Na okraj Dne ukrajinských sociologů

Jen málokterý český zájemce zná výsledky práce ukrajinských sociologů, přestože jejich pracovní obor se může vykázat slušnou tradicí. V důsledku svých nedostatečných znalostí tak můžeme zůstat přes nejlepší úmysly uzavřeni v kategoriích, které vycházejí ze středoevropské nebo jen z české perspektivy.

Bylo by tedy vhodné vědět více o rozvoji a výsledcích ukrajinské sociologie. První příručka sociologie vyšla v Kyjevě rusky v roce 1902, pojem sociologie však významný ukrajinský vědec a publicista Mychajlo Drahomanov užil už v roce 1874. Právě na jeho počest byl v roce 2011 stanoven první den října za Den ukrajinských sociologů, který se tak stal profesním svátkem pracovníků tohoto vědního oboru.

Vývoj ukrajinské sociologie na ukrajinském území začal ve větším rozsahu v prvních letech existence sovětské Ukrajiny. Souběžně rozvíjel v západní emigraci činnost Ukrajinský sociologický ústav, který působil také v Praze, a to v letech 1920-1921 a znovu po roce 1924. Přístup stalinismu k vzdělanosti a vědě nejen znemožnil další rozvoj sociologie v Ukrajině, ale vedl i k fyzické likvidaci řady představitelů tohoto oboru. Je tedy pochopitelné, že se pak sociologie nemohla řadu desetiletí vůbec rozvíjet.

Sociologické výzkumy byly v sovětské Ukrajině obnoveny až na počátku 60. let 20. století. Teprve na jaře roku 1991 však vznikla na kyjevské státní univerzitě fakulta sociologie a psychologie, od r. 2007 působící už jako čistě sociologická. Souběžně, v říjnu 1990, vznikl i Sociologický ústav ukrajinské akademie věd. Ukrajinští badatelé dnes tedy mají plnou možnost zkoumat a vysvětlovat vývoj i perspektivy společnosti svého vlastního státu.

Pro nás existuje např. možnost využití elektronické knihovny sociologických výzkumů Národní akademie věd Ukrajiny. Najdeme zde řadu rozsáhlých odborných prací, které se věnují sociální, ekonomické a politické problematice Ukrajiny. Ze zde zveřejněných publikací bych vyzdvihl titul „Ukrajinská společnost. Sociální monitoring“, vydaný v roce 2012 v nákladu pouhých tří set výtisků.

Jde o opravdový knižní špalek přesahující 650 stran: téměř pětina z nich je vyplněna tabulkami s výsledky výzkumů vedených během jedenadvacetiletého období. Kniha obsahuje kromě úvodu a doslovu 54 studie k různým tématům ve čtyřech oddílech. Ty se týkají otázek sociopolitických, socioekonomických, sociokulturních a konečně sociálních představ obyvatelstva.

Můžeme se například dočíst, jak klesala nebo stoupala důvěra v politické instituce od roku 1992 do současnosti, jak byly a jsou rozděleny politické (stranické) sympatie obyvatel, nebo nakolik se ukrajinské obyvatelstvo v průběhu času identifikovalo s Evropskou unií nebo se Společenstvím nezávislých států. Najdeme zde také údaje o změně sociální stratifikace ukrajinské společnosti a o řadě dalších témat.

Pokud čteme pozorně, zjistíme například, jak problematické je naše odkazování na ukrajinský politický aktivismus. Naši badatelé přitom přehlížejí, že vztah Ukrajinců k politice je odlišný od české nebo středoevropské perspektivy. Nejlépe jej charakterizuje rezignace na občanskou uvědomělost, což může být dáno jak vlivem někdejších sovětských poměrů, tak situací na Ukrajině po roce 1991.

Přestože ukrajinští sociologové občas používají zvláštní výrazy pro definování nálad ve společnosti, přinášejí často velice zajímavé postřehy. Drtivá většina obyvatel např. v roce 2010 uvedla, že v případě porušení svých práv by hledali pomoc nejprve u vlastní rodiny, přátel nebo kolegů. Teprve následně by se obrátili jinam – raději na mezinárodní soud nebo mezinárodní organizace bránící lidská práva, než na obdobné instituce ukrajinské.

(LuJi)

Rubriky