Velikonoce

Hlavními církevními svátky jsou pro křesťany odedávna Velikonoce, upomínající na události několika dní od Kristova vjezdu do Jeruzaléma až po jeho zmrtvýchvstání. Pravoslavní a řeckokatoličtí Ukrajinci, kteří žijí a pracují v Česku, slavili letos velikonoce o týden později, než katolíci a protestanti. Přečtěte si o tom pěknou reportáž.

Hodiny ukazují přesně 4:15. Za okny panuje noc a jen na okraji horizontu se obloha barví do záchvěvu modři. Vstávám, oblékám se. V kuchyni na stole připravuji sváteční košík. Spěchám, abych chytila druhé ranní metro.

První ranní velikonoční bohoslužba řecko-katolické církve se koná v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Už při východu z metra se vytváří proud svátečně oblečených lidí nesoucích malé košíčky, který se pak na Malostranském náměstí vlévá do řeky věřících, mířících k majestátnímu chrámu.

Pomalu svítá. Je chladno. U mohutných stěn kostela každou vteřinou přibývá lidí, kteří se vynořují zdánlivě odnikud – nebo spíše odevšad. Přicházejí celé rodiny s dětmi i jednotlivci. Stále narůstající dav čeká v absolutním tichu. Je cítit napjaté očekávání. Je dodržena symbolika Velikonoc: chrám, stejně jako hrob, je zavřený, bohoslužba ještě nezačala – Kristus stále leží v hrobě.

Napětí vrcholí. Najednou se mohutné dveře chrámu začnou otevírat a po kamenných schodech se rozlijí paprsky světla z kostela. Lidé tiše a spořádaně vcházejí do kostela. Sedají si do lavic, stoupají do všech volných míst. Zhruba po deseti minutách neustávajícího přílivu lidí už v chrámu není k hnutí. Od oltáře do ticha náhle zazní zpěv. Osamocený hlas muže, jenž s plnou silou bouřlivých emocí zpívá: „Kristus vstal z mrtvých, smrtí přemohl smrt, a těm, jež jsou v hrobě, daroval život.“ Teprve teď opravdu začínají Velikonoce.

Chrám naplňuje zpěv stovek lidí. Ústa mladých, starých, mužů, žen i dětí zpívají a stále dokola opakují stejná slova „Christos voskres iz mertvych, smerťu smerť podolav, i tym ščo v hrobach, žyťa daruvav.“ Bez doprovodu hudebních nástrojů dav lidí vytváří podmanivou melodii, která plní mohutnou síň. Tato slova v sobě nesou radost a naději. Jsou zosobněním křesťanské víry.

pravoslavné velikonoceBohoslužba trvá dlouho, ale je naplněna nádhernými zpěvy, do nichž je dav plně zapojen. Nezpívá jenom malý sbor ve přední části kostela. Zpívá mnohosetčlenný dav. Celé dvě a půl hodiny. Lidé se nesoustředí na dění u oltáře, to je de facto nepodstatné. Důležitý je pocit radosti, který sílí a má prostoupit každou bytost. Hlavním poselstvím je obraz Krista, který se nechal ukřižovat, a nyní – v tuto chvíli, vstal z mrtvých. Temnotu zažehnalo světlo. A to nejen obrazně. Venku se mezi tím plně rozednělo a okna ohromujícího chrámu vrcholného baroka naplnilo sluneční světlo.

Závěr bohoslužby opět naplňuje vzrušené očekávání. Ustává zpěv. Příchozí se řadí do tří chodbiček podél chrámové lodi i venku před kostelem. Vytahují své košíčky. Každý z nich je zakryt plátěným ubrusem. Některé jsou běžné kupované, jiné přepečlivě vyšívané hospodyněmi. Některé jsou nové, jiné děděné po generace z matky na dceru. V košících nesmí chybět Paska – sladký pečený bochánek, vajíčka, salám, křen a samozřejmě svíčka. Někteří vkládají také sůl, máslo, sýr a jiné dobroty. Každý z pokrmů disponuje svou vlastní symbolikou. Podél těchto řad procházejí kněží. Košíčky se zažehnutými svíčkami slavnostně kropí svěcenou vodou a udělují požehnání. Cákance vody zanechávají stopy na všech přítomných, ale všichni mají výbornou náladu. Stále znovu a znovu kněží a s nimi i celý dav opakují „Chrystos voskres – voistynu voskres“, „Kristus vstal z mrtvých – skutečně vstal z mrtvých“ – tato slova sklouzávají z úst s lehkostí a radostí. Chrám plní úsměvy a vřelý smích.

Lidé míří domů. Je čas zasednout ke svátečnímu stolu. Všechny pokrmy i svíčka jsou považovány za posvěcené a tudíž skýtající požehnání a ochranu před zlem. Jako první se jí vajíčko. Později se ze salámu, vajíček, křenu a soli míchá salát a stává se hlavním pokrmem tohoto dne – samozřejmě kromě celé škály jiných jídel, která se na dnešek připravují. Je považováno za dobrý zvyk věnovat vajíčko nebo kus Pasky těm, kteří se nemohli zúčastnit bohoslužby. Po celý den se zdraví vzdálení příbuzní, ať už osobně, telefonicky, přes Skype či jinak.

Z chrámu mě doprovází ranní slunce a stovky dalších lidí. Až do pozdního odpoledne se budou obdobné bohoslužby konat i v dalších chrámech nejen po Praze nebo v České republice, ale ve všech zemích po celém světě, které slaví Velikonoce podle juliánského kalendáře.

(rd)

Rubriky