Písemná pozůstalost O. Olžyče věnována z Kanady na Ukrajinu

Oleh Olžyč, občanským jménem Kandyba (1907–1944), syn básníka Oleksandra Olese, byl a zůstává znám coby archeolog, publicista a odbojový pracovník, především však jako básník. Podstatnou část života strávil v Praze a Československu, detaily jeho biografie jsou však známy i nadále nedostatečně. Tato situace se nyní může změnit.

O Olžyčově otci bylo už letos psáno zejména v souvislosti s podivným příběhem z pražských Olšanských hřbitovů víc než dost. Podobné problémy nemohou ostatky Olesova syna postihnout – nevíme totiž, kde se nacházejí. Olžyč zahynul v červnu 1944 v německém koncentračním táboře Sachsenhausen. V Česku se o něm dlouho mlčelo, ale r. 2011 vyšel útlý překladový výběr z jeho tvorby pod názvem Ikarův pád, který uspořádala Alena Morávková.

Písemná pozůstalost otce, Oleksandra Olese, schovávaná v Praze půl století v soukromých rukách, se na Ukrajinu vrátila jako dar v polovině devadesátých let. Písemnosti i osobní předměty syna – básníka a archeologa – byly uchovávány za druhé světové války v Praze i po Olžyčově odchodu na Ukrajinu, kde byl v r. 1944 zatčen nacisty. Jeho vdova je odvezla na jaře r. 1945, když spolu s velkou skupinou ukrajinských emigrantů opouštěla Prahu před blížícími se „stalinskými orly“. Pozůstalost tak doputovala přes Německo do Kanady.

Tuto část pomyslného, torzovitě a roztroušeně dochovaného „archivu ukrajinské emigrace“ spravovala Olžyčova snacha, která je převzala po smrti svého manžela a Olžyčova syna Oleha mladšího (1944–2012), který se mimochodem narodil ještě v Praze. V uplynulých dnech bylo sděleno, že paní Kandybová věnuje veškerou pozůstalost k dalšímu uložení ukrajinskému státu. Celou záležitost zřejmě předjednala s ukrajinským ministrem kultury Nyščukem, který v těchto dnech v Kanadě pobýval. Navštívil mj. tamní Národní archiv, kde je uložena řada ukrajinistických materiálů. Jiné se však už dříve podobným způsobem dostaly na Ukrajinu, např. pozůstalost prozaika z Volyně Ulase Samčuka, který také žil více než deset let v Praze.

Uvedený fond, jehož obsah byl zatím popsán jen velmi všeobecně, bude nejspíše uložen v archivu literárněvědného ústavu Národní akademie věd Ukrajiny. Jeho obsah by mohl či měl zajímat také české badatele. Olžyč, který odjel ze sovětské Ukrajiny jako patnáctiletý, v Čechách vystudoval a poté pracoval jako archeolog, zčásti ve službách pražského Národního muzea. Zpracovával proto i český archeologický materiál a publikoval nejen v pražských odborných časopisech, ale i v ilustrovaném časopisu Pestrý týden. V zapomenutém firemním měsíčníku Magazin Praga z r. 1931 se podařilo najít autorovy do té doby neznámé Vzpomínky na revoluční sovětskou školu. Olžyč publikoval tento krátký, ale zajímavý text pod těžko průhledným pseudonymem Polovec.

Bylo by toho tedy ke zkoumání dost a je třeba doufat, že Olžyčova pozůstalost bude v Kyjevě rychle zpracována a zpřístupněna. V této souvislosti stojí za to připomenout, že v poslední době slyšíme o vstřícnosti, projevované vůči českým badatelům v ukrajinských archivech, mnoho chvály.

(boz)

Rubriky