Překlad coby image Ukrajiny v zahraničí

Dne 25. dubna 2017 proběhla na půdě Národní knihovny beseda s ukrajinskou literární vědkyní a překladatelkou Irynou Zabijakou, věnovaná literárním překladům na Ukrajině. Za uspořádání akce patří dík překladatelce Ritě Kindlerové ze Slovanské knihovny.

Během první části setkání hovořila Iryna Zabijaka především o nově vznikajících ukrajinských kulturních institucích. Zatímco Ústav knihy (Instytut Knyhy) má především koordinovat činnosti, související s knižním trhem na Ukrajině, úkolem Ukrajinského institutu (Ukrajinskyj Instytut) je propagovat ukrajinskou kulturu v zahraničí.

Prozatímním ředitelem Ústavu knihy se v září minulého roku stal šéfredaktor nakladatelství Smoloskyp Rostyslav Semkiv. Očekává se od něj, že určí základní směřování aktivit ústavu, poté ho má nahradit stálý ředitel. Zatím však o činnosti nové instituce není příliš slyšet, což snad souvisí i s nedostatečně praktickým založením jejího ředitele. Zdá se také, že Ústav knihy se bude věnovat především vnitroukrajinským problémům.

Co se týče Ukrajinského institutu, ukrajinský parlament teprve bude schvalovat zákon, který by měl umožnit jeho zřízení. Půdu pro vznik této instituce připravilo oddělení kulturní diplomacie ukrajinského ministerstva zahraničí, kde od července 2016 až do konce roku působila známá kulturní manažerka Olja Žuková, jedna ze zakladatelek a dlouholetá kurátorka kyjevského knižního veletrhu Knižní Arsenal (Knyžkovyj Arsenal).

Náplní činnosti Ukrajinského institutu by měla být popularizace ukrajinské kultury, seznamování cizinců s ukrajinskou kulturou a historií a také pořádání jazykových kursů. Vzory pro nově zřizovanou instituci se hledají pochopitelně i v zahraničí, mimo jiné v Polsku a ČR. V rámci besedy zazněla zajímavá informace, že Praha by se prý mohla stát městem, kde vznikne „pilotní projekt“ v podobě první pobočky institutu.

Přestože ukrajinský stát konečně projevil zájem podpořit šíření ukrajinské kultury v zahraničí, je pravděpodobné, že činnost nových institucí se v začátcích neobejde bez podpory občanské společnosti, v tomto případě představitelů ukrajinské diaspory v zahraničí. Ta se těmto aktivitám často věnuje už dnes. Dobrým příkladem je třeba ukrajinská účast na posledních dvou ročnících pražského knižního veletrhu Svět knihy, která byla možná jen díky úsilí místních Ukrajinců. Právě představitelé diaspory navíc projevují největší zájem o zřízení podobné kulturní instituce.

Vážnou překážku pro ukrajinskou kulturní diplomacii v současnosti představuje vládní nařízení č. 102, které v souvislosti s válkou omezuje výdaje veřejného sektoru na reprezentaci. To bohužel mimo jiné znamená, že umělcům a účastníkům projektů kulturní diplomacie nelze proplácet cesty do zahraničí nebo jim poskytovat byť jen symbolické honoráře. Organizátoři kulturních akcí jsou proto nuceni hledat způsoby, jak toto nařízení obcházet.

Další část besedy byla věnována reflexi úsilí o propagaci ukrajinské literatury v zahraničí. Přednášející se v této části opírala o poznatky z kulatého stolu ukrajinských překladatelů „Překlad jako zrcadlo aneb kulturní diplomacie prostřednictvím knih“ (srv. http://www.chytomo.com/news/pereklad-yak-dzerkalo-abo-kulturna-diplomatiya-cherez-knizhki). Tato akce se odehrála ve Lvově na konci března tohoto roku.

Na Ukrajině se prý často přeceňuje význam překládání do velkých jazyků, například do angličtiny, na úkor jazyků menších, kde přitom ukrajinská literatura má mnohem větší šanci zaujmout. Nebylo by také špatné, kdyby se do cizích jazyků více než romány a poezie překládala non-fiction nebo například dětská literatura – oba tyto žánry na Ukrajině v současnosti zažívají bouřlivý rozvoj.

Zaznělo také několik zajímavých informací o stavu současného ukrajinského překladu. Ten se dostal do centra pozornosti, když letos v lednu vznikl internetový mem a současně čtenářská iniciativa „Nepozbuvna benteha“. Její zakladatelku, ilustrátorku Niku Novikovovou, inspirovala nezvyklá kreativita Oleha Korola, ukrajinského překladatele románu Johna Fowlese „Mág“, která vedla ke vzniku dosud v ukrajinštině zcela neznámých slovních spojení, jako je právě zmíněná „nepozbuvna benteha,“ snad něco jako „nepomíjející zdroj neklidu“.

Za pozitivní jev lze podle názoru přednášející považovat to, že se stále více a kvalifikovaněji překládá z ruštiny, což bylo na Ukrajině dosud spíš výjimkou. Souvisí to mimo jiné s nedávným zákazem dovozu knih z Ruské federace.

Ačkoliv dnes na Ukrajině existuje možná až příliš mnoho literárních cen, zcela chybí cena za překlad. Tu by mohla vhodně doplnit i překladatelská anticena, jak poznamenala Rita Kindlerová, která besedou provázela. Pozitivní výjimkou je překladatelská soutěž, každoročně pořádaná pro ukrajinské bohemisty Českým centrem v Kyjevě.

(mit)