Současný Krym ve čtyřech uměleckých vizích
Průchod neokázalého domu v Hybernské ulici směřuje do velkého dvora a kousek za ním najdete dvorek menší. Zde se nachází v přízemí na jedné straně kavárna a občerstvovna, na druhé ale dva přízemní výstavní prostory. V jednom z nich bylo možno v březnu a dubnu zhlédnout soubor výtvarných ohlasů současné krymské problematiky.
Výstavu nazvanou Krym za odlivu připravila Sofia Tocar – kurátorka z Moldovy, která vystudovala v Praze uměleckou historii. Podílela se na výstavě jako snad nejmladší ze zúčastněných autorů svou úpravou cyklu fotografií, pořízených Rusem z Krymu Antonem Naumljukem (1984). Na těchto rodinných snímcích jsou centrem pozornosti muži, kteří uvízli „v síti spravedlnosti“ – té ruské, která musí být sama o sobě označována uvozovkami. Obličeje lidí, zatčených a odtržených od svých rodin, jsou na fotografiích překryty jakousi niťovou maskou. Nitě z ní visí směrem dolů, kde si můžeme na ceduličce přečíst jméno „zasíťovaného“.
Hlavní slovo dostali ve výstavním prostoru dva další krymští rodáci, výtvarníci Marija Kulikovska (1988) a Vitalij Fomenko (1983). Jejich osudy se vyvinuly protikladně: Fomenko v Krymu zůstal, označuje se však za ukrajinského umělce. Kulikovska raději zvolila emigraci na ukrajinském území. Oba jmenovaní o sobě neposkytují jen výtvarné svědectví. Ve vstupní části expozice bylo možno si poslechnout ze sluchátek i rusky namluvené vyznání obou umělců o vztahu ke ztracenému Krymu – k dispozici byl i tištěný anglický překlad obou těchto výrazných výpovědí. Stesk se v díle mladých umělců ozývá ve velmi výrazné podobě, kterou plynutí času nijak výrazně nezmenšilo. Oba umělci by svou tvorbou jistě rádi burcovali, aby se na Krym nezapomínalo v důsledku evropské migrační krize a války v Sýrii. Ruská okupace se v určitý okamžik stala něčím, na co se dá (a musí) zvyknout.
Kromě výpovědi slovní je tu ovšem i snaha mluvit výtvarnou řečí. Vitalij Fomenko představuje dva fotografické cykly, spjaté s násilně přerušeným působením ukrajinské armády na poloostrově. Na jedné zdi vidíme výtvarně upravené barevné fotoportréty ukrajinských vojáků, jejichž tváře postupně mizí pod nánosem barevných skvrn. Černobílé snímky na protější zdi zobrazují rovněž ukrajinské vojáky, byť ne vždy jednotlivě. Někdy se jedná o dvojici nebo celou skupinu – např. v případě ilustrovaného návodu k řádnému provedení nástupu jednotky. Připomene to nástěnku s poučnými, avšak vůbec ne oblíbenými instrukcemi pro vojáky, jak si je má generace vybaví.
Tyto lidské dokumenty ve vojenském hávu vytvořil autor z artefaktů, které dožívaly kdesi v Krymu po vypuzení ukrajinské armády, kdy zcela ztratily svou funkci a smysl. Fomenko je zpracoval jako součást vzpomínky na něco, co zdánlivě navždy skončilo. Takový charakter má asi též stejnojmenná fotokniha, umístěná ve vitríně.
Marii Kulikovské náleží z hlediska rozsahu vyvrcholení výstavy, zaujímající zadní část expozičních prostor. Jedná se o rozsáhlou instalaci nazvanou Člun Krym (The Raft CrimeA). Na zdi místnosti je zavěšen nafukovací gumový člun se dvěma vesly. Druhou zeď zdobí svérázná velká vlajka ze zlatě i stříbrně zabarvené folie, chránící proti teplotním výkyvům. Na protější zdi je mezi okny rozmístěno příslušenství, potřebné k chystané cestě: svítilna, plastové nářadí všeho druhu, lepidlo, náplast a leccos dalšího. Na zemi vše doplňuje trochu písku a kamínků a dva plavecké kruhy.
Vše je zdánlivě připraveno k plavbě, která autorku zatím nemůže dovést až domů na Krym – musela se spokojit jen s tokem Dněpru. Díky videoinstalaci můžeme sledovat také to, jak si autorka vybudovala jako základ své budoucí cesty v létě roku 2016 u Dněpru v Kyjevě stan, ve kterém po nějakou dobu bydlela.
Takto vypadá moderní umění, které si po stránce formy může dovolit cokoli. Z tohoto hlediska výstava připomínala rozsáhlejší expozici, kterou jsme mohli vidět na podzim roku 2017 v holešovické galerii Dox. Tehdy byly podobnou formou zpodobeny hlavně reálie okupovaného Donbasu. Z této krymské výstavy si návštěvníci mohli vzít k přečtení krátké tištěné materiály, vypovídající kriticky o současné situaci v putinovském Krymu. Pro příchozí byly ale připraveny také kousky baklavy. Díky nim si bylo možno mírně osladit posmutnělý dojem z celé výstavy. Ta znovu připomněla, že „únos Tauridy“, uskutečněný před pěti lety, není možno dnes ani v budoucnu akceptovat.
(boz)
- Pro psaní komentářů se přihlaste