ROCK festival – Ukrajino, vítej v Evropě!

Pod heslem „Ukrajino, vítej v Evropě“ se v pátek 1. prosince v Divadle Archa uskutečnil benefiční rockový festival. Výtěžek z prodeje vstupenek i dobročinného jarmarku, který byl součástí festivalu, putuje na pomoc válkou postiženým ukrajinským dětem, jež budou v Praze pobývat na ozdravných a poznávacích pobytech během roku 2018.

Záštitu nad festivalem převzal velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis, náměstkyně primátorky Magistrátu Hlavního města Prahy Petra Kolínská a ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab. Festival věnovaný podpoře Ukrajiny krátce uvedli Jevhen Perebyjnis a jeden z hostí, europoslanec Jaromír Štětina.

Mám k rockové muzice velmi kladný vztah. Poslouchal jsem ji už v dobách, kdy Jiří Černý vedl rozhlasový pořad známý pod názvem „Zahraniční houpačka“, ve skutečnosti se to jmenovalo „Dvanáct na houpačce“, později třináct a čtrnáct, než to soudruzi v době tzv. normalizace zatrhli. Než jsem pochopil, že na Santanu, Page ani Hendrixe nemám, pokoušel jsem se dokonce mlátit do kytary v kapelách kolejního formátu. Rocku jsem zůstal věrný dodnes a k rozhodnutí, zda se jít podívat na soudobý ukrajinský rock, jsem nepotřeboval moc času. Osobně jsem byl nejenom zvědav, jak soudobý ukrajinský rock zní, ale také reakci publika.

Začněme muzikou. Kapel, které na scéně vystoupily, bylo požehnaně. Jak jsem pochopil, patří k tzv. „hudební stovce“, nevím, zda by se „Muzyčna sotňa“ nemělo překládat jako „setnina“, ale to ponechám odborníkům. Jejími členy jsou hudebníci, kteří „písněmi i zbraněmi“ podporují ukrajinskou armádu.  Kromě čtyř ukrajinských se festivalu zúčastnily české skupiny, například Maniac, jejíž frontman Jiří Bareš je známým podporovatelem aktivit na podporu Ukrajiny. Celkově celý večer doprovázela velice patriotická nálada, která se zřejmě odrazila i ve výběru skladeb a celkovém duchu jednotlivých vystoupení.

Žánrově, nejsem žádný velký hudební kritik ani znalec, festival poskytl určitý průřez ukrajinskou rockovou tvorbou od folk-rocku oděské skupiny Druže muzyko, přes poněkud ponurý a svérázný metal kyjevské formace Shyroky Lan, etno-folk kapely TaRuta až po jakýsi experimentální funk-pop skupiny KoraLLi z Ivano-Frankivsku, využívající karpatských lidových nástrojů jako trembita nebo sopilka. Jen pro představu, trembita je dřevěný dechový nástroj ve tvaru dlouhé úzké a na konci se mírně rozšiřující trouby, jejíž délka může dosáhnout až čtyř metrů. Trochu připomíná alpskou troubu, známou z jisté reklamy na žvýkačku. Ta je ovšem na rozdíl od trembity na konci zahnutá. Sopilka je dřevěná píšťala podobná zobcové flétně. Žánrovou různorodost organicky doplnily čeští interpreti, třeba post-punkoví Maniaci nebo Pavel Horejš a jeho skupina s poměrně umírněnou muzikou, kterou by před léty můj kolega a milovník tehdejšího tvrdého rocku, nazval „popíkem“.  Přes občasné drobné nedostatky ve zvučení, dost mne třeba mrzelo, že jsem si příliš nevychutnal akordeon při vystoupení Druže muzyko, který nejenom, že podtrhoval folkovou a typicky oděskou tvář jejich hudby, ale místy virtuózně nahrazoval varhany, jednotlivé koncerty vyzněly velmi dobře. Většina kapel vystupovala v klasické sestavě: tři kytary a bicí, občas něčím doplněné nebo pozměněné. Za sebe musím říct, že muzikanti předvedli, a to i před poloprázdným sálem, kus umění a podali skvělý, a především nefalšovaný výkon. Ostatně posuďte sami, přikládám jeden vlastní amatérský záznam na mobilní telefon písně Ataman kapely Shyroky Lan. Profesionálnější nahrávky zmíněných kapel jsou k dohledání na internetu.

Ukrajinský rock je hudba svá, trošku jiná, než jsme možná zvyklí, ale rozhodně je to dobrá muzika. Odráží dobu, ve které vzniká, je tvrdý a nesmlouvavý, odhodlaný, někdy na můj vkus až příliš, ve svém rozhodnutí pomoci své zemi, ale přitom zachovává svébytnou lyriku i vtipnou parafrázi prostředí, z něhož vychází. 

Koncert přišla zhlédnout podle mého odhadu tak nanejvýš stovka diváků, povětšinou Ukrajinců. Ačkoli mediálními partnery byl třeba Český rozhlas nebo Česká televize, nepostřehl jsem, můžu se samozřejmě mýlit, že by z něho někdo z nich pořizoval záznam. Kameraman, který koncert natáčel patřil nejspíš k organizátorům. Myslím, že je to obrovská škoda. Česká povědomost o soudobém ukrajinském umění a ukrajinské kultuře je pohříchu nevysoká a roková hudba je jedním z žánrů, který by mohl k vzájemnému poznání obou národů přispět. Dokonce, myslím, napříč věkovými skupinami. Hudba, kterou jsem měl možnost slyšet, má skoro určitě co říct i mnoha dalším, kterým v žilách koluje rocková krev.

(jer)