Z hlubin dávnověku (V): Globalizace v době bronzové

Doba bronzová se stala dobou velkých změn. Eurasii křižovaly vysoce mobilní populace, které přinášely nové myšlenky, nové technologie, nový způsob života. A také zboží ze vzdálených krajů. Obchodní stezky a lodní trasy propojily kontinent od Baltu po Středozemní moře, od Britských ostrovů až k hranicím Číny.

Záhy poté, co Evropu ovládla vlna přistěhovalců v krytých vozech z jihovýchodu, začala sem pronikat další kultura – lid zvoncových pohárů. O etnické příslušnosti tohoto lidu mnoho nevíme. První nálezy svědčily o tom, že se šířil z Pyrenejského poloostrova, snad i z přilehlé části severní Afriky, a tak se mělo za to, že šlo o neindoevropskou populaci, snad o potomky megalitických stavitelů. Ukazuje se však, že další proud nositelů této kultury směřoval do Evropy z jihovýchodu, proti proudu Dunaje. Poukazuje se dále na podobnost hrobních stél z východní Ukrajiny a z jižní Itálie, takže není vyloučeno, že tento lid obýval Černomoří, případně egejskou oblast, a potom se přes Středozemní moře šířil na západ. Tomu by nasvědčovala i znalost výroby bronzu – tentokrát již skutečné slitiny mědi a cínu, vyvinuté na Blízkém východě. Předchozí kultury používaly vedle čisté mědi takzvaný arzénový bronz, přirozeně se vyskytující směs mědi a arzeniku.

Vlevo: Oblast kultury se šňůrovou keramikou. Vpravo: Oblasti kultury zvoncových pohárů.
Vlevo: Oblast kultury se šňůrovou keramikou. Vpravo: Oblasti kultury zvoncových pohárů.

Víme, že lidé kultury zvoncových pohárů byli hlavně obchodníci a prospektoři. Jejich oblíbenou zbraní byl luk (v hrobech se nacházejí kamenné nátepní destičky, které chránily zápěstí proti nárazům tětivy) a bronzová dýka, která ale sloužila spíš jako ozdoba než jako skutečná zbraň. Byli to zdatní mořeplavci, i když zatím šlo spíše jen o příbřežní plavbu. Do vnitrozemí Evropy pronikali především proti proudu velkých řek; Rhôna, Rýn a Dunaj se staly skutečnými transevropskými dálnicemi, po kterých putovalo exotické zboží i znalosti nových technologií. Keramické poháry ve tvaru obráceného zvonu, podle kterých dostala kultura jméno, patrně sloužily ke kolektivním pitkám v rámci uzavírání obchodních smluv. Pila se medovina i pivo. Nabízí se otázka, zda k obchodním praktikám nepatřil zvyk důkladně opít zákazníka a tak docílit výhodnější ceny. Zvoncové poháry mají často impozantní rozměry, ten největší měřil 40 cm na výšku.

a) Zvoncový pohár. b) Lučištník s chráničem zápěstí. c) Náhrobní stéla z Ukrajiny. d) Stéla z Itálie.
a) Zvoncový pohár. b) Lučištník s chráničem zápěstí. c) Náhrobní stéla z Ukrajiny. d) Stéla z Itálie.

A co vlastně mohlo evropské barbarikum výměnou za luxusní předměty z Kréty, mykénského Řecka, Blízkého východu a Egypta nabídnout? Kupodivu docela hodně, nejen kožešiny a otroky:

Kovové rudy: Z mapky je vidět, že zatímco ložiska mědi se vyskytují poměrně hodně, cín k výrobě bronzu byl povážlivě „úzkým profilem“. Blízkovýchodní kultury dovážely cín po souši z dnešního Afghánistánu. Do západní Evropy se vozil cín ze Španělska a po moři z Britských ostrovů. Ve střední Evropě byla ložiska cínu na středním Slovensku, omezeně se využívaly i výchozy přírodního čistého cínu v Krušných horách.

Šíření znalosti metalurgie bronzu, ložiska důležitých kovů a hlavní trasy Jantarové stezky.
Šíření znalosti metalurgie bronzu, ložiska důležitých kovů a hlavní trasy Jantarové stezky.

Kovové ingoty a zbraně: Pochopitelně bylo ekonomičtější zpracovat rudu přímo na místě, než vozit na velké vzdálenosti spousty kamení. Z této doby známe řadu depotů bronzových „hřiven“, které se jistě daly použít i jako ozdoba, zároveň ale šlo o ingoty o standardní váze. Váhové jednotky jsou téměř totožné s těmi, které se v té době používaly v egejské oblasti. Vedle hřiven, které sloužily jako polotovary, se však vyvážely i hotové výrobky, zejména luxusní zbraně. Původně se archeologové domnívali, že zbrojíři v kaspicko-pontické stepi kopírovali mykénské vzory, ale novější nálezy ukázaly pravý opak: tvary dýk z kaspicko-pontické stepi byly předobrazem honosných zbraní z egejské oblasti.

a) Bronzové hřivny z Moravy. b) Depot 368 bronzových sekyrek z Británie. c) Měděné ingoty tvaru „hovězí kůže“ z vraku z Uluburun.
a) Bronzové hřivny z Moravy. b) Depot 368 bronzových sekyrek z Británie. c) Měděné ingoty tvaru „hovězí kůže“ z vraku z Uluburun.  

Detaily o lodní dopravě v době bronzové v prezentaci č. 1.
Blíže o bronzových dýkách v prezentaci č. 2. (na konci článku)

Jantar: V dnešní době je neznámější jedna z větví Jantarové stezky, která vedla od ústí Visly přes Moravskou bránu a Alpy do italské Aquileje. Ta byla využívána ještě i v římské době. V pravěku ale existovala celá řada paralelních severojižních stezek, z nichž nejzápadnější začínala v Dánsku a vedla podél levého břehu Labe a Vltavy přes Vyšebrodský průsmyk k Dunaji. V okolí Slaného a Kolína byla zřejmě velká obchodní střediska a v místě dnešního hradu Dívčí Kámen významné překladiště jantaru.  Nejvýchodnější naleziště jantaru byla v dnešním Estonsku, odkud pak vzácný kámen putoval k Dněstru, do Černomoří a na Blízký východ. Jantarové šperky byly nalezeny i v egyptských hrobech; v Sýrii se bohaté ženy zdobily pektorály složenými ze slzovitých jantarových přívěsků velikosti vejce.

a) Jantarové šperky z Ukrajiny. b) Jantarová lví hlavička ze Sýrie. c) Jantarový pečetní prsten z Egypta.
a) Jantarové šperky z Ukrajiny. b) Jantarová lví hlavička ze Sýrie. c) Jantarový pečetní prsten z Egypta.

Bohatá žena pohřbená v Dánsku měla v náhrdelníku vedle jantarových korálů perly z modrého kobaltového skla, jehož výroba byla tehdy (okolo 1300 př. n. l.) známa pouze v Egyptě a v Mezopotámii.

Bohatá žena s náhrdelníkem
Bohatá žena s náhrdelníkem

Koně: ve 3. dílu tohoto cyklu jsem se zmínila, že v Evropě se na domestikaci podíleli i místní divocí koně. Tato zvířata byla spíše pomenší, zavalité postavy a připomínala dnešní poníky. V kaspicko-pontické stepi byli však koně záhy šlechtěni, takže vznikla větší, štíhlejší a elegantnější zvířata, která byla vysoce ceněna. Na evropských nalezištích je tento dvojí typ domácích koní jasně patrný. Jak asi tito první ušlechtilí koně vypadali, si můžeme představit podle nejstaršího existujícího plemene achal-tekin z Turkmenistánu. Chovatelé koní v černomořských stepích a obchodníci s koňmi měli příležitost rychle zbohatnout.

Vlevo: Kůň achal-tekinského plemene. Vpravo: Reliéf koňského spřežení z Tell-el-Amarny (Egypt, Nová říše).
Vlevo: Kůň achal-tekinského plemene. Vpravo: Reliéf koňského spřežení z Tell-el-Amarny (Egypt, Nová říše).

Vlna: první domácí ovce, které vznikly v neolitu na Blízkém východě domestikací muflona, byly krátkosrsté. Dnešní evropští mufloni, kteří se prohánějí po našich lesích (a také v areálu Krčské nemocnice v Praze, kde se vyznačují nápadnou krotkostí) jsou ve skutečnosti potomky těchto již domácích ovcí, které si neolitičtí zemědělci přivezli s sebou na Korsiku. Kosterní pozůstatky sice o délce srsti nevypoví nic, ale dá se předpokládat, že ke vzniku dlouhosrsté mutace došlo spíše v drsnějším severním klimatu, než v teplém Středomoří. V materiálu ze švýcarských kolových staveb dochází ve 4. tisíciletí př. n. l. ke změně věkového složení porážených ovcí: místo mladých zvířat, vhodných k jídlu, začínají převažovat zvířata starší. To naznačuje, že poskytovala větší užitek během svého života, například právě produkcí vlny. Hřejivé, měkké vlněné oděvy, které mohly nahradit zimní kožešinové obleky, byly patrně zpočátku dost luxusním zbožím. Z konce doby bronzové se už dochovaly první vzorky vlněných tkanin; barevný vzor dnes známý jako tartan čili skotská kostka se rozšířil na západ až do Irska a na východ do Tarimské pánve.

O vývoji domácích ovcí (s ukázkami pravěkého textilu) pojednává prezentace č. 3. (na konci článku)

Jakou roli sehrála v rámci všech těchto proměn Ukrajina?  Také zde se mluví o době bronzové, a to zhruba mezi lety 3 000 a 1 000 před naším letopočtem, kdy je na území Ukrajiny rozlišováno asi dvacet archeologických kultur.  Doložena je těžba měděné rudy i řada dílen, ve kterých se vyráběly bronzové výrobky, našly se i poklady s množstvím bronzových výrobků. Kontakty s egejskou oblastí umíme ale doložit spíše v případě velkých obchodních osad na Slovensku (Nižná Myšľa, Spišský Štvrtok) a v jihovýchodním Polsku (Waly Krolewskie nedaleko Jasla). Když se ve středu Čech na podkladě kultury šňůrové keramiky a kultury zvoncových pohárů vyvinula bohatá kultura únětická, rychle se šířila po celé střední Evropě a zasáhla až na západní Ukrajinu. Na jejím východním okraji se ve styčné oblasti s uralskými kmeny a s proto-indoíránskou kulturou andronovskou formovala kultura trzciniecko-komarivská. Zatímco Trzciniec se nachází v jihovýchodním Polsku u Lublinu, Komariv najdeme v sousední Ukrajině ve východní Haliči (dnešní Ivano-Frankovská oblast). Právě v této konkrétní kultuře vidí mnozí odborníci zárodek budoucí etnogeneze Slovanů.
Doba bronzová představuje v každém případě první epochu globalizace, přinejmenším v rámci Eurasie. Dochází k rychlému předávání technologií i myšlenek, obchod se stává motorem pokroku. Rodí se specializované ekonomiky, vzájemně propojené obchodní sítí. Společenské rozdíly se prohlubují, vzniká vrstva elitních bojovníků, což dokládají tzv. knížecí pohřby s množstvím luxusních milodarů, zlatých šperků a honosných zbraní. Jejich důkladně opevněná sídla si mnoho nezadají se soudobými hrady v Mykénách a Tírynsu.

Našívané destičky z kančích klů představovaly ochranu jak fyzickou, tak duchovní. Vlevo: helma válečníka z Mykén. Vpravo: šaman z rekonstrukce pohřbu v Nižnej Myšli.
Našívané destičky z kančích klů představovaly ochranu jak fyzickou, tak duchovní. Vlevo: helma válečníka z Mykén. Vpravo: šaman z rekonstrukce pohřbu v Nižnej Myšli.
Mapka ukazuje archeologickou lokalizaci kultury komarivské a trzciniecké ve srovnání s lingvistickým mapováním vývoje baltoslovanských jazyků.
Mapka ukazuje archeologickou lokalizaci kultury komarivské a trzciniecké ve srovnání s lingvistickým mapováním vývoje baltoslovanských jazyků.

Přílohy:

Prezentace č. 1: Plavidla doby bronzové
Prezentace č. 2: Módní vlna dekorativních dýk
Prezentace č. 3: Vlnařský průmysl doby bronzové

(mas)

Rubriky