Ukrajinský tvůrce naciologie a problém Katalánska

Současné události v Katalánsku znovu ukázaly, jak živě a důrazně se umí ozvat i na počátku 21. století národní hnutí těch společenství, která nedosáhla plné státnosti, nebo jí v průběhu dějin byla zbavena. Tyto skutečnosti nám mohou připomenout neprávem zapomínaného ukrajinského sociologa Hyppolita Olgerda Boczkowského (1885–1939).

Boczkowski
  

Jméno i příjmení tohoto muže – rodáka z ukrajinského stepního města Jelysavethrad (nyní Kropyvnyckyj) – naznačuje jeho polský původ, část jeho předků byla ale spjata i s Litvou. Zprvu nenasvědčovalo nic tomu, že se Hyppolit zařadí mezi ukrajinské novináře a vědce. K nalezení a akceptování této identity ho přivedl odchod do emigrace na počátku roku 1906. Shodou okolností se dostal do české metropole a strávil v ní zbytek života. Pro Poláky se ovšem příklonem k ukrajinství stal vlastně odrodilcem.

Boczkowski (v ukrajinské transkripci Bočkovskyj) se už před první světovou válkou začal zabývat, také pod vlivem T. G. Masaryka, problematikou vzniku a rozvoje některých evropských národů. Neměl sice univerzitní vzdělání, byl však v nejlepším slova smyslu autodidaktem. Vědecké bádání upřednostnil před rodinným životem. Znalosti, kterých postupně nabyl, zasluhují i z dnešního hlediska obdiv.

Zajímaly ho především ty národy, které byly státnosti zbaveny, ale začínaly se o svá práva stále důrazněji hlásit. Jednalo se hlavně o neruské národy v carské říši (Boczkowski se zabýval zprvu hlavně finskou otázkou), zkoumal ale i projevy národnostní otázky jinde v Evropě, např. v případě belgických Vlámů. Všechny sondy do života jednotlivých národů založil Boczkowski na důkladném studiu písemných pramenů. Jako emigrant mohl totiž cestovat po světě jen v omezené míře (ze studijních důvodů se mu podařilo navštívit francouzskou Provence). Své studie tiskl v českých a ukrajinských novinách i časopisech, jen část z nich vyšla také knižně.

Na sklonku života se Boczowski pokusil formulovat principy zvláštní vědy o národech, odvozené od sociologie. Jeho vysvětlující výklad o naciologii, jak novou disciplínu pojmenoval, otištěný v letech 1934–1937, byl ve zkrácené podobě vydán i německy, česky vyšly jen hlavní teze. Zajímavá koncepce Boczkowského se však nedočkala dostatečného ohlasu a ani název naciologie nebyl ve vědeckém světě akceptován. Přesto zůstal tento jeho pokus jedním z přínosných a inspirativních výsledků ukrajinské exilové vědy. Ta tehdy v řadě případů překonala ideologií znehodnocené vědecké snahy v sovětské Ukrajině.

Zájem Boczkowského se od roku 1926 obracel výrazně i na Katalánce. Zaujala ho historie a kultura tohoto národa a se sympatií sledoval jeho snahy ubránit se v rámci Španělska centralizaci a denacionalizaci. O Kataláncích a jejich tehdejším předákovi Francescu Maciovi (1859–1933) referoval vícekrát, nejrozsáhleji v knize „Boroťba narodiv za nacionalne vyzvolenňa“ (Boj národů za národní osvobození), vydané v roce 1932 v Poděbradech – tehdy dosáhli Katalánci na sedm let autonomie. Jednotlivé kapitoly knihy věnoval Boczkowski Lužickým Srbům, Islanďanům, belgickým Vlámům a nakonec právě Kataláncům a Baskům.

Na více než padesáti stranách své knihy naznačil Boczkowski s použitím mnoha desítek zdrojů (také českých) mimo jiného výraznou analogii problému ukrajinského, např. z hlediska historického: likvidace katalánské nezávislosti v r. 1714 mu připomíná osud Ukrajiny po bitvě u Poltavy z doby o pět let starší. Analogií se však dá najít více. Boczkowski přisoudil oběma těmto problémům podobný, nejen aktuální, ale i v další historické perspektivně trvající význam. Rozhodně odmítl stejně jako v jiných případech státní unitarismus a zdůraznil, že Španělsko i Evropa musí hledat nové formy, které by zabezpečily existenci do té doby znevolněných národů. Boczkowski konstatoval, že ignorování takového postupu by znemožnilo politické usmíření lidstva jako takového.

Boczkowski se nakonec stal svědkem násilného potlačení katalánských autonomistických snah frankistickým režimem na počátku roku 1939 i potlačení státnosti Podkarpatské Rusi –Karpatské Ukrajiny v téže době. Jak ukazují současné události, neztratily jeho názory na katalánskou otázku nic na aktuálnosti a prokazují značnou míru předvídavosti tohoto autora.

(boz)

Rubriky