Tříšť maličkostí týkajících se šesti ukrajinských prezidentů

Do funkce prezidenta Ukrajiny bude v druhé polovině jara uveden jedenačtyřicetiletý Volodymyr Zelenskyj. Stane se šestou osobou, která v průběhu necelých osmadvaceti let nastoupí tento úřad. Tato skutečnost nás přiměla k malému bilančnímu zamyšlení, které se týká různých drobností – i ty však mohou být zajímavé nebo dokonce důležité.

V případě českých prezidentských voleb by asi nikoho nenapadlo podobným způsobem uvažovat a měli bychom také pro příslušné srovnání značně chudší materiál. Vždyť Česká republika má nadále v čele teprve třetího prezidenta a počet srovnatelných osob je tedy právě jen poloviční. O to zajímavější je pohled na ukrajinské reálie.

Zopakujme si nejprve jména ukrajinských prezidentů s uvedením roku jejich narození a doby vykonávání funkce: 1) Leonid Kravčuk (1934, 1991–1994), 2) Leonid Kučma (1938, 1994–2005), 3) Viktor Juščenko (1954, 2005–2010), 4) Viktor Janukovič (1950, 2010–2014), 5) Petro Porošenko (1966, 2014–2019) a 6) Volodymyr Zelenskyj (1978, funkci teprve nastoupí). Na jednoho prezidenta tak zatím připadá pět a půl roku vlády, v Česku je to v tuto chvíli zhruba osm a půl roku.

První ukrajinský prezident Leonid Kravčuk je dnes svým věkem bližší generaci Zelenského rodičů. S nimi má společné to, že strávili většinu života za sovětského systému od pozdní stalinské éry po gorbačovovskou snahu o reformu nereformovatelného. Podobná životní zkušenost platí ale ještě v případě dalších tří ukrajinských prezidentů – Kučmy, Juščenka a Janukoviče – teprve v případě Porošenka vidíme posun ke stavu, kdy sovětské období jeho života je kratší než doba nezávislé Ukrajiny.

Když zahajoval působení v prezidentském úřadu před pěti lety Petro Porošenko, bylo mu osmačtyřicet, tedy o sedm let více, než je nyní Zelenskému. Na druhé straně tohoto věkového žebříčku stojí Viktor Janukovič, který začal úřadovat jako prezident coby šedesátník. Porošenko je kromě toho v pořadí druhým prezidentem, který dokončil celý svůj mandát (na rozdíl od Leonida Kravčuka a Viktora Janukoviče, kteří za různých okolností museli opustit úřad předčasně). Porošenko však nedokázal funkci obhájit a zajistit si možnost pokračování, jako se to podařilo zatím jen Leonidu Kučmovi na podzim roku 1999 – především díky tomu, že ve druhém kole se mu postavil komunistický kandidát, nepřijatelný pro většinu voličů.

Nejbližší analogií co do nadějí, které vzbuzoval svým nástupem, i co do zklamání voličů, které mu neumožnily znovuzvolení, je pro Porošenka Viktor Juščenko. Pokud si však vzpomeneme na smutný závěr Juščenkova funkčního období a na jeho propad už v prvním kole voleb roku 2010, určitě dojdeme k závěru, že Porošenkův pokus o obhajobu byl důstojnější a provázený větší mírou podpory a že mu dává daleko více šancí na pokračování veřejně-politických aktivit.

Nyní se zaměřme na zeměpisný faktor. První tři ukrajinští prezidenti byli rodáky ze severoukrajinských vesnic v prostoru od Volyně po Sumskou oblast: nejzapadlejší a nejméně osídlenou z nich byla rodná ves Leonida Kučmy. Následující tři prezidenty lze už označit za rodáky z městského prostředí, byť se charakter jejich rodišť liší. Na jedné straně tu máme Janukovičovo průmyslové, ale z donbaského hlediska nevelké Jenakijevo (prezident se navíc narodil na jeho předměstí s poměrně venkovsky působící zástavbou) a Porošenkův ještě menší a převážně agrární Bolhrad. Ve srovnání s nimi působí rodiště Zelenského – zhruba sedmisettisícový Kryvyj Rih – jako skutečné velkoměsto, které navíc kraluje aglomeraci s téměř milionem obyvatel.

Zajímavá je časová posloupnost, ve které před námi defilují ona prezidentská rodiště. Procházíme-li Ukrajinu od toho prvního až k šestému, začínáme na severozápadě Ukrajiny a pak se posouváme směrem na východ, k ruské hranici. Odtud směřuje linie prudce na jihovýchod – do blízkého okolí Donecka a tedy srdce Donbasu. Nástup Porošenka posunul sledovanou linii výrazně na západ – do ukrajinského Černomoří v okolí Odesy. V důsledku úspěchu Zelenského se ale posouváme zpět na severovýchod, do Dnipropetrovské či Sičeslavské oblasti, na pomezí střední a jižní Ukrajiny.

Všechna předchozí prezidentská rodiště ležela v různých ukrajinských pohraničních oblastech u severní (běloruské), východní (ruské) či západní nebo spíše jihozápadní hranice (v tomto případě s Moldovou). Zelenskyj bude tím pádem prvním prezidentem z regionu centrální Ukrajiny.

Pro zajímavost si všimněme ještě tří nejsilnějších, leč přesto neúspěšných protikandidátů. Vjačeslav Čornovil (1991) pocházel ze vsi v Kyjevské oblasti, Petro Symonenko z Donecka a Julija Tymošenko z Dnipra (dříve Dnipropetrovska), stejně jako jen krátce úřadující vykonavatel úřadu v době „mezi Janukovičem a Porošenkem“ v roce 2014, Olesandr Turčynov. Přihlédneme-li k těmto osobám, pak podíl velkých měst a osobností z jižní části Ukrajiny vzroste.

Zároveň je patrné, že nikdo z dosavadních prezidentů ani jejich protikandidátů nepocházel z té části Ukrajiny, která kdysi náležela Rakousko-Uhersku, tedy z Haliče, Zakarpatska nebo Bukoviny. Potvrzuje se tak známá skutečnost, že jihovýchodní regiony Ukrajiny jsou počtem obyvatel a silou svého voličského potenciálu oblastí, která politické dění v Ukrajině výrazně ovlivňuje, byť se vcelku nemůže vyrovnat významu hlavního města, kde se celostátní politika opravdu dělá.

Bez zajímavosti není ani moment sociálně-osvětový, daný např. zaměstnáním otců jednotlivých hlav státu. Po řadě za sebou následují Kravčuk starší – rolník, Kučma – lesník, Juščenko – venkovský učitel (selskou učitelkou byla také jeho maminka), Janukovič – strojník, Porošenko – technický kádr a Zelenskyj – vysokoškolský učitel technického směru. Porošenkův otec i oba rodiče Zelenského se dočkali výstupu svých synů na nejvyšší post, otcové prvních dvou prezidentů a také Janukoviče naopak zemřeli značně brzy, ještě v době dětství budoucích prezidentů – Kravčukův i Kučmův otec zahynuli jako sovětští vojáci na frontě druhé světové války.

Všichni ukrajinští prezidenti odešli za vysokoškolským vzděláním do vzdálenějších lokalit: Kravčuk a Porošenko do Kyjeva, Kučma do tehdejšího Dnipropetrovska a Juščenko do vzdáleného západoukrajinského Ternopolu. Pouze Janukovič vystudoval ve své „užší vlasti“ – v Donecku, byť jen dálkově. Zelenskyj se stal absolventem vysoké školy v rodném městě, což je také případ jeho choti, rovněž Kryvorožanky.

I další život manželů Zelenských byl zejména v první jeho části spjat právě s jejich rodným velkoměstem. Zakotvenost v tomto prostředí potvrzuje i to, že také Zelenského otec se narodil v Kryvém Rohu. Takováto „usazenost“ životních osudů se zatím nevyskytla v případě žádného ukrajinského prezidenta.

Toto malé zastavení v nyní opět zvětšené skupině ukrajinských prezidentů lze ukončit tím, že se vrátíme ke skutečnosti, která byla už zmíněna výše. Jediným ukrajinským prezidentem, který dokázal obhájit svůj úřad a dokončit i druhé volební období, zůstává Leonid Kučma, který vloni oslavil osmdesátiny. Protože Zelenskyj zatím tvrdí, že chce být prezidentem jen po jedno období, znamenalo by to, že v roce 2024 (vydrží-li zvolený prezident opravdu v úřadě), bude vybírán v pořadí už sedmý nejvyšší představitel nezávislé Ukrajiny.

(boz)