Německo-ukrajinský film vyznamenán na festivalu Berlinale

Mezinárodní filmový festival Berlinale je obecně uznávanou soutěží filmů z celého světa, která se koná od r. 1951, a to vždy v únoru. Filmy jsou promítány v devíti různých sekcích a nejprestižnější ocenění představuje hlavní cena – Zlatý medvěd.

Ukrajina prezentovala na letošním Berlinale ve svém informačním stánku obsáhlý, anglickojazyčný katalog filmů vyrobených nebo vytvářených v letech 2016 a 2017 a zajistila promítání pěti vlastních snímků. Jeden z nich byl přihlášen do sekce Generation, věnované od r. 1978 filmům pro děti a mládež, a to do podsekce 14+ určené relativně starší než dětské věkové skupině.

Tříčlennou mezinárodní porotu zjevně zaujal celovečerní dokumentární snímek Jelyzavety (Lisy) Smith a Georga Genouxe „Škola č. 3“, natočený vloni v ukrajinsko-německé koprodukci, již zajišťoval kyjevský kolektiv Tabor Production. Film získal velkou cenu (Grand Prix) a částku 7 500 eur. Porota ocenila mj. spolupráci režisérů, ukrajinské kameramanky a mladých protagonistů, díky které je netradičním způsobem představena problematika současné války v Donbasu. Režisérská dvojice svým složením překvapuje. Čtyřicetiletý Genoux, hamburský rodák, je i divadelním režisérem a o situaci na východní Ukrajině se zajímá už od podzimu r. 2014. Šestadvacetiletá Smithová, rodačka z Odesy, zatím natočila jen několik krátkých filmů.

Čerstvě vyznamenaný film byl vytvořen na základě divadelní hry nazvané Má Mykolajivka, kterou od r. 2015 předvádí Divadlo přemístěných osob, působící v Kyjevě a vyjíždějící s představeními i jinam. Také tento projekt, na němž se podílel i Genoux, se snaží pomoci uprchlíkům z Donbasu v jakési formě seberealizace. Podíleli se na něm školáci z Mykolajivky.

Toto město, ležící asi 20 km od podstatně známějšího Slovjansku, patří mezi starší lokality této části regionu – je z 18. století, status města ale získalo až v r. 2003. Před válkou zde žilo kolem 16 000 obyvatel. Součástí Mykolajivky je i areál rozsáhlé Slovjanské tepelné elektrárny budované v letech 1951–1971. Její komíny jsou významnou součástí siluety města a také tento motiv hraje ve filmu roli.

Mykolajivka je po několikatýdenních zmatcích a krátkých bojích od července 2014 pod kontrolou ukrajinského státu, v bojích však utrpěla. To se týká i místní školy č. 3, která byla poškozena ostřelováním (nic nepomohlo, že se nacházela v ulici Míru), nyní už je ale obnovena. Zvolna plynoucí film zachycuje třináct velmi otevřených monologů žáků tamní osmé až desáté třídy, kteří se stali svědky a v jistém rozsahu i spoluúčastníky války v době mezi dětstvím a počátkem dospělosti. Je tu tedy zachycen citový svět a vnitřní život skupiny těchto školáků s širokou škálou zážitků od přátelství a prvních lásek přes obavy směrem k nadějím v budoucnost. Většina osob vystupujících ve filmu se mohla díky podpoře jednoho z ukrajinských nadačních fondů do Berlína podívat.

(boz)