Ukrajinští studenti na českých vysokých školách

Migrace do Evropy není jen fenoménem současnosti a migranti nebyli vždy jen „nežádaní.“ Po druhé světové válce začal ekonomický boom řady západoevropských zemí a potřeba pracovní síly je vedla k přijímání migrantů z jejich kolonií i z jižní a jihovýchodní části Evropy. Silná poválečná „pracovní“ migrace trvala do ropného šoku v roce 1973.

Už od 90. let 20. století můžeme pozorovat novou vlnu migrace nejen za účelem zaměstnání, ale také za účelem sloučení rodin, vyšší počet žádostí o azyl, ale také rozšířenější studentskou migraci. Migrace zahraničních studentů signifikantně narůstá i v rámci České republiky. Do této malé středoevropské země směřují zejména studenti z východní Evropy, pro které mnohdy není Česká republika pouze „studijní zemí“, ale také cílovou zemí imigrace. V případě zájmu o studium v České republice musí občané zemí mimo Evropskou unii, tedy i Ukrajiny, získat dlouhodobé vízum s platností šesti měsíců (s možností opakovaného prodlužování na dalších šest měsíců na Policii České republiky).

Nejedná se však o snadnou záležitost charakterizovanou tradičními náležitostmi potřebnými pro získání víza (dostatečný počet financí, zajištění ubytování a potvrzení o přijetí ze školy). V případě, že by se studenti chtěli usadit v České republice, se započítává „studentská“ doba pobytu pouze jako polovina minimální doby „pracovního“ pobytu v České republice pro získání trvalého pobytu. Lépe řečeno, v případě zaměstnaneckého poměru může cizinec získat trvalý pobyt za pět let nepřetržitého pracovního pobytu v Česku, ale v případě studia je možné získat trvalý pobyt až po deseti letech studijního pobytu. Jelikož je prodloužení dlouhodobého víza za účelem studia podmíněno potvrzením o studiu, musí cizinci po ukončení střední školy okamžitě nastoupit na vysokou (nebo jinou) školu, jinak jim zanikne oprávnění k pobytu na území ČR.

Ukrajinští studenti proto velmi vážně hovoří o nutnosti „dostat se“ na vysokou školu. Co je však žene právě do České republiky? Především jsou motivováni bezplatným vysokoškolským studiem na státních vysokých školách, což ovšem platí pouze v případě, že budou studovat konkrétní obor v českém modulu. V případě studia v anglickém modulu je nutné za studium platit a tyto poplatky nejsou malé. Na příklad v případě 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze je v akademickém roce 2018/2019 nutné zaplatit až 360 000 českých korun za každý započatý akademický rok a v případě bakalářského studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy je nutné zaplatit 2 000 euro (přibližně 51 000 českých korun). Drtivá většina ukrajinských studentů tak raději studuje český modul a např. na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) studuje anglický modul pouhých 10 Ukrajinců z celkového počtu 318 ukrajinských studentů.[1]

Ukrajinským studentům je český jazyk relativně blízký, ale přesto je nutné se ho naučit. Často tak podstupují kurz českého jazyka na Ústavu jazykové a odborné přípravy na Univerzitě Karlově. Roční kurz (včetně letních kurzů, tedy 12 měsíců) je zpoplatněn částkou 5 140 euro a za semestrální (opět včetně letních kurzů, tedy 7 měsíců) zaplatí studenti 3 285 euro. Kromě těchto kurzů nabízí výuku českého jazyka pro cizince také neziskové a jiné organizace (Meta o.p.s., Centrum pro integraci cizinců – CIC, Czech language training atd.). Při prosté kalkulaci nákladů je tak pro mnoho zahraničních studentů výhodnější navštěvovat uvedené kurzy českého jazyka pro cizince a pak se přihlásit na přijímající zkoušky do českého modulu.

V rámci přijímajícího řízení je také nutné si nostrifikovat středoškolský diplom. Právě byrokraticky náročná nostrifikace je pro některé zahraniční studenty natolik závažnou překážkou, že někdy upustí od svých snah studovat na českých vysokých školách. Ty se však snaží být dostatečně atraktivní (nejen) pro ukrajinské studenty, a tak je dokonce samy lákají. Mezi propagační akce lze zařadit např. představení českých vysokých škol na veletrhu vysokých škol v Kyjevě za podpory Generálního konzulátu České republiky a tamního Českého centra.

Je tedy patrné, že studium na českých vysokých školách je pro ukrajinské studenty administrativně i finančně náročné. Což ovšem svědčí o vysoké motivaci a snaze těch ukrajinských studentů, kteří celým procesem prošli a nyní v České republice úspěšně studují.

Počty ukrajinských studentů na českých vysokých školách (podle státní příslušnosti):

Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ) a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT).

Praha a Brno byly v akademickém roce 2017/2018 nejatraktivnějšími univerzitními městy pro ukrajinské studenty. Nejvíce ukrajinských studentů studuje na státních vysokých školách na Univerzitě Karlově, České zemědělské univerzitě, Vysoké škole ekonomické v Praze, Českém vysokém učení technickém, v Brně pak na Vysokém učení technickém a na Masarykově univerzitě. Ze soukromých vysokých škol má nejsilnější zastoupení Vysoká škola finanční a správní v Praze.

Počty ukrajinských studentů na jednotlivých vysokých školách v Česku:

Zdroj: Leontiyeva, Yana – Kopecká, Liudmila. Migrace ukrajinských studentů do České republiky: perspektivy lidského kapitálu (research paper). Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2018.

Zdroj: Leontiyeva, Yana – Kopecká, Liudmila. Migrace ukrajinských studentů do České republiky: perspektivy lidského kapitálu (research paper). Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2018.

(luji)