Ukrajina kolem nás – před pěti lety, ale také dnes

Nedávno jsem vzpomínal na rozesílání dopisů o Ukrajině v době Majdanu od sklonku ledna do poloviny března roku 2014. Brzy se ukázalo, že nedokážou postihnout měnící se ukrajinskou realitu v dostatečné šíři a že tedy nemohou splnit předpokládanou funkci. Bylo třeba vymyslet něco jiného.

Poslední „dopis o Majdanu“ byl datován 13. března a hned o dva dny později spatřila světlo světa první „Ukrajina kolem nás“. Původně jsem asi opravdu věřil tomu, co bylo ohlášeno, a chtěl jsem připravit jedno číslo týdně. Skutečnost byla nakonec skromnější a vzniklo jen osm čísel – po dvou v březnu a dubnu, tři v květnu, závěrečné pak 10. června. Tuto formu svérázného věstníku se tedy podařilo udržet při životě jen necelého čtvrt roku. Blížící se letní období znemožnilo další realizaci tohoto záměru – odjel jsem mimo Prahu, měl menší příležitost sledovat zpravodajství, aby bylo možno připravit podobné soubory materiálů a zpráv. Projekt se nepodařilo oživit ani s nastávajícím podzimem, ač jsem zhruba do listopadu sbíral a zčásti zpracoval další texty.

I tak lze snad v souvislosti s Ukrajinou kolem nás mluvit o určitém náběhu k žurnalistice, věnované Ukrajině a vztahům k ní. Chci zde na tento krátkodobý projekt jen upozornit, protože byl určitým předstupněm k našim současným stránkám. O názvu tohoto e-mailem rozesílaného zpravodaje jsem musel trochu přemýšlet – původní varianta zněla „Nad Ukrajinou“, aby naznačila snahu o pohled z výšky a s nadhledem. Je to ode mne dost drzé přiznání, ale vzpomínal jsem na Ševčenkův let nad Ukrajinou v jeho slavné básni „Sen“. Nakonec ale „vyhrála“ Ukrajina kolem nás, protože tehdy byly zprávy a úvahy o ukrajinské tematice zastoupeny v českém prostředí opravdu ve velkém rozsahu a měl jsem dojem, že Ukrajina je opravdu skoro všude kolem.

mapa UkrajinyJednotlivá čísla byla koncipována tak, že vždy dominovaly dva až tři delší články, po nich v průměru šest drobniček – kratších textů, reagujících např. na materiály v českém tisku. Rozsah každého čísla byl tedy podstatně větší než každý z předchozích deseti dopisů. Projekt rezignoval na připojování ilustračních materiálů, což bylo nepochybně určitým nedostatkem. Pokud jde o čistě ukrajinská témata, zprvu dominovala krymská tematika, ale brzy je „přebily“ texty o Donbasu. Obojí bylo nahlíženo z různých hledisek, také přes prisma krásné literatury. Tady šlo o místo Krymu v ukrajinské literatuře nebo o svědectví Žadanova románu Vorošilovhrad. Vnitropolitickým změnám v životě Ukrajiny tolik pozornosti věnováno nebylo, ale v posledním čísle se ještě podařilo zachytit a do jisté míry okomentovat zvolení Petra Porošenka prezidentem.

Ukrajina kolem nás ovšem informovala také o některých událostech z oblasti česko-ukrajinských vztahů. Přinesli jsme recenze dvou fotografických výstav, věnovaných atmosféře kyjevského Majdanu nebo zprávu o dočasném instalování symbolického ukrajinského hřbitova v pražských Vršovicích. Věnovali jsme ale pozornost také básni Františka Hrubína, jejíž vznik podnítilo za druhé světové války jméno města Lysyčansk.

Pokus z jara roku 2014 zůstal nakonec až příliš brzy torzem. Nicméně po čase přišel návrh zkusit to jinak. Po delších úvahách jsme od jara roku 2016 začali chystat s Dagem Jegerem naše webové stránky, vypuštěné do života na počátku roku 2017. V zásadě šlo o určité pokračování, nyní už pojaté v modernizované a značně širší podobě a pokoušející se o výraznější dialog s čtenáři. Trvá to vše už dva a čtvrt roku a jsme rádi, že se tímto způsobem snažíme, ačkoli to představuje pořádný zápřah. Asi jen náhoda rozhodla o tom, že jsme původní název nevzali v potaz při uvažování o vhodném jménu webových stránek, když přišlo jejich zřízení na pořad dne. Příliš důležitá však tato okolnost opravdu není, nicméně Ukrajina, resp. ukrajinská tematika kolem nás zůstává opravdu stále přítomná, ač si to velká část Čechů neuvědomuje.

Dnes už by asi nemělo smysl na našich stránkách Ukrajinu kolem nás v úplnosti zpřístupnit. Na závěr této kratičké vzpomínky proto přetiskuji jen vstupní text prvního čísla, který snad není třeba nijak zvlášť komentovat.

 

Úvodem

V návaznosti na deset dopisů o Ukrajině přicházím s pokusem o něco závažnějšího, soustavnějšího a rádoby trvalejšího. Po nemnoha drobných zkušenostech s kavčím médiem jsem dospěl k názoru, že je užitečnější psát „Ukrajinu kolem nás“, než se nechat napudrovat, našminkovat a čtyři minuty odpovídat na předem neznámé dotazy, které se většinou netýkají toho, co znáte nejlépe. Chci tedy pokud možno pravidelně připravovat soubor různě dlouhých textů k otázkám, spjatým vesměs s minulou a současnou Ukrajinou a s historickými či aktuálními česko-ukrajinskými vztahy a vazbami. Za větším analytickém materiálem, který napoprvé není zařazen, by měly následovat kratší komentáře a nakonec opravdu drobné informace a reakce. Tvrdohlavý, osamocený autor vybavený potřebnou měrou drzosti tedy zahajuje podnik, jehož úspěch není zaručen, který se ale možná přece jen neukáže být zbytečným.

Když jsem dospěl k názoru, že je třeba snažit se o něco podobného, uvažoval jsem zprvu o podivném názvu „Nad Ukrajinou“ – záměrem bylo scházet se s možnými čtenáři nad pomyslnou mapou Ukrajiny. Nad ní měl být veden rozhovor o problémech této země, a to s potřebným nadhledem. Nakonec jsem ale změnil předložku a tím i celý název. Už přes čtvrt roku je Ukrajina přítomna víc než kdykoli dříve neustále kolem nás. V menším počtu případů (a pisatel o tom něco ví) je přítomna přímo v nás – v takovém případě se jí už nezbavíte a musíte pak podle původního záměru opravdu stát trochu nad věcí.

Zajímat nás zde bude napříště celá Ukrajina mezi Černobylem a Sevastopolem i mezi Užhorodem a malým městem Roveňky na konci ukrajinského Donbasu. Pokusím se nabídnout svůj soubor jednou týdně a nenudit jím. Rád bych vydržel i v době, kdy míra zájmu o Ukrajinu a proukrajinských sympatií začnou postupně klesat, informace ale budou potřebné možná ještě víc než dosud. Rád bych se také přiblížil co největší míře objektivity. V zásadě však ode mne nemůže být očekáváno nic jiného, než proukrajinskost doprovázená samozřejmě potřebnou měrou soudnosti a kritičnosti.

V zásadě vším jsem byl ve svém životě rád – zdá se mi ale, že tvůrcem „Ukrajiny kolem nás“ budu docela nejraději. Jakoby vše logicky a neúprosně směřovalo ke splnění tohoto úkolu. Jsem si přitom vědom toho, že vstupuji na mírně nejistou půdu a prosím o zájem, pochopení a samozřejmě i o zasílání ohlasů.

Bohdan Zilynskyj

Rubriky