Fotografie z ukrajinsko-ruské frontové linie

Zájem českých fotografů o Ukrajinu se od rozpadu Sovětského svazu soustřeďoval zprvu na zakarpatský region a poté i na oblast kolem Černobylu. Jen ojediněle vzbudily pozornost jiné části země. Tuto bilanci změnil už skoro před pěti lety kyjevský Majdan, jehož dny a noci zadokumentovalo i několik českých fotografů.

Ruská okupace Krymu a vpád do Donecké a Luhanské oblasti upozornily na význam jihovýchodní Ukrajiny. Část jejího území rozdělila na dlouhou dobu frontová linie. Tento válkou postižený kraj navštívil na počátku letošního července Pavel Nasadil. Strávil v blízkosti fronty pět dní a své dojmy popsal i slovně, srv. www.respekt.cz/spolecnost/na-pozicich (vydáno 24. 8.).

Nasadil, rodák z Opavy, působí jako architekt v Praze, pracuje však nad projekty i na území Británie. Jeho dalším zájmem je fotografování. Prokázala to malá výstavka nazvaná Bod nula podle jedné ze strategických pozic na ukrajinské straně fronty. Ukrajinské velvyslanectví v Praze výstavu zahájilo právě v den nezávislosti své země, 24. srpna.

Názvy dvaceti vystavených barevných snímků najdeme na dvojlistu, obsahujícím i malé černobílé kopie těchto fotografií, které jsou vystaveny bez popisek. Snímky byly pořízeny především u města Stanycja Luhanska, v okolí Torecka a v menší míře u čtyř jiných lokalit. Nejsou na nich pochopitelně zachyceny bojové akce – ty zůstávají skryty někde v pozadí. Přítomnost války nicméně na snímcích nacházíme, ať zachycují svět vojáků nebo civilistů. Ty spolu ostatně bezprostředně sousedí a prolínají se.

Pokud jde o tu první zmíněnou oblast, můžeme sledovat chvíle relativního zátiší v prostorách, které slouží příslušníkům ukrajinské armády. Snímky druhého typu zachycují něco, co lze označit jako chaotické přelévání civilních obyvatel, směřujících denně oběma směry přes ty body frontové linie, které jim to umožňují. Co vše je spojeno s tímto děním a pohyby, nám nutně zůstává utajeno. Zajímavá je fotografie, zachycující svéráznou výstavku deseti dětských kreseb v místech dislokace ukrajinských oddílů. I na těchto obrázcích jsou spolu nuceny koexistovat dva světy: dětský-mírový a „dospělácký“-válečný. Na jedné z kreseb oddělují od sebe tyto odlišné světy dveře s nápisem „Vijna“ (válka).

Většina Ukrajinců, kteří dnes žijí a pracují v Praze, ty části své země, kde se teď denně bojuje, nepochybně neznají. Už proto by bylo užitečné, kdyby se do bubenečské ulice Charlese de Gaulla vypravilo co nejvíce zájemců – možnost mají ještě ve čtvrtek a v pátek od 16 do 18 hodin. Výstava je umístěna v boční místnosti velvyslanectví, která musí zatím nahrazovat nějakou větší prostoru. Rádi slyšíme, že zde budou postupně uspořádány i další výstavy. Různé formy prezentace Ukrajiny v českém prostředí jsou víc než žádoucí a budeme se tedy těšit na pokračování. Z bodu nula je přece třeba dostat se někam dál.

(boz)