Zkušenosti z cest po Ukrajině: Úvod

Začíná sezóna dovolených, a tak bych se chtěl podělit s těmi, kdo cestu na Ukrajinu teprve zvažují, o některé své postřehy. V Ukrajině je mnoho hezkých míst, památek a kulturních akcí, které stojí za to vidět. S některými vás postupně seznámím.

V každém případě, až budete cestovat po Ukrajině na Google Maps a koukat se na fotky míst, která byste chtěli vidět, vezměte prosím v potaz, že Ukrajina je osm a půl krát větší než Česká republika, takže co na mapě vypadá „vedle“, může být ve skutečnosti osmdesát kilometrů daleko.

Knížečka, co se vám nejspíš bude hodit
Knížečka, co se může hodit

Otázka bezpečnosti v Ukrajině je dlouhodobě záležitostí mýtů o mafiánských brigádách a poslední čtyři roky i o zemi ve válce (i když se tomu tak z různých důvodů neříká). Skutečnost je taková, že ukrajinské mafiány nezajímáte a ve Lvově dunět děla neuslyšíte. Největší nebezpečí, které Vás v Ukrajině stejně jako jinde ve světě může potkat, jsou kapsáři nebo skupinky opilců – známe z Prahy.

Jeden problém tu ovšem vyčnívá. Zdá se mi, že mnoho Ukrajinců bere pravidla silničního provozu jako nezávazná doporučení, takže se mi ve Lvově stalo, že mě na přechodu pro chodce a na zelenou málem smetl idiot, kterému bylo evidentně jedno, že do vozovky vstupují lidé. Můžete namítnout, že v Čechách se vám to může stát také, ale v Ukrajině je to prostě jiný level. Na první cestu bych rozhodně nedoporučoval automobil. Stav silnic je velmi špatný, a i zkušený ukrajinský řidič si občas rozhodí nápravu ve výmolu. (Zkušenost z poslední návštěvy.)

Pokud ukrajinsky mluvíte asi tak jako já, když jsem jel na Ukrajinu poprvé, tedy špatně, bude se Vám hodit tato knížečka. Je dostatečně malá, jsou v ní popsané různé konverzační situace a na konci dostačující slovníček. Popravdě řečeno, nic jiného v ČR stejně neseženete.

Rozhodně doporučuji naučit se cyrilici. Je to překvapivě jednoduché, a až ji budete zvládat, může se vám snadno stát, že si zapomenete přepnout klávesnici v telefonu a rozepíšete českou SMS v cyrilici. Není tedy problém se cyrilici naučit, ale například to, jak jdou písmena po sobě, do teď neumím. Není to úplně nutná znalost, ale ušetří to čas, pokud hledáte něco ve slovníku. Psaná cyrilice obvykle také není něco, co by Vám zkazilo den, ale je potřeba se připravit na to, že pokud ji neznáte, budete se muset ptát se slovy, že umíte jen tištěnou verzi.

Vzhledem k tomu, že jsem se učil ukrajinštinu z novinových článků a ze zpráv z fronty, čuměl jsem v restauraci jak puk, protože jsem vůbec netušil, co si vybrat. Naštěstí pivo je pivo i v Ukrajině a jídlo je tam všeobecně lepší než u nás, i kdybyste do jídeláku píchli naslepo. Nicméně pokud se naučíte názvy různých jídel a potravin, nebudete muset riskovat.

Oblíbené téma mezi návštěvníky Ukrajiny jsou peníze. Obvykle se na Ukrajinu jezdí s dolary nebo eury. Vyměníte je všude, i tam kde nejsou směnárny. Jednou jsem v horách měnil eura s paní, kterou telefonem přivolala prodavačka v potravinách. Naopak s korunami byl problém i ve Lvově. Byť mají na mnoha směnárnách českou vlaječku, většinou koruny nesměňují. Já vozím eura, protože dolary je při nákupu třeba prohlížet, zda nejsou popsané nebo potištěné nebo moc zamazané od koksu nebo já nevím co, prostě jsem s nimi měl problém. Než vyrazíte na Ukrajinu, sežeňte si alespoň sto hřiven, nejlépe v menších bankovkách, abyste nemuseli měnit peníze hned na nádraží za nevýhodný kurz. Za sto hřiven se ještě pořád dá pořídit spousta věcí. Krabička Camel's, láhev limonády, něco k jídlu a lístek na tramvaj, to vše zároveň.

Toulaví psi
Psi "zaparkovaní" na parkovišti u hradu. Jsou úplně v klidu. V Chotynu je každý v klidu.

Již jsem se zmínil o valutách, nyní bych chtěl říci něco o místní měně. O hřivnách. Vzhledem k tomu že hřivna je něco méně než koruna, je snadné přepočítávat ceny v obchodech. Jsou tu však jisté nuance. Ukrajina dodnes používá kopějky, obdobu našich haléřů, navíc má i mince s hodnotou 1 a 2 kopějky. Rovněž ceny v obchodech jsou nastavené tak, abyste je využili.

Při placení se vás prodavačka zeptá, zda určitý počet kopějek máte, následuje vysypání peněženky a počítání mincí, které mají hodnotu v součtu méně než padesát haléřů. Samozřejmě můžete zapírat a tvrdit, že žádné nemáte, ale za lež následuje rychlý trest. Prodavačka vám vrátí a budete jich mít ještě více. Posledně jsem od kasy utekl dříve, než mi prodavačka stihla vrátit drobné, s nářkem, na co mi jsou kopějky. Okolostojící se bavili, ale bylo na nich vidět, že mají stejný názor.

Ukrajinské bankovky mají nezvykle nízkou nominální hodnotu 1; 2; 5; 10; 20; 50; a potom už jen 100; 200 a 500 hřiven. Teprve nedávno jsem na Wikipedii zjistil, že bankovky v hodnotě 1 hřivna a 50 hřiven mají dvě platné varianty a bankovka v hodnotě 10 hřiven má dokonce tři platné varianty. A to teď nemluvím o detailech, ale o různých potiscích. Nicméně pravděpodobně se setkáte pouze s poslední emisí.

Ještě na dva problémy bych rád upozornil. S toaletami je problém. Ty veřejné (a vesnické) bývají často turecké, tudíž třeba pro mě nepoužitelné. V restauracích jsou toalety obvykle dobré, ale stejně jako všude tam najdete koš na papír. Pokud naházíte papír do mísy, riskujete ucpání a skandál. Nicméně dle mých zkušeností se dá spláchnout i papír, jen se musí postupovat opatrně.

A nakonec psi. S těmi je to v Ukrajině zajímavé. Moje bývalka z malého městečka mi říkala, že má psa. Ptal jsem se jí, jestli je domácí (gaučák) nebo zahradní (u boudy). Nepochopila. Tak jsem se zeptal, kde tedy spí. Řekla, že neví, že „гуляє“ – prochází se. „Domů“ se chodí jen najíst. Polodivocí psi nejsou obvykle nebezpeční, jen otravní. V městech, jako je třeba Chmelnyckyj, naopak potkáte psy na vodítku se psí známkou velikou jak kráva. S velkou, plastovou a v uchu.

Příště: Doprava na Ukrajinu

(AKU)