Prozaička N. Koroleva: mezi Španělskem, Ukrajinou a Mělníkem

Vývoj ukrajinské emigrační literatury je už v hlavních rysech zpracován. Výklad o jedné z jejích protagonistek, Nataleně Korolivové (1888–1966), však dodnes vyvolává mnoho nejistot. Její životní osudy lze označit za nevšední či přímo neuvěřitelné, její prózy pak působí v ukrajinském kontextu netradičně a překvapivě. Tato autorka se očividně vymyká běžné představě „zprůměrovaných“ životních osudů svých vrstevníků.

Natalena KorolevaO autorce jsme tu už psali v souvislosti s jejími egyptologickými zájmy i s péčí, kterou věnovala dceři ukrajinského předáka Symona Petljury. Prozaička, jejíž dívčí příjmení znělo Dunin-Borkowska, nebyla vlastně Ukrajinkou. Zůstává otázkou, kolik v sobě měla polské a španělské krve a zda byli aspoň mezi jejími vzdálenějšími předky také Ukrajinci. Její vztah k českým reáliím mohl začít v dětství, za pobytu na Volyni. Roli však hrála asi i její macecha: údajně pocházela z českého šlechtického (vladyckého) rodu Ottů z Losu, jehož příslušníci se ocitli v pobělohorské emigraci.

Osud autorky, která prožila více než polovinu života v provinčním Mělníku, ale vytrvale psala v ukrajinštině, je plný překvapujících skutečností a jakési kumulované nevšednosti. Právě to snad Koroleva chtěla o sobě sdělit čtenářům, a tak nevíme, zda si část toho, co o sobě ve svém díle prozradila, prostě nevybásnila, aby svůj osud učinila pro sebe i pro čtenáře zajímavějším. Prakticky žádný z mnoha pestře působících biografických údajů, které o sobě Koroleva napsala, nebyl zatím ověřen z jiných, archivních zdrojů, a to ani v těch případech, kdy by to bylo možné.

Mnohé tedy zůstává dost těžko pochopitelným či uvěřitelným. Narodila se opravdu v okolí španělského Burgosu nebo spíše na ukrajinské Volyni? Jak to bylo s jejími šlechtickými rodiči, společenskými vazbami a majetkovými poměry? Vyrůstala Natalena v raném mládí v klášteře na francouzské straně Pyrenejí? Vystudovala archeologii, medicínu nebo operní zpěv a kde a kdy se to stalo? Účastnila se v mládí skutečně vykopávek v Pompejích a cestovala dobrodružným způsobem oblastí Kavkazu a Persie? A jak chápat její římský katolicismus, v ukrajinském národním prostředí naprosto ojedinělý, u Korolivové však přitom spjatý se zjevnými prvky náboženské tolerance?

Jisté je jen to, že cesta Nataleny Korolivové k ukrajinskému vědomí a k snahám literárně je zúročit trvala prvních třicet let jejího života, naplněných cestováním, stálým rozšiřováním obzorů a snahou realizovat se v nejrůznějších oblastech od účasti na archeologických výzkumech po profesionální pěvecká vystoupení na různých scénách. Zatím nevíme, zda Koroleva před první světovou válkou publikovala ve francouzštině, která jí byla velmi blízká.

Natalena KorolevaNejasné jsou také přesné okolnosti jejího odjezdu do Československa na počátku roku 1919, kdy bolševické jednotky už podruhé obsazovaly Kyjev a další ukrajinská města i regiony. V Praze našla nakrátko práci v mimořádné misi Ukrajinské lidové republiky a zde se seznámila i s životním partnerem, prozaikem a nakladatelem Vasylem Korolivem-Starým. Právě soužití s ním, trvající přes dvacet let, ji přivedlo k prvním literárním pokusům v ukrajinštině.

Koroleva (v obecném významu znamená ono slovo v ukrajinštině „královnu“) se uplatnila jako prozaička, zpracovávající historická a zároveň exotická témata. Ve třicátých letech vydala v tehdy polském Lvově šest knížek a vyvolala značný čtenářský zájem. V určitém rozsahu byla překládána snad jen do češtiny – více, než kterýkoli jiný autor z řad ukrajinské emigrace. Za německé okupace tiskla Korolivová své ukrajinské práce i v Praze či Berlíně. Po druhé světové válce neodešla, na rozdíl od mnoha emigrantských spisovatelů, směrem na západ do „druhé emigrace“. Snad chtěla zůstat v Mělníku v blízkosti hrobu svého manžela, který zemřel koncem roku 1941. V obnoveném, sovětofilském Československu však už publikovat nemohla.

Její starší i do té doby nevydané práce byly publikovány, často v opakovaných vydáních, převážně v severní Americe. Ona sama si musela v posledních dvaceti letech života přivydělávat ke skromnému živobytí výukou cizích jazyků a různými příležitostnými pracemi, svůj osud však snášela statečně. Odešla ze života v době, kdy si k jejímu dílu začali zvolna hledat cestu i literární historikové ze sovětské Ukrajiny, její jméno a dílo však žilo ještě dlouho spíše v rámci ukrajinské diaspory. Až od konce 80. let 20. století začalo odtud stále výrazněji pronikat na Ukrajinu, kde vyšla řada souborů autorčiných prací. Na souborné vydání spisů paní Nataleny si však čtenáři budou muset ještě dost dlouho počkat.

V Mělníku, který autorce chvílemi připomínal jakousi miniaturu Kyjeva, vytvářela Natalena KorolevaKoroleva obrazy časově i prostorově vzdálených světů a událostí. Přitahovala ji evangelijní, ale také orientálně-antická tematika, nevyhýbala se však ani středověku a ranému novověku. Z hlediska prostorového ji lákala středomořská oblast, od Španělska a Itálie po Egypt a Palestinu, v románu nazvaném letopočtem „1313“ se však věnovala i tématu ze středověkého Německa. Zatím nebylo vyhodnoceno, nakolik se v díle Korolivové odrazily i české reálie. Záměr napsat historický román s jakýmsi českým tématem zřejmě nerealizovala. Asi v pětici delších i drobnějších povídek se však české tematiky dotkla, někdy i v souvislosti s ukrajinskou emigrantskou skupinou, jejíž atypickou příslušnicí se stala. Zmíníme se o tom podrobněji někdy v budoucnu.

Přímo ukrajinské reálie stály dlouho jakoby v pozadí zájmu Korolivové, také jim však nakonec věnovala svébytná a zajímavá díla. Ukrajina rozhodně nebyla jen štafáží autorčiných próz, zejména těch beletristicko-autobiografických. Ačkoli v této zemi prožila jen několik epizodických období a čtyřiačtyřicet závěrečných let svého života ji nespatřila, hledala k ní úporně a upřímně vztah. V jisté podobě se jí to určitě podařilo…

Vrátíme-li se v závěru k nejasnostem, které zůstaly nad autorčiným životem rozprostřeny, je třeba říci dvě věci. Nárok na uplatnění básnické licence nelze jistě právě spisovatelům upírat a vůbec by to nebylo rozumné. Zrovna tak potřebné je snažit se dodatečně o zjištění, jak to s některými věcmi bylo doopravdy. Části odborníků a čtenářů bude jistě líto rozloučit se s prvky mýtu, který se vznáší kolem ženy, jež obohatila ukrajinskou literaturu zvláštním a inspirujícím způsobem. I tak zůstane leccos ze života Nataleny Korolivové ještě dlouho, a možná natrvalo, záhadou. To ale určitě neubere na zajímavosti a trvající popularitě jejím pracím. Tak se to zájemci o její dílo jeví počátkem letošního března, kdy vzpomínáme 130. výročí spisovatelčina narození.

(boz)

Rubriky