Jsou Vršovice „nejukrajinštější“ částí Prahy?

Vršovice byly kdysi jednou z mnoha vesnic v blízkosti Prahy se zámkem, kostelem a potokem Botič, který potokem zůstává, přestože se mu občas furiantsky říkalo „Rio Botičo“. K Praze byly Vršovice připojeny jako samostatné město v roce 1922, zástavba v rámci jejich katastru však pokračovala i v dalších desetiletích.

Dnes mají Vršovice zhruba 36 000 obyvatel, což je třetina populace celého obvodu Praha 10. Před půl stoletím žilo přitom ve Vršovicích víc než 55 000 lidí – také tato čtvrť se tedy kupodivu vylidňuje. Protože Vršovice jako část obvodu Praha 10 netvoří žádnou samostatnou jednotku, národnostní složení obyvatel by bylo asi těžko zjistit, nám tu však jde o jinou věc – o uliční místopis.

Připojení dříve samostatné obce k Praze si postupně vynutilo přejmenovávání ulic a veřejných prostranství, aby se tyto názvy v rámci Prahy neopakovaly. Samozřejmě bylo nutno vymýšlet také názvy úplně nové. A tady se více méně náhodou naskytla příležitost k využití určitého množství ukrajinských místopisných názvů. Stalo se tak z větší části v roce 1947, těsně před únorovým převratem.

Vršovice-nádražíTehdy bylo vzpomínáno nejen 30. výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce, ale i 800. výročí vzniku Moskvy. Právě proto se právě ve Vršovicích objevila ulice Moskevská, jejíž název nahradil dosavadní označení Palackého ulice. Početnost Palackého ulic v Praze vedla mimochodem koncem 19. století i ke vzniku jedné české divadelní komedie. Pro nás zajímavější událostí roku 1947 byl vznik ulice Ukrajinské, v tom případě přejmenováním ulice Smetanovy. Zatímco Moskevská ulice byla honosnou centrální komunikací Vršovic, v případě Ukrajinské šlo spíše o periferní komunikaci na okraji starých Vršovic vedoucí od vršovického nádraží k Botiči.

Mimochodem, Ruská ulice existovala v jiné části Vršovic už od roku 1910 a za první republiky vznikly v Praze také uliční názvy Estonská (ve Vršovicích) a Lotyšská (v Dejvicích) – tehdy to však bylo na počest samostatných států, nikoli sovětských republik. Ukrajina coby sovětská republika tedy dostala v pojmenovávací akci určitou přednost před dvanácti ostatními.

V roce 1947 se ve Vršovicích objevily také ulice Charkovská, Užocká, Volyňská, Krymská a Sevastopolská. S určitou rezervou lze připojit také ulice Karpatskou a Černomořskou, ačkoli v těchto dvou případech nejde o výlučně ukrajinské zeměpisné fenomény. Při výběru výše uvedených názvů hrály nepochybně roli vedle sovětofilských nálad také události tehdy ještě nedávné druhé světové války. V případě názvů Charkovská, Volyňská a Užocká přistupovaly také určité reminiscence na někdejší české osídlení, tak na už skončenou příslušnost Podkarpatska k Československu. Další tematicky ukrajinské názvy přibývaly po jednom v průběhu následujících patnácti let: Bělocerkevská (1948), Lvovská (1952), Jaltská (1957) a konečně Žitomirská v roce 1962. Tím byla dílčí ukrajinizace místního vršovického názvosloví ukončena.

Pokud by tedy měl čtenář čas a chuť, může si projít Vršovice od západu k východu a postupně se setkávat s názvy, které mu budou připomínat Ukrajinu: jak tu severní mezi Užokem a Charkovem, tak tu nejjižnější, reprezentovanou názvy krymské provenience. Může to být zajímavá procházka. Ukrajinské názvy ulic a veřejných prostranství najdeme ovšem i v jiných částech Prahy, nejvíce v šestém obvodu – tady máme ulici Kyjevskou a Českomalínskou a také Bachmačské náměstí. Na Smíchově a v Karlíně se nacházejí poměrně významné ulice Zborovská a Sokolovská.

Je ale patrné, že pozice Vršovic je z hlediska ukrajinského místního názvosloví bezkonkurenční. Samozřejmě, že v době pojmenování šlo o opatření mechanická, která nedoprovázel žádný zvláštní vztah k Ukrajině. Části obyvatel se možná tyto názvy ani nelíbily. Na konci roku 1989 došlo tehdejší spontánně vzniklé místopisné komisi několik žádostí, aby byla přejmenována také Ukrajinská ulice. Tyto logicky nijak neodůvodněné přípisy jsme však ignorovali a dnes tento název snad opravdu nikomu nevadí.

BotičJe symbolické, že rozhodnutím pražské městské rady z 15. května 2018 přibyl do výše představené sbírky jeden místně snad nevýznamný, symbolicky však důležitý dodatek. Lávka přes Botič, navazující na Ukrajinskou ulici, byla přejmenována na Lávku Vasyla Makucha – Ukrajince, který se z politických důvodů upálil v Kyjevě 6. listopadu 1968. V tomto rozhodnutí snad můžeme vidět programovou snahu pražské samosprávy podpořit takovým gestem současnou Ukrajinu a její někdejší zápas za nezávislost.

(boz)

Rubriky