Zpřísnění kontrol na polsko-ukrajinských hranicích

Kdo někdy přejížděl polsko-ukrajinské hranice, ví, že zde může čekat i více než čtyři hodiny. Ačkoliv hranice mezi členskými státy Evropské unie prakticky vymizely, vnější pásmo Evropské unie je stále výrazně kontrolované.

Nad tímto stavem se vloni na podzim pozastavil např. překladatel A. Sevruk v obtýdeníku A 2 (č. 21 z 12. 10.), který poukázal na základě vlastní zkušenosti na podstatně delší čekání. Já sám jezdím na Ukrajinu pravidelně od roku 2011 a pokaždé je stání na hranicích značně nepříjemnou záležitostí. V zimě do autobusu prostupuje chlad a v létě zase velké teplo. Situace na hranicích se v současnosti změnila, dochází ke zpřísnění kontrol.

Nedávné zpřísnění hraniční kontroly se může zdát paradoxní s ohledem na blížící se termín uvolnění vízové povinnosti pro ukrajinské občany. Podle mého mínění se ale jedná o důsledek obezřetnosti polské vlády, která si u vědomí blížícího se bezvízového režimu ještě více zabezpečuje hranice. Současně dodejme, že se může jednat i o snahu zamezit ilegálnímu jednání, tj. pašování alkoholu, cigaret nebo dalších komodit, které jsou na Ukrajině relativně levné a v zemích Evropské unie je lze výhodně prodat. Upřesním: dnes je např. možné převézt z Ukrajiny do Evropské unie dva balíčky cigaret na osobu, ale budete-li pečlivě pozorovat, zjistíte, že pro mnoho Ukrajinců představují dva balíčky cigaret snad jen desetinu jejich kuřáckého kontrabandu.

V roce 2015 byla situace na hraničním přechodu poněkud příznivější než dnes. Ať se jednalo o hraniční přechod Medyka nebo Krakovec, vybírala polská hraniční kontrola jen namátkou některé autobusy a cestující pak byli vystaveni pasové kontrole v jedné z budov, zatímco jejich zavazadla byla jen letmo prohlédnuta. Během pasové kontroly platilo pravidlo, že ukrajinští cestující s polskými vízy byli kontrolováni pečlivěji a na svůj budoucí pobyt v Polsku dotazováni více než ukrajinští cestující s českými vízy. Už „prověření“ jedinci usedli do druhé části budovy, kde čekali na ostatní spolujezdce. Pominu-li nepříjemnou atmosféru, bylo během kontroly nápadné „odosobnění“ člověka, vnímaného jako „Ukrajinec s touhou dostat do Evropské unie“, spojené s povýšeneckým jednáním i tykáním ze strany „vyšších, evropštějších“ Poláků.

Hraniční kontrola však tehdy zdaleka nedosahovala té intenzity jako dnes. V r. 2017 už nebyl polskou hraniční kontrolou na hraničním přechodu Krakovec pečlivě vybírán jen náhodně zvolený autobus, ale kontrole podléhaly autobusy všechny. Cestující pak nebyli vystaveni pouze pasové kontrole a Poláci se nespokojili pouze s otevřením kufrů a náhodným prohledáním jednoho nebo dvou zavazadel jako dříve. Nyní byli ukrajinští cestující povinni přenést všechna svá zavazadla do prostoru pasové kontroly na rentgenovou kontrolu.

Protože podobnou anabázi museli podstoupit všichni cestující i přepravci, doba čekání se na hranicích značně protáhla. Cestující nebyli vystaveni pouze „odosobnění“ a tykání, ale i zdlouhavému čekání v prostoru pasové kontroly, kde kvůli omezenému množství židlí museli mnozí stát několik hodin. Všechny autobusy pak byly polskou hraniční kontrolou pečlivě prohlíženy zevnitř i zvenku a až poté bylo cestujícím dovoleno nasednout. U mého dopravce byly nalezeny čtyři boxy cigaret a asi deset lahví vodky, což zapříčinilo, že jsme se na hranicích zdrželi jedenáct hodin.

(LuJi)