Vzpomínání na Nebeskou setninu zrozenou v únoru 2014

Ve čtvrtek 20. února 2014 vyvrcholil v Kyjevě dramaticky boj o další směřování ukrajinského státu. Toho dne ve srážkách v okolí Majdanu a při ostřelování snajpery zahynulo přes půl stovky osob. Účastníci Majdanu se s nimi loučili následujícího dne a tehdy zazněl poprvé pojem Nebeská setnina.

Setnina (sotňa) označuje v češtině typ vojenské jednotky zhruba analogický u nás známější rotě. Nebeská setnina zní jistě lépe než nebeská rota, a proto užívám právě tento termínu a pokusím se vysvětlit něco z toho, co s ním souvisí. Setniny byly v 17. a 18. století složkami vojska ukrajinských kozáků a dokonce administrativní jednotkou v kozáckém státě. Z této tradice nejspíše vycházelo uplatnění setnin v životě kyjevského Majdanu na přelomu let 2013 a 2014. Setniny byly organizovány od 1. prosince 2013 pod hlavičkou občanské iniciativy nazvané Sebeobrana Majdanu. Její zřízení se ukázalo být nezbytným, když bezpečnostní jednotky v předchozí den poprvé, a to značně brutálně napadly účastníky zhruba týden existujícího Evromajdanu. Hlavní velitel Sebeobrany a tedy i všech setnin, dnes šestačtyřicetiletý Andrij Parubij, od dubna 2016 předsedá ukrajinskému parlamentu.

Dobrovolně se utvářející setniny čítaly 70 až 150 osob a měly různý charakter, např. organizační, hospodářský, lékařský a bojový. Některé měly teritoriální charakter, např. lvovská, jiné se vytvářely na základě jiných sjednocujících aspektů, např. setnina účastníků sovětské války v Afghánistánu. Na sklonku února 2014 existovaly už 42 setniny Sebeobrany Majdanu a podobné struktury vznikaly i mimo Kyjev.

Asi málokdo čekal, že přibude ještě setnina v podstatě třiačtyřicátá a symbolická, totiž setnina padlých. Důvodem se stal prudký růst konfrontace v Kyjevě, který začal 18. února 2014. Už před tímto dnem je doloženo devět případů násilné smrti účastníků Majdanu. Bodem obratu se v tomto směru stal den 22. ledna, kdy byli střelnými zbraněmi při postupu demonstrujících v prostoru ulice Hruševského zasaženi Bělorus M. Žyznevskyj a Armén S. Nihojan. V týž den byl také nalezen v lese u Kyjeva mrtvý geofyzik J. Verbyckyj, unesený předtím z jedné kyjevské nemocnice.

Tyto události v průběhu dalších čtyř týdnů radikalizovaly demonstrující a přivedly je 18. února k pokusu o průnik směrem ke kyjevské vládní čtvrti. Číselná bilance, která je v současnosti k dispozici, potvrzuje smrt 23 osob právě dne 18. 2., o den později zahynulo osm osob a 20. února vystoupal počet obětí až na 47 osob. Sedmnáct účastníků Majdanu zemřelo v dalších dnech, týdnech a měsících na následky zranění, která utrpěli. Celková bilance obětí z řad účastníků Majdanu tedy rozhodně přesáhla stovku, ale zůstává mnoho nejistého, protože část mrtvých se nepodařilo identifikovat a mnoho lidí zůstalo nezvěstných.

Není možno zamlčet skutečnost, že v důsledku událostí z 18.–20. února zahynulo v Kyjevě také 15 příslušníků jednotek ministerstva vnitra. Nejvíce z nich bylo zabito první uvedený den, až kolem 17. hodiny, kdy už bylo známo úmrtí daleko většího počtu účastníků Majdanu. Nepochybně právě dramatické zvýšení rozsahu násilí, použitého s cílem pacifikovat Majdan, vedlo k pokusům bránit se obdobným způsobem. Počet obětí obou stran je však zjevně nesouměřitelný: minimálně sedm majdanovců připadá na jednoho příslušníka jednotek, nasazených proti nim.

Termín „Nebeská setnina“, poprvé použitý 21. února, se stal oficiálním, když ukrajinský parlament schválil 1. července 2014 zřízení nového státního vyznamenání – Řádu hrdinů Nebeské setniny, který byl uveden v život na počátku listopadu téhož roku. Exempláře vyznamenání bývají vyhotoveny ze stříbra v podobě rovnoramenného kříže, do jehož centra je vloženo vyobrazení nebeského vojína v brnění, se štítem a mečem v rukou. Je zajímavé, že řád byl udělen jen jedenkrát, v listopadu 2014, a to třem osobám (Bělorusovi, Arménovi a Gruzínovi), a to vždy posmrtně. Je možné, že s jeho dalším využitím se už nepočítá. Ostatní účastníci Majdanu, kteří zahynuli nebo zemřeli na následky zranění mezi 22. 12. 2013 a 3. 6. 2015, byli posmrtně vyznamenáni řádem Hrdina Ukrajiny.

Kromě toho se v Ukrajině vzpomíná každoročně dne 20. února Dne hrdinů Nebeské setniny, jak o tom rozhodl výnos prezidenta Porošenka z 11. 2. 2015. Asi třicet ulic a náměstí v různých městech Ukrajiny od Ternopole po Charkov bylo přejmenováno nikoli jménem některé konkrétní osoby, ale označením Hrdinů Nebeské setniny. Za zmínku stojí také současný návrh prezidenta Porošenka adresovaný ukrajinské vládě. Jména pěti nejmladších obětí z Majdanu mají být použita v názvech chystaných stipendií určených nejlepším studentům a mladým vědcům. Stipendia by měla být udělována těmi školami, ve kterých chtěli studovat Ustym Holodňuk, Nazar Vojtovyč, Jurij Popravka, Roman Huryk a Dmytro Maksymov. Většina z nich zahynula 20. února ve věku mezi nedožitými osmnácti a dvaceti lety.

Vraťme se však k samotnému neobvykle znějícímu slovnímu spojení „Nebesna sotňa“. Poprvé zaznělo ve chvíli, kdy se vývoj už zřetelně obracel směrem k vítězství Euromajdanu a proti prezidentu Janukovyčovi. Lavinovitě se pak šířilo po Ukrajině a stalo se okřídleným termínem, který zná každý člověk v zemi. První použití náleželo básnířce Teťaně Domašenkové, narozené v r. 1954 v poltavském regionu. Domašenková, původním vzděláním filoložka, zřejmě nikoli náhodou absolvovala katechetické kursy na lvovské bohoslovecké akademii a získala kvalifikaci přednašečky křesťanské etiky.

Báseň, jejíž pomocí Domašenková do jisté míry vstoupila do dějin, se jmenuje Nebesna sotňa vojiniv Majdanu, ale hned v prvních řádkách se mluví o vojácích Kristových, resp. svatých vojácích, opatřených mečem archanděla Michaela, zatímco Ukrajina je v básni pojata jako Boží matka pod křížem. Spíše než uměleckou hodnotu nabízí tato báseň obraz úpěnlivého až křečovitého mesianismu, který tehdy mezi účastníky revolty přecházející v revoluci zavládl.

V týž den, 21. února, zazněla při loučení s padlými melancholická rekrutská píseň z lemkovského regionu Plyve kača po Tysyni (Plave káče po Tise), která byla pochopitelně známa už dříve a používána byla i v době Majdanu. Po 21. únoru však nabyla všeobecné známosti a začala být vnímána jako neoficiální hymna Nebeské setniny. Zde najdeme místo přepjaté mnohoslovnosti lapidární symbolickou obraznost lidové poezie.

Jako by se v tomto zvláštním spojení odrážely dvě tváře a dva navzájem se doplňující rysy národního charakteru Ukrajinců. Jako nezbytnost se jeví, aby se k nim v co největší míře přiřadila schopnost výrazněji zúročit velké a nečekané úspěchy a nerozmělnit je v nové etapě tak často se vracející deziluze uvnitř ukrajinské společnosti.

(boz)

Rubriky