Výstava fotografií k černobylskému jubileu

V dubnu 2016 bylo vzpomenuto 30. výročí katastrofy sovětské atomové elektrárny v ukrajinském Černobylu. Tato událost nejvýrazněji zviditelnila Ukrajinu v celosvětovém měřítku vlastně až do dneška – rozhodně více, než by bylo zdrávo.

Karlovarský rodák Tomáš Svoboda (1963), kterého život přivedl poměrně brzy do emigrace v Nizozemí, se dostal s touto ukrajinskou lokalitou do kontaktu někdy před deseti lety, ač v Ukrajině fotografoval a vystavoval už dříve. Dost zvláštní se může zdát oscilace Svobody mezi dvěma póly, které ve své tvorbě pěstuje a zřejmě i vyvažuje. Prvním je zájem o velké lidové svátky a slavnosti, jak o tom svědčí jeho kniha Celebrations – Slavnosti, kde najdeme i několik snímků z oslav velikonoc na západní Ukrajině. Na druhé straně vidíme fotografův zájem o tichá, opuštěná místa, mezi něž krajina kolem bývalé elektrárny a opuštěného města Prypjať dnes patří. Zatím navštívil Svoboda do značné míry opuštěný černobylský areál čtyřikrát, pokaždé v jinou roční dobu.

Ve vstupních prostorách Státního ústavu pro jadernou energetiku byla počátkem dubna otevřena výstava Svobodových fotografií nazvaná prostě Černobyl. Zájemci zde mohli vidět přes čtyřicet nedatovaných snímků, které nemají a ani nepotřebují mít název. Zachycují krajinu zdánlivě úplně zbavenou lidské přítomnosti – lidi občas zastupují jen zvířata, kterým – zdá se – nic podstatného nechybí. Po lidech zůstaly jen stopy jejich někdejší přítomnosti, jak je nabízí náhle do snu ponořené město Prypjať a jeho nejbližší okolí, např. říční přístav.

V interiérech či exteriérech jsou zachyceny výsledky lidské činnosti zbavené svého někdejšího smyslu. Podoba toho někdejšího smyslu se liší – o něčem jiném vypovídají definitivně opuštěné kusy nábytku, hudební nástroje či panenka, o něčem podstatně odlišném v r. 1986 už dožívající a vyčichlé symboliky a propagandy. Plakáty, portréty a reliéfy tu nabývají jakési nové, komické vypovídací síly a působí výrazně obskurně. Převážně ruské nápisy dospěly zaslouženě do stádia nečitelnosti a nesrozumitelnosti.

V Ukrajině dnes probíhá proces řízené dekomunizace spočívající v odstranění nejen pomníků, ale i jiných symbolů zašlé epochy. Prypjať je jediným místem, kde by bylo zbytečné a snad i škodlivé dekomunizaci provádět. Nepojedou sem sice nikdy početné exkurze, ale můžeme se na stopy obrazu jedné epochy dívat i v tomto užitečném výběru. Skansen komunismu, o jehož užitečnosti se často uvažuje, by mohl vypadat právě takto a ne náhodou mu dominuje už tři desetiletí se netočící „ruské kolo“. Svobodovy fotografie nám mohou rozhodně udělat užitečného průvodce po tomto zvláštním, ztraceném světě.

Bohdan Zylinskij