Letošní laureáti státní ceny Ukrajiny

Státní či národní ceny za významná umělecká díla jsou udělovány v mnoha zemích a vyznačují se rozdílnou mírou prestižnosti. Snad se dá říci, že Ukrajina patří mezi státy, kde si toto vyznamenání udrželo určitý zvuk i lesk. Dnes už má cena, pojmenovaná v době svého vzniku po Tarasu Ševčenkovi, tradici delší než šedesát let.

Státní cena tehdy ještě ukrajinské sovětské republiky byla zřízena její vládou v květnu 1961 u příležitosti stého výročí úmrtí T. Ševčenka. Poprvé byla udělena o rok později – tehdy se laureáty stali spisovatelé Oles Hončar a Pavlo Tyčyna a s nimi hudební skladatel Platon Majboroda. Vládní výbor pověřený výběrem laureátů vedl v prvních letech dramatik Oleksander Kornijčuk, symbol stalinistických praktik v ukrajinské literatuře, jehož dílo bylo po určitou dobu propagováno a vnucováno i v českém prostředí. Ve výboru pro udělování státní ceny byli od počátku zastoupeni také dva funkcionáři ÚV Komunistické strany Ukrajiny a vicepremiér ukrajinské vlády, což nepochybně přispělo k politizaci a ideologizaci tohoto ocenění. Celkem získalo Ševčenkovu cenu přes 600 osob a několik tvůrčích kolektivů. Bez ohledu na to, co bylo výše uvedeno, přetrvala část vyznamenaných uměleckých děl jako živá hodnota v rámci ukrajinské kultury dodnes.

Od března loňského roku vede výbor pro udělování Ševčenkových cen známý prozaik Jurij Ščerbak, z jehož díla bylo přeloženo několik knih i do češtiny. Jak se zdá, výbor je ve své dnešní podobě reprezentativním a uznávaným orgánem, který může prestiž příslušného ocenění pozvednout a vyhne se konjunkturálním rozhodnutím.

Státní ceny jsou v Ukrajině předávány tradičně 9. března, ve výroční den básníkova narození, a to v kyjevském Ševčenkově muzeu. Pro českého čtenáře je těžko pochopitelná tak výrazná příchylnost Ukrajinců k jejich nejznámějšímu básníkovi, zemřelému před 156 lety, pět let po Karlu Havlíčkovi a Boženě Němcové. Ceny uděluje schválením rozhodnutí výboru ukrajinský prezident a také je předává. V letošním Porošenkově projevu zaznělo zajímavé srovnání, připomínající nám „pomníkovou frontu“ přítomnou v rusko-ukrajinském konfliktu. Prezident při předávání cen řekl: „Tarasův odkaz povzbuzuje naše vojáky k obraně každého kusu ukrajinské země před ruskou agresí. Před ruskou okupací Simferopolu a Donecka se uvědomělí Ukrajinci vědomí své povinnosti scházeli právě u Ševčenkových pomníků, kdežto promoskevští a moskevští nádeníci, přisluhovači a agenti se scházeli u pomníků Leninových. Povšimněte si toho – protože to jsou přece různé světy a civilizace: Ševčenko a Lenin.“

Prezident dále mluvil o nezbytném pokračování v úsilí, které má vést k rozšíření prostoru pro národní kulturní produkci. Poukázal na už dosažené úspěchy v rozšiřování prostoru pro ukrajinštinu v prostředí rozhlasových stanic a přislíbil, že bude učiněn pokus dosáhnout podobného pokroku i v oblasti televizního vysílání. Upozornil, že v Ukrajině bylo dáno vloni do oběhu přes třicet nových domácích filmů, což je nejvyšší počet od získání nezávislosti v r. 1991. Jako doklad toho, že ukrajinskou kulturu spoluvytvářejí i národní menšiny země, uvedl jmenovitě krymskotatarskou zpěvačku Džamalu.

Nyní už ke jménům letošních laureátů. Nejsledovanější bývá výběr z podaných kandidatur v kategorii, která nyní zahrnuje literaturu, publicistiku a žurnalistiku. Volba padla na Ivana Malkovyče – vyznamenán byl za básnickou sbírku „Podorožnyk. Z novymy viršamy“. Przident Porošenko ocenil ve svém projevu také zásluhy Malkovyčova nakladatelství A-ba-ba-ha-la-ma-ha, zejména to, že jeho knihy odpovídají evropskému standardu a že pomohly vychovat celou generaci ukrajinských dětí v lásce k jejich jazyku a rodné zemi.

V kategorii filmového umění byl vyznamenán režisér Stepan Koval za ideové autorství a zčásti i za režii cyklu šestadvaceti krátkých, jen tříminutových animovaných filmů „Má země Ukrajina“. Celek dokončený po čtyřleté práci v r. 2013 představuje nápaditě a vtipně různé ukrajinské lokality a tradice.

Mezi čtyřmi laureáty je letos zastoupena i žena. V kategorii hudebního umění převzala cenu hudební skladatelka ze Lvova Bohdana Froljak za tři své skladby – symfonii-rekviem, sborovou kantátu a píseň s doprovodem klavírního tria, vesměs spjaté s Ševčenkovou tvorbou a poprvé provedené v letech 2013 a 2014.

V kategorii vizuálních umění se stal laureátem výtvarník Mykola Malyško za projekt nazvaný Linie. Soubor jeho dřevěných soch byl pod tímto názvem vystaven v r. 2015 v tehdy ještě dněpropetrovském (dnes dněprovském) uměleckém muzeu. Malyško, který napřesrok oslaví osmdesátku, je nejstarším z oceněných umělců a tvoří už od poloviny 60. let.

Letos nebyla udělena cena v kategorii dramatického umění. Tak se stalo, že na každého z držitelů ceny připadla částka 240 000 hryven, což odpovídá zhruba stejnému obnosu v českých korunách.

Je jasné, že o skutečné síle kultury jako takové, nebo kterékoli kultury národní nevypovídají či nerozhodují podobná ocenění. Platí to i v případě Ukrajiny. Je proto třeba doufat, že bude schopna v sobě najít a uchovat sílu, nezbytnou v tak těžké situaci, kterou dnes celá země prochází.

(boz)

Rubriky