Idu na vy. Krátký úvod k poznámkám o jednom konfliktním tématu

Slova „Idu na vy“, která zní v současné ukrajinštině „Idu na vas“, zaznamenali letopisci Kyjevské Rusi. Použil je kyjevský kníže Svjatoslav za situace, kdy vytáhl proti nepřátelům své země po roce 964. Vzniklo tak jedno z okřídlených slovních spojení, nezřídka používaných až do současnosti. Také já si je chci u Svjatoslava vypůjčit.

Pokusím se být v tomto příspěvku stručný, i když to nebude snadné. Naše stránky vznikly před dvěma lety proto, aby napomáhaly šíření informací o někdejší i současné Ukrajině v českém prostředí. Snažili jsme se při svých relativně omezených možnostech udělat maximum, snad se i něco podařilo. Dotýkali jsme se různých aspektů minulých i současných česko-ukrajinských vztahů na základě našich znalostí někdejších i současných ukrajinských reálií.

Náš web dosud nijak zvlášť neupřednostňoval tematiku ukrajinského nacionalismu a ukrajinského odboje za druhé světové války a hodnocení těchto fenoménů v dějinách česko-ukrajinských vztahů. V poslední době však vzplanula i na našich FB stránkách diskuse o této tematice, kterou by bylo možno označit za diskusi česko-ukrajinskou. Znovu se přitom potvrdilo, jak představitelé obou stran těžko hledají vzájemné pochopení. Jejich hodnocení totiž vychází z odlišných informačních zdrojů a snad i z odlišné národní mentality, pokud se o něčem takovém dá hovořit. Někdy to vše připomíná – s odpuštěním – dialog dvou hluchých.

Tady ale vůbec nejde pouze o tento web nebo o v tuto chvíli 1231 členů naší FB skupiny. Ač to bude působit nadneseně, troufám si říci, že tu jde o něco daleko podstatnějšího, totiž o „duševní zdraví“ podstatné části české společnosti. Její prabídně informovaní členové totiž už po léta považují za možné či snad dokonce za nezbytné poučovat Ukrajince o jejich dějinách a domnělých či skutečných hříších Ukrajinců za druhé světové války či krátce po ní. Tito lidé, které se pokusím definovat jako skupinu příště, to dělají možná z hlouposti či nevědomosti, možná ze zlého úmyslu. Výsledkem je stále stejný kolektivní pokřik neinformovaných, který uráží nejen mne, ale i každého Ukrajince, který uvažuje o dějinách své země a vysvobodil se přitom z osidel sovětské a postsovětsko-ruské propagandy.

Každopádně toto české vnímání problematiky „banderovců“ kráčí, ač možná nevědomky, ve stopách stalinské propagandy. Ta, pokud se jedná o výklad ukrajinské otázky a ukrajinského boje za nezávislost, nikdy neukončila své působení. Nezahynula ani v dobách tzv. destalinizace, protože ji vedení Sovětského svazu nezbytně potřebovalo k udržení tohoto Rusy ovládaného útvaru, resp. k udržení Ukrajinců v něm a je dnes jedním z úhelných kamenů propagandy putinovského Ruska.

Protože ale zájmy dnešního Ruska výrazně přesahují za hranice Ukrajiny, jak to lze sledovat každodenně, týká se současný „boj s banderovstvím“, který ovládá mysli mnoha Čechů, bytostně aktuálních záležitostí. Nechci tím říci, že každý, kdo si s chutí praští do mytických banderovců, je nutně vědomým podporovatelem ruské expanzivní politiky. Její bezděčná podpora však může být jen těžko omluvitelná tím, že vychází z neznalosti předmětu, který tito lidé podle vlastního přesvědčení úplně přesně pochopili. Jak se někdy říká, neznalost neomlouvá.

Co můžeme na našich stránkách za této situace udělat, je poměrně jasné. Budeme zařazovat častěji krátké materiály, které se pokusí ukázat problém ukrajinského odboje za války a tzv. banderovců v jiném světle. Nebude to snadná práce, ale ten, kdo je ochoten o této problematice uvažovat, snad toto naše úsilí přivítá. Snad se tedy určitý výsledek dostaví, i když to bude stát mnoho času a úsilí.

Za sebe říkám v závěru všem, kterých se to týká: Idu na vy.

(boz)