Básnická antologie o Majdanu a nebeské setnině či rotě
Lesja Voroňuk /red./, Nebesna sotňa (Antolohija majdanivskych viršiv), Černivci, Bukrek, 2014. Stran 390 (2).
Cenným zdrojem nejen čtenářských dojmů, ale i materiálu pro historika „nejnovějších dějin“ či skoro současnosti může být antologie „majdanovské (majdanné?) poezie“. Editorka, bukovinská spisovatelka, zde shrnuje část spontánně vzniklých veršovaných projevů převážně neprofesionálních autorů, kteří veršovi reagovali na dění v Kyjevě z přelomu loňského a letošního roku. Kniha vyšla v bukovinské metropoli hned v březnu, tedy v měsíc následující hned po svržení Janukovyčova režimu.
Pořadatelka sborníku, která do něj zařadila i jednu vlastní práci, vysvětlila záměr antologie ve dvojstránkovém úvodu. O způsobu jejich výběru čteme následující: „Nacházela jsem je v internetu, novinách, na letácích, nebo někdo telefonoval a četl je do sluchátka, nebo někdo citoval známého nebo zcela neznámého autora. Řada textů už zlidověla a ztratila jména svých otců. Představení autoři jsou nejen profesionálními umělci – šlo i o obyčejné Ukrajince, kteří možná napsali první a zároveň poslední báseň svého života.“ Jak jsem se od ni dověděl, hlavní část materiálu sebrala přímo v době Majdanu (řada básní by asi byla po krátkém čase ztracena), v dalších třech měsících bylo ještě něco přidáno v době přípravy reedice – ta vyšla v červenci, kdy už Ukrajinou zmítaly jiné problémy.
Obecně známých autorů najdeme ve sborníku opravdu nemnoho, zmíněni být mohou ti, které jsem dokázal identifikovat: haličští autoři Jurij Izdryk, Oleksandr Irvanec a Marjana Kijanovska a Dmytro Pavlyčko, z výrazných postav Majdanu může být zmíněna Teťana Čornovil, překvapující je přítomnost jedné básně slavného ruského básníka Jevgenije Jevtušenka. O většině autorů lze však sotva něco říci. Jejich věkové spektrum má nepochybně maximální možné rozpětí – najdeme zde i dávno publikující spisovatele, např. devadesátiletou Hannu Čeriň, žijící v emigraci od r. 1944, tedy skoro celý život.
Redaktorka sborníku má pravdu v tom, že některé texty se vyznačuje rýmovými či jinými nedostatky, řekl bych spíše, že takových textů je ve sborníku většina. Pravda však je, že mají neocenitelnou dokumentární hodnotu, protože ukazují způsob myšlení revolučního davu, nebo např. rozsah folklórních či jiných asociací, který jsou jeho příslušníci v takové situaci schopni do svých prací včlenit. Cenným materiálem je i použitá slovní resp. obrazová symbolika, její stereotypnost či naopak objevnost. Redaktorka má pravdu i v tom, že by bylo zbytečné odstraňovat z textů hrubá a pejorativní slova, která dokumentárnost těchto pramenů umocňují – opravdu, „podobné emoce jsou zde na svém místě“.
V tomto pokusu o rozbor knihy nebudu probírat její zajímavou součást, kterým je seznam příslušníků Nebeské setniny otištěný na předním a zadním přídeští i předsádkách. Úvahu o tom, co nám tyto údaje říkají, si ponechávám do příštího čísla. Dnes mi půjde o několik úvah o územní skladbě autorů, době napsání básní a hlavních jejích obsahových rysech.
Básnických skladeb najdeme ve sborníku téměř tři stovky (284) – většina je psána ukrajinsky, necelá desetina (25) rusky a jedna, závěrečná, bělorusky. Dvě básně jsou dokladem pozoruhodné makarónské poezie – verše jsou psány střídavě ukrajinsky a rusky.
Autoři sedmnácti skladeb nejsou vůbec známi
Jen 45 básní, čili necelá pětina, obsahuje údaj o místu sepsání. Na prvním místě stojí samozřejmě Kyjev, kde jich vznikla více než třetina, na druhém stojí vzhledem k místu vydání Černovice a okolní oblast. Vše ostatní je už poměrně nahodilé – vyskytují e jak haličské lokality, tak jihoukrajinská města Kryvyj Rih, Cherson a Odesa. Osm skladeb udává jako místo vzniku jiné země – Rusko, Bělarus, Polsko, Itálii a USA, také jejich autory jsou ale převážně Ukrajinci. Z hlediska doby vzniku můžeme sledovat v 57 datovaných básních relativně krátký časový úsek začínající 27. listopadu 2013 a uzavřený o tři měsíce později, 27.února 2014. Je zjevné, že výrazným podnětem otevírající lavinu básnických vyjádření k situaci otevřely první oběti Majdanu, básní z poslední dekády ledna je deset, mezi 19. a 27. únorem jich pak vzniklo dokonce pětatřicet, tedy zhruba čtyři denně, a to 26. únor z této řady kupodivu vypadává, zato k 21. únoru je datováno plných sedm prací.
Básnický deník Majdanu doprovází reprodukce výtvarných prací jedenácti autorů – Na pastelově působící ilustraci doprovázející titul na přední straně vazby vidíme dvě postavy chráněné štítem s namalovaným trojzubcem. Oproti tomu na zadní straně vazby najdeme barevnou fotografii jednoho z improvizovaných – mezi přilbou a krytem úst prosvítají jen oči a nos. O něco dále podobná postava a kolem barvy ohně – po stranách jakoby eshora i po obou stranách stékající červená barva – barva krve. Zadní strana vazby je zdobena barevnou fotografií jednoho z improvizovaných pomníčků na kyjevském Chreščatyku a dedikací „Nebeské setnině setnina poetická“.
Netuším, zda byla kdy sestavena antologie veršů doby sametové revoluce, protože podobný fenomén snad po určitou – kratší a méně demokratickou dobu – také asi existoval. Srovnání by určitě stálo za to. Příslušná díla by jistě vypadala v zásadě jinak – už proto, že v česku ani na Slovensku nebylo třeba vyrovnat se s problémem mnoha obětovaných životů: šlo přece jen o nekrvavý převrat povzbuzený mj. zmatenou zprávou o smrti jednoho studenta.