Cenná vzpomínka na dněperské porohy

Dmytro Javornyckyj, Dniprovi porohy

V rámci takzvané historické geografie nabývá na významu zkoumání změn vzhledu a funkčnosti různých typů krajiny v minulých historických obdobích. Často s tím souvisí hledání obrazových a mapových dokladů ztracených krajinných památek. V ukrajinských podmínkách se toto úsilí nejvíce zaměřuje na prostor dolního Dněpru.

Každý Čech asi někdy zaslechl slova Zaporožská Sič nebo Zaporoží. Jasnější představa o tom, co dněperské porohy (prahy či peřeje) představovaly v krajinném obrazu jižní Ukrajiny i v historickém myšlení naprosté většiny jejích obyvatel, však schází. Osm kamenných řad peřejí (nejznámější se nazývala Nenasytec) spoluvytvářelo s řadou dalších útvarů v řece i kolem ní jednu z klíčových „krajin ukrajinské paměti“. Některé události spojené s ní sahaly až do dob Kyjevské Rusi, krajina kolem porohů však byla obestřena především vzpomínkami na aktivity kozáků, které byly spjaty s dolním Podněpřím zhruba čtvrt tisíciletí, od počátku 16. do sklonku 18. století.

Srovnáme-li s českými poměry, můžeme konstatovat, že kaskáda přehrad na Vltavě žádnou významnou historickou památku či krajinu nepoškodila, protože valná část středního Povltaví zůstávala dlouho jakousi vnitřní periférií Čech. Historické či vzpomínkové aspekty proto při stavbě všech přehrad, od lipenské po vranskou, nehrály žádnou významnější roli. Svatojánské proudy lze těžko srovnat s dněperskými porohy.

Proto vyvolal projekt přehrady nazývané Dněproges nebo Dniprelstan tak nejednoznačný ohlas a proto bylo zatopení území nad přehradní hrází vnímáno jako ztráta nebo přímo jako cílený úder proti ukrajinské historické paměti. Takový názor však sovětské kruhy označovaly za nacionalismus, samozřejmě buržoazní. Většina účastníků záchranné archeologické expedice, která zkoumala koncem dvacátých let krajinu určenou k zatopení, byla o deset let později zlikvidována.

Vlastní Zaporoží – krajina ležící pod prahy – sice jako celek nezaniklo a zachoval se i slavný ostrov Chortycja, zatopení severněji ležících krajin, tzv. Nadporoží, však postihlo nemalou část krajiny spojené s historií kozáků. Voda se totiž zvedla o 38 metrů, vzniklé „Leninovo přehradní jezero“ se protáhlo do délky 140 kilometrů a jeho plocha obsáhla 320 kilometrů čtverečních. Porohy se přitom ještě dvakrát vynořily v důsledku válečných událostí. Přehradní hráz totiž poškodily v roce 1941 ustupující sovětské jednotky a o dva roky později opakovaly totéž před svým ústupem jednotky německé, poté však byla přehrada i s vodní nádrží opět obnovena.

V závěrečné fázi existence Sovětského svazu se postupně prosazoval názor na převážně škodlivé ekologické dopady zřízení této i jiných přehradních nádrží – psal o tom např. prozaik Oles Hončar a nezapomínal ani na už zmíněný motiv historické paměti. V souvislosti s tím se objevilo i přání, aby byly přehrady, jakmile budou vytvořeny vhodné podmínky, likvidovány. To je opakováno i v této knize, v níž vrcholí snaha o oživení vzpomínek na kraj porohů. Prostředkem k tomu se stala reedice dokumentární publikace historika a archeologa Dmytra Javornyckého z roku 1928. Autor se zabýval dějinami i sídly záporožských kozáků dlouhodobě a jeho publikace, které vznikaly už od konce 19. století, nepozbyly dodnes své původní ceny.

Kniha Javornyckého, dokumentující závěrečnou etapu existence porohů, vznikla v době, kdy už bylo o stavbě velké přehradní hráze nad městem Zaporižžja rozhodnuto a objevila se snaha dokumentovat vzhled mizící krajiny. Současný reprint publikace Javornyckého, doprovázené mnoha černobílými fotografiemi, je velmi vítaný, protože téměř všechny knihy, vydané na sovětské Ukrajině ve dvacátých letech 20. století, jsou dnes velkou vzácností.

Většina čtenářů bude brát knihu do rukou se značnou pietou. Přečtou a prohlédnou si nejen původní publikaci, ale budou mít k dispozici i přidanou hodnotu. Tu představuje hutné úvodní slovo Oleha Vlasova i řada jeho věcných poznámek, doplňků a oprav, které umožnilo novější bádání. Navíc je připojeno k původním 86 fotografiím ještě 29 nově nalezených snímků, ilustrujících stav krajiny koncem 20. let. Velmi cennou pomůcku představuje mapová rekonstrukce někdejšího stavu této části dněprovské krajiny. Knížku jako celek je ze všech uvedených důvodů třeba velmi výrazně ocenit. Vrací Ukrajincům téměř po více než osmdesáti letech část jejich historické paměti.

Javornyckyj, D. I. (2016): Dniprovi porohy (Albom fotohrafij z heohrafično-istoryčnym narysom). Charkiv, FO-P Savčuk O. O. Stran 193 (1), mapová příloha. /ISBN 978-966-2562-74-3/

(boz)