráno, měli teplušky a jen museli pracovat, což jim nevonělo.
Odpověď: Takže stejný názor máte i na Hitlerovy koncentrační tábory, které byly srovnatelné a v kterých zahynulo kolem šesti milionů Židů?

Otázka: Ty jsi asi taky antisemita, jako ten „tvůj“ Bandera.
Odpověď: To jste mě rozesmál, to o mém antisemitismu je opravdu zajímavá úvaha, vzhledem k mým židovským předkům.

Otázka: Co máte proti ruské správě Krymu, vždyť já tam byl na dovolené a jsou tam všichni šťastní, že jsou součástí Ruska, všude samé úsměvy, prapory.
Odpověď: Určitě nejsou šťastní vyhnaní krymští Tataři a Ukrajinci, kteří se po nepřijetí ruských pasů stali u sebe doma občany druhé kategorie. Určitě nejsou šťastní ani vězni, jako Oleh Sencov a další, unesení do ruských kriminálů. Co se týče radosti a praporů, ruská propaganda dosahuje až sem k nám a není jen v okupovaném Krymu. U nás to před rokem 1989 vypadalo podobně. Spousta praporů, úsměvů ze zblblosti, způsobené propagandou i ze strachu z udavačů. Chápu, jak se zachovali místní Rusové, vystrašení propagandou i některými ne zcela zvládnutými kroky po Majdanu.

Otázka: Na Krymu bylo svobodné a jednoznačné referendum. Když bylo referendum v Kosovu, tleskal jste určitě, protože se to líbilo Američanům.
Odpověď: Tak za prvé to referendum nebylo svobodné, ale pod samopaly „zelených mužíčků“ a okupačních jednotek cizího státu, v rozporu s mezinárodním právem bez označení. Za druhé srovnání s Kosovem je nepřesné: referendum proběhlo po genocidě albánského obyvatelstva a po krvavé válce, navíc jeho výsledkem nebyla anexe sousedním státem (v tomto případě Albánií), ale samostatnost.

V žádném případě nelituji toho, že jsem šel svůj názor vyjádřit i do nepřátelského prostředí. Bylo to docela vysilující i posilující, vrcholem byl poslední dotaz jedné velmi agresívní dvojice.

On: Seber se a táhni. Kolik ti za to platěj, že tady provokuješ?
Ona: Vždyť se na něj podívej, támhle má opřené berle (byl jsem právě v pátek v rehabilitaci po operaci, z vlastní dovolené a po prvním odpracovaném dni). To je přece jasný, je to mrzák, kterej musí bejt vděčnej za každej jidášskej dolar, kterej dostane.

Na toto jsem ovšem odpověděl jen hlasitým smíchem.

(pd)