Oděsa aneb hledání minulého času - Multikulti Oděsa

Multikulti Oděsa

Poloha a historický vývoj předurčily Oděse být městem označovaným v moderním newspeaku frekventovaným a multikulturním.

V roce 1795, krátce po zahájení výstavby, žilo v Oděse kromě šlechticů a carských úředníků 2 349 osob obého pohlaví, z nichž většinu, 566 osob, tvořili zběhlí nevolní rolníci, kteří se při sčítání obyvatel zapisovali jako měšťané. Dalších 300 občanů byly osoby, poslané sem státem. Většinou šlo o vyhnance nepohodlné carskému režimu, které Kateřina II. chtěla mít co nejdál od těla, ale poslat je na Sibiř nebylo ze společensko-politických důvodů příliš vhodné. Nezřídka to byli lidé vzdělaní a schopní, kteří se pro město později stali přínosem. 613 obyvatel byli měšťané, kteří se do Oděsy nastěhovali z nejrůznějších gubernií. 10 % obyvatelstva tvořili Židé. O nich bude ještě řeč. Zbytek obyvatelstva byli Řekové, 224 osob, Bulhaři, 60 osob, kupci a další drobné skupiny. Oděsa rychle rostla. O dva roky později zde žilo už 3 455 obyvatel, v roce 1814 dvacet tisíc a na přelomu století byla už půlmilionovým městem. Dnes má obyvatel něco málo přes milion.

Potěmkinské schody a osobní přístav
Potěmkinské schody a osobní přístav

Jevreji, jevreji, krugom odni jevreji…

…zpívá se v jedné mírně hanlivé oděské písni (jevrej, rus. «Еврей», ukr. «Єврей», Žid, pozn. aut.). Po dlouhá desetiletí tvořily obyvatelstvo tři základní skupiny: Ukrajinci, Rusové a Židé. Začátkem dvacátého století Židé tvořili 32 % obyvatel města. Bylo zde sedm synagog a čtyřicet pět modliteben, osmdesát devět židovských škol a pět velkých profesionálních společenství pro vzájemnou pomoc. Ty se udržely i v dobách tuhého socialismu, kdy vztahy k Židům zdaleka nebylo možné nazývat pozitivními. Říkalo se, že každý Žid platil společenství deset procent z platu. Potřeboval-li pak v budoucnu pomoci, například získat těžko dostupné nebo zahraniční léky, zaplatit lékařské, tehdy jakoby bezplatné, ošetření nebo operaci, společenství mu pomohlo.

Jak se vůbec mohli Židé stát tak velikou etnickou skupinou ve městě na severním pobřeží Černého moře? Celkem jednoduše. Vláda Kateřiny II. s cílem upevnit svoje pozice proti Turecku a vybudovat námořní vojenskou flotilu, potřebovala severní Černomoří osídlit „svými“, tedy loajálními lidmi. Vznikla tak i myšlenka přestěhovat sem větší množství Židů, žijících na území dnešního Polska. Co já si matně pamatuji ze socialisticky modifikovaného školního dějepisu, Rusko tehdy podnikalo množství nejrůznějších výpadů proti svým sousedům. Možná to někdo z historiků a čtenářů My a Ukrajina upřesní. Židé obecně v 19. století neměli v Evropě a ani v Polsku na růžích ustláno. V Českých zemích, to mám z kroniky města Rakovníka, museli bydlet za hranicemi města, nesměli ve městech vlastnit nemovitosti, platili vyšší daně a vůbec byli všelijak různě omezováni. Rusku nově poddaní polští Židé při přestěhování získávali značné ekonomické a sociální výhody, třeba možnost svobodně podnikat, a nebylo je až tak složité přesvědčit.

Atlantové, výzdoba na bývalém domě Falz-Feinů
Atlantové, výzdoba na bývalém domě Falz-Feinů

Mnozí Židé se za socialismu v sedmdesátých a osmdesátých létech vystěhovali z Oděsy do Izraele. Nebylo to jednoduché, zvlášť vlastnili-li nějaký majetek a chtěli-li aspoň jeho část vzít s sebou. Tehdejší sovětská vláda se k vystěhovávání Židů nestavěla úplně tvrdě, pokud ovšem nešlo o člověka, který byl z hlediska tehdejšího Sovětského svazu zajímavý. Židé v Oděse tvořili značnou část inteligence a byli mezi nimi i někteří světově uznávaní vědci, vzpomenul bych například jednoho ze světových koryfejů v oblasti radiolokace, profesora Mešulima Benjaminoviče Sverdlika, který v sedmdesátých létech vedl Katedru radiotechnických systémů, na níž jsem studoval. Nekladla-li sovětská vláda extrémní odpor vystěhovávání Židů, tím ale netvrdím, že odjet bylo tak jednoduché, jejich majetek pouštět nechtěla. Židé odcházeli i v devadesátých létech po osvobození Ukrajiny od sovětské nadvlády, ale podle slov kamarádů se jich později poměrně hodně vrátilo zpět.

Židovských anekdot a historek kolovalo ještě za mého mlada nesčíslně. Například jaký je rozdíl mezi Deribasovskou ulicí, hlavní ulice v Oděse, něco jako Václavák v Praze, a Suezským kanálem? Velký. V Suezu jsou Židé z jedné strany, na Deribasovské z obou dvou. Židé výrazně přispěli ke koloritu i celkovému duchu města.

Dnes je situace výrazně jiná. Podle posledního sčítání v roce 2001, které mám k dispozici, tvoří etnickou skladbu obyvatel Oděsy z 61,6 % Ukrajinců, 29 % Rusů a Židé, až po Bulharech, činí pouze 1,2 % z celkového milionu a kousek obyvatel. Nicméně bych skoro dal ruku do ohně za to, že řada lidí, po předcích Židů, se při sčítání zapsala jako Ukrajinci nebo Rusové, podobně jako to činí některé etnické skupiny u nás.

V Oděse se mluví rusky

Zcela jiná situace ovšem panuje v oblasti rodného jazyka. Začnu z toho, že hebrejsky se tu nemluví. Naopak velice silně převládá ruština. K ní jako k rodnému jazyku se v roce 2001 hlásilo 64,8 % Oděsitů, zatímco ukrajinštinu jich jako rodný jazyk uvedlo pouze 30,4 %. Daleko za nimi pak zůstávají bulharština, moldavština a gagauzština, jazyk turecké menšiny. Nadpisy jsou všude povětšinou dvojjazyčné, ukrajinsky a rusky, televize vysílá ukrajinsky, ale ukrajinštinu na ulicích je slyšet velice málo. I výuka na vysokých školách probíhá vesměs v ruštině. Střední školy jsou povětšinou ruské, ukrajinské jsou v menšině. Lidé mezi sebou mluví rusky. To ale vůbec neznamená, že Oděsa je ruská nebo většinově proruská. Nikoli. Dokonce ani ruská část obyvatel není zdaleka většinově proruská. Po událostech z 2. května 2014, které, řekl bych, považuje za tragédii naprostá většina Oděsitů, napětí ve společnosti postupně klesá. Mnozí si samozřejmě myslí, že to byl výsledek ruské provokace, a jak jsem pochopil, nikdy se pořádně nevyšetřily. Po nich se ještě občas vyskytly drobné teroristické akce namířené zejména proti úspěšným Ukrajincům, jako vyhazování do povětří nebo vypalování jejich obchodů či zapalování automobilů, vždycky však byly organizovány tak, aby nedošlo k obětem na životech. Smutné, tragické, nepochopitelné. Dnes se zdá být klid. Pragmatický přístup k rozvoji Oděsy zřejmě u většiny Oděsitů zvítězil.

Nechci být patetický, ale asi bych skončil slovy mého kamaráda, který mi na mou přímou otázku přímo odpověděl také bez jakékoliv známky patosu: „Jsem Rus a mluvím rusky. Ale v této zemi jsem se narodil, tato země mne vychovala, dala mi vzdělání. A nikdo, opakuji, nikdo nemá právo, navíc v rozporu se všemi mezinárodními zákony, přijít a beztrestně si jí kus vzít. Nebo vést proti ní válku. I když jsem Rus, moje vlast je Ukrajina.“

Končím s historií, geografií, etnografií a s dalšími podobnými grafiemi. O teď už budou jen nové zážitky z pobytu.

(jer)

 

Rubriky